Poslanec ODS Doležal se vzdal mandátu a všech politických funkcí, protože nechce, aby jeho případ poškodil ODS. V červnových volbách bude znovu kandidovat jen tehdy, pokud se mu podaří se do té doby z podezření očistit. Aniž bych chtěl jakkoli předjímat výsledky šetření, nemůžu potlačit pocit, že způsob, jakým si jdou v již probíhajícím předvolebním klání strany po krku, povede aspoň k jakési očistě politického života. Záběr této očisty je ovšem dočasný a nepříliš široký. Je tak říkajíc „nesystémová“, padnou jí za oběť ti, kdo prostě měli smůlu, a po volbách bude zase utrum.

KDU-ČSL kritizuje premiéra Paroubka za to, že se veřejně vyjadřoval k případu Tomáše Pitra způsobem, který členu exekutivy nepřísluší a mohl by ovlivnit trestní stíhání dotyčného. A kritizuje rovněž fakt, že ČR chce zajistit vakcínu proti ptačí chřipce jen pro dva miliony lidí s tím, že při vypuknutí pandemie se má rozhodovat, kdo ji dostane. Podle KDU je „selekce občanů na ty, kterým by byla léčiva poskytnuta, a na ostatní nepřijatelná“. V obou případech má KDU-ČSL úplnou pravdu, už si dovedu představit, jak dr. Rath zakládá po celé zemi Výbory veřejného blaha, které rozhodují, kdo bude očkován a komu nezbude než se s nemocí vypořádat bet toho. Bylo by taky dobré vypracovat seznamy těch, kteří za žádnou cenu očkováni být nesmějí (jakási index). Na čelných místech bude nepochybně hejtman Bendl a ředitelka Musílková. Lidé na indexu však nemusejí klesat na mysli: vždyť všichjni víme, že v téhle zemi se nakonec za příslušný obnos dá opatřit všechno. Mluvit v obou dvou případech lidoveckého nesouhlasu o neserióznosti KDU-ČSL ke koaličnímu partnerovi vůbec není na místě: když se koaliční partner chová takovýmhle způsobem, nemá nárok na loajalitu. Jediné, co mi není jasné, je, proč je to ještě pro KDU-ČSL koaliční partner.

Taky má pravdu poslanec ODS Mencl, když poukazuje na to, že prof. Jan Černý z brněnského Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie byl zbaven funkce jako za normalizačních časů. Rathovy řeči o tom, že žádný manažer by neměl mít své místo na doživotí a že prof. Černý neunesl fakt, že by se musel podrobit rekonkursu, jsou trapné, to druhé je navíc zjevná pomluva: ať to Rath dokáže.

Nad novou zákonnou úpravou kouření ve veřejných prostorách zůstává rozum stát: restaurace nemusí mít pro kuřáky vyhrazeny zvláštní prostory (pouze musí být prostor pro kuřáky vymezen tak, aby kouř neobtěžoval nekuřáky, jak se toho má dosáhnout jinak, než oddělenými místnostmi?), zato se nesmí kouřit na zastávkách veřejné hromadné dopravy, aniž by bylo vymezeno, kde zastávka začíná a kde končí. To druhé je ostatně nesmysl, po Václavském náměstí se např. pohybuje nesrovnatelně víc lidí než kolik se jich zdržuje na konečných autobusů někde na okraji města. Zákon je důležitý snad jen pro to, že „byla vykázána činnost“ a že umožňuje sekýrovat ty, kteří se sekýrovat nechají. Že by něčemu prospěl, je krajně nepravděpodobné.

Česká televize odmítla vysílat dokument o „televizní revoluci“ - je prý již výrazně proměněnou institucí a k tématu se nechce vracet. Ovšem, ČT se proměňuje průběžně, jenže pořád k horšímu. Už brzy se dostane do situace, že se nebude chtít vracet k ničemu a věnovat se bude jenom světlým zítřkům.

