Úterý 5. února
Podle agentury CVVM klesla důvěra v prezidentský úřad za poslední rok o 14%, za poslední měsíc o 8%. Pokud jde o osobní popularitu Václava Klause, je nyní na 64%, Klaus má jen 2% náskok před druhým v pořadí, ombudsmanem Motelem, a ztratil v posledním roce 9%. To je propad dosti nebývalý a začíná být srovnatelný s tím, jak se vyvíjely preference jeho předchůdce v úřadě. Že vrcholí těsně před prezidentskou volbou, není pro Klause příjemné. Formálně na tom sice nezáleží, ale volby proběhnou v ovzduší pro současného prezidenta nepříznivém. Když už Klaus pokračoval v pěstování a nafukování kultu prezidentské funkce, nejspíš se neměl vyhýbat veřejnému střetnutí s protikandidátem. Je to sice věcně nesmysl, ale prezidentství se u nás bohužel nebere věcně. Prezidentské volby se týká naše dnešní glosa.

Prezidentův kancléř Weigl se v posledních dnech jednou nebo dvakrát sešel s „protřelým lobbistou“ (termín přebírám z Lidových novin) Šloufem. Vzniká podezření, že se bavili o prezidentské volbě a že se prezidentská funkce stává předmětem „handlu“. A proč ne?

Prezidentského kandidáta Švejnara se ptali, proč v roce 1995 doporučil jako člen týmu hodnotitelů Klause na profesuru na VŠE. Odpověděl něco v tom smyslu, že tenkrát byla úroveň učitelů na VŠE tak nízká, že tam Klaus zapadl, dnes už by nestačil, protože škola má už „mnohem vyšší standardy“. Správně by mu tedy měli profesuru zase sebrat. Chování prof. Švejnara je smutným svědectvím o tom, jak zhoubně ovlivňují manýry obvyklé na české politické scéně příchozí ze zahraničí. Je to jako lepra. Per analogiam se známým Engelsovým spisem „Podíl práce na polidštění opice“ by se dalo hovořit o „podílu českého politického prostředí na zparoubkovatění Američana“. Proč jednoduše neřekl, že to s politikou nesouvisí? Proč cítí čím dál tím větší podporu prokázat, že jeho protivník je ve všech ohledech darebák a blb? Je pravda, že Klaus (coby domorodec) se chová podobně, ale musí si z něho Švejnar brát příklad zrovna v tomhle?

Zbyněk Petráček v Lidových novinách srovnává vazby Srbů ke Kosovu s vazbami Čechů k k českému pohraničí na sklonku první republiky. Problém je spíš v tom, že Západ volí řešení, které nemá žádnou logiku a nemůže být pro Srby srozumitelné, ani kdyby se zbavili pseudomýtických vztahů ke své „pravlasti“. Proč se Kosovo, kde žije drtivá většina Albánců, může od Srbska odtrhnout, ale Srbská republika v Bosně se nesmí k Srbsku připojit? Proč není možné v souvislosti s odtržením Kosova upravit jeho hranice podle etnických principů aspoň v té omezené míře, v jaké je to bez problémů možné? Proč mají na Balkáně existovat dva mrňavé albánské státy místo jednoho možného mrňavého albánského státu, kterému se přitom z neznámých důvodů říká „velká Albánie“? Západ může volit mezi zachováním statu quo a radikální změnou, zdá se však, že volí řešení, které spojí nevýhody obou možností.

Středa 6. února
Dnes proběhla poslední setkání prezidentských kandidátů s voliteli. Zatímco poslanecký klub ODS, podobně jako předtím senátoři téže strany, pojal setkání se Švejnarem jako demonstraci loajality vlastnímu kandidátovi a Švejnara se na nic nezeptal (proboha, proč? je na co se ptát!), komunističtí a sociálně demokratičtí poslanci, kteří se Klause volit nechystají ani náhodou, jej zahrnuli otázkami. Diskuse na klubu poslanců ČSSD probíhala před televizními kamerami, kupodivu v dost slušném duchu a Klaus ji s přehledem zvládl (větší potíže měl v pondělí s moderátorem ČT, zřejmě proto, že mu chybí odpovídající praxe: rozhovor byl totiž pojat jako výslech na StB, poněkud v kontrastu s tím, jak se paní Drtinová pár dní předtím vinula kolem Švejnara jako psí víno. Ostatně, aby dojem byl dokonalý, měli rozhovor, přesněji řečeno pohovor s Klausem dělat oba dva. Z vlastní zkušenosti vím, že při takových příležitostech bývají vždycky dva).

Je otázka, zda se prezidentská volba bude vůbec konat. Všechny strany kromě ODS se totiž přiklonily k veřejné volbě, zelení s nejapnou výmluvou na setkání Weigl – Šlouf. Je těžké se ubránit dojmu, že tato společná změna stanovisek je koordinovaná a je za ní nějaký podraz. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Poslanci přehlasovali senátní odmítnutí „kontaktního norování“ při výcviku psů k lovu lišek (psi se „trénují“ na živých liškách, liška není od psa oddělena mřížkou). Chápu, že liška je škodná a její množení se musí regulovat (což znamená přemnožená zvířátka hubit). Jen nerozumím tomu, proč se v té souvislosti musí provozovat něco tak barbarského.

V Právu informuje čtenáře o slovenské politice někdejší předseda SDL Weiss. Zajímalo by mne (čistě ze zvědavosti, vůbec bych mu to nezáviděl), zda je za své texty honorován i Ficovým kabinetem. Podobnou formu publicistiky provozovali v českých médiích zatím jen Rusové.

V Mladé frontě Dnes zase obhajuje premiéra Topolánka, jeho úprk z televizní debaty a jízdu do Brna na tenis jeho tiskový mluvčí. Bylo by divné, kdyby ho neobhajoval, má to v úvazku, jen by ho mohl obhajovat trochu přesvědčivěji. „Není vůbec pravda, že televizní debaty jsou automaticky důležitější než vše ostatní.“ Zlatá slova! Jenže v tomto konkrétním případě nejde o vše ostatní, ale o tenis.

Čtvrtek 7. února
České parlamentní politické strany rozděluje názor na způsob prezidentské volby. ČSSD, lidovci a nejnověji i zelení jsou pro veřejnou volbu, komunisté se k ní kloní, i když údajně v jejich řadách nepanuje jednota. ODS drží tajnou volbu. V poledne jsem na to téma napsal glosu, teď už je možná zase překonaná, protože komunisté navečer potvrdili, že ve třetím kole nedají hlas ani jednomu z kandidátů. Zároveň budou ještě večer jednat, hlavně o způsobu volby, není však jasné, zda jenom o něm. Komunisté prožívají svou hvězdnou hodinu: zase jednou na nich záleží tak jako po pětačtyřicátém. Je příznačné, že „konzervy“ (Grebeníček, Exner) jsou pro tajnou volbu, kdežto „reformisté“ (Kováčik) upřednostňují veřejnou. Předseda zelených Bursík totiž otevřeně prohlásil, že veřejná volba znamená zvolení Švejnara, kdežto tajná Klause. To by odpovídalo tomu, co jsem napsal, a vysvětlovalo by, proč Exner s Grebeníčkem jsou pro tajnou volbu (Klaus i Švejnar jsou pro ně agenty amerického imperialismu), kdežto Dolejš a Kováčik pro veřejnou (správně odhadují, že Švejnar je pro KSČM výhodnější). V tuto chvíli si ovšem nejsem jistý, zda to, co řekl Bursík, není jen přání – otec myšlenky.

Jasné není ani to, jak se má o způsobu volby rozhodnout: mají hlasovat obě komory dohromady nebo každá zvlášť? Je možné, aby PS volila veřejně, kdežto Senát, kde má ODS absolutní většinu, tajně? Nebo se jednání dostane do slepé uličky? A kdo to pak rozhodne? Ústavní soud? A proč, když v ústavě se o způsobu volby nemluví? ČR začíná fungovat podobně jako federace těsně před rozpadem. V co se ale může rozpadnout ČR?

„Průzkumy: u lidí má navrch Švejnar,“ zní titulek v Právu. U lidí má navrch podle STEM, která pracuje expresis verbis na objednávku ČSSD. MfD si udělala svůj průzkum, podle něho vede Klaus. Jediné, co z této směšné hry vyplývá, je, že šance ve veřejnosti jsou poměrně vyrovnané. Rozhodují však volitelé, a ti nemají povinnost zohlednit tužby veřejnosti. Mají povinnost rozhodnout se podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, kdo z obou kandidátů je lepší. Veřejnost jim dala mandát právě k tomu.

Dědičce Karla des Fours Walderode soud nevydal majetek zkonfiskovaný na základě Benešových dekretů. Nepodařilo se jí totiž dokázat, že se Walderode neprovinil proti tehdejšímu čs. státu. Jak by se jí to taky mohlo podařit! Dokázat se dá jen, že se někdo provinil.

Ve stínu prezidentské volby se odehrává podivné dění okolo teď už bývalé ředitelky Radiožurnálu Barbory Tachecí. Paní Tachecí usilovala o změny v profilu vysílání a provedla řadu personálních změn. Narazila na odpor, který se zhmotnil mj. ve dvou peticích (vybírají a odvolávají se v ČRo ředitelé s ohledem na petice? V tom případě by měli být raději voleni plebiscitem). Odvolání po pouhých třech měsících je dosti neobvyklý čin a celá záležitost poněkud připomíná slavnou televizní revoluci. Objevily se ovšem zprávy, že paní Tachecí je vážně nemocná. Je to pravda, nebo ne? Chápu, že o některých věcech se z diskrétnosti na veřejnosti nemluví, ale generální ředitel ČRo se dokázal do případu zamotat tak strašlivým způsobem, že mu možná nic jiného nezbývá.

Proti týrání lišek (tzv. kontaktní norování) se postavila Státní veterinární správa a někteří zvěrolékaři. Možná, že by bylo možné vyzkoušet místo tohoto barbarského zacházení s nevinnými zvířátky (zvířátka jsou vždycky nevinná) kontaktní norování některých politiků, mám na mysli ty, kteří pro ně zvedli ruku. Jen jednou, na zkoušku, a pak opakovat hlasování. Apropó, jak hlasoval v té věci dr. Rath?

Premiér Topolánek řekl v rozhovoru pro LN: „Veřejná volba opravdu zamezuje jednotlivým poslancům a senátorům, aby volili podle toho, co jim ukládá ústava: podle svého vědomí a svědomí.“ Podle toho jsou senátoři a poslanci poserové, troufnou si jednat podle svého vědomí a svědomí jen tenkrát, když na ně není vidět.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.