Státní zástupkyně zrušila nehorázné obvinění Stanislava Pence z pomluvy (zeptal se na tiskovce na to, zda byl velitel zásahu proti Czech Tek kdysi u StB). Stanislav Penc se ovšem od svých policejních nepřátel poučil a vzápětí žaluje pro pomluvu ministra Bublana: Bublan totiž tvrdí, že Pencovi třikrát na otázku o důstojníkově minulosti odpověděl, což prý není pravda. A to je pomluva. Nemělo by být podávání stupidních žalob všeobecně trestné? Já vím, bohužel to nejde.

Televize Nova zrušila pořad Kotel. Jsem posledním, kdo by za normálních okolností zánik této odporné a nekulturní štvanice na politiky litoval, jenže, nemohu si pomoci, nějak mi to zapadá do spontánního procesu sterilizace politického zpravodajství a publicistiky. Problémem je zjevně Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, která může pronásledovat soukromá média z „programových“ důvodů citelnými sankcemi. Přitom je pouhou převodní pákou parlamentu, přesněji řečeno stávající většiny v PS. Tyto její pravomoci by se měly důkladně osekat. Bude-li k tomu ještě někdy příležitost, ovšem, nynější rudá koalice to neudělá a také o ODS a KDU si netřeba dělat iluze.

K aféře poslance Krause jsem se nechtěl vyjadřovat, bohužel nabyla takových rozměrů, že se pan poslanec stává horkým kandidátem na virtuální výroční cenu strýce Vika. Podle vlastního vyjádření odcestoval v roce 2001 soukromě na návštěvu Ghany. Předtím ovšem podlehl ve své bezelstnosti kouzlu podnikatele Riga, který si nyní odpykává desetiletý trest za podvody a nedlouho předtím, než Krausovi učaroval, si zřídil internetové stránky na jméno manželky tehdejšího prezidenta Havla, kde zveřejňoval ohavné pornografické fotografie. V Ghaně se Kraus podepsal pod jakousi smlouvu ohledně obchodu s kakaovými boby, a to jako „ředitel“ (ze souvislosti vyplývá, že ředitel firmy, která měla spoluorganizovat obchod). Bylo to prý v důsledku euforie, která při podpisu smlouvy vládla: „Panovala tam výrazná nálada, a i když jsem říkal: já nemám žádnou funkci, tak říkali: dobře, napiš director, tak jsem napsal director.“ Toto zdůvodnění výrazně připomíná způsob, jímž ve slavné operetě Madmoiselle Nitouche vysvětluje varhaník Célestin matce představené, proč se dal ostříhat. Kromě toho Kraus vypomohl Rigovi, který měl zrovna shodou okolností zablokovaný účet, tím, že padesát tisíc dolarů, jež od něho obdržel, proplatil přes účet své matky. Mám jakési hlodavé pochybnosti o tom, zda politik, který je nositelem neoficiálního bobříka protřelosti za to, jak zvládl hladké přistání při strmém pádu z bývalého režimu do současného, může být vybaven dávkou naivity, jinak dostatečnou k tomu, aby byl zbaven způsobilosti k jakýmkoli právním úkonům, a taky o tom, zda se poslanci PS PČR mají ve svých volných chvílích věnovat obchodu s kakaovými boby. Po aféře poslance Doležala (po střemhlavém pádu ze všech politických funkcí se už drží jako zraněný pták jen za post v dozorčí radě ČKA) je tedy nazrálý jeden ne nevýznamný představitel vládní koalice. Pan poslanec Kraus je ovšem politický akrobat nejvyšší kategorie, a jeho nadcházející volná jízda bude nepochybně nevšedním zážitkem pro laika i odborníka.

David Rath se ohradil proti tomu, že ředitelka VZP Musílková má dostat za poslední rok svého působení ve VZP odměny a vysoké odstupné. Prý je to nehorázné, protože VZP je v hlubokém deficitu a může za to ředitelka. Nechci nijak obhajovat paní Musílkovou, nevím, zda byla dobrou nebo špatnou ředitelkou, ale jsem si naprosto jistý tím, že klást jí a jedině jí za vinu deficit VZP je strašidelná demagogie. Deficit vznikl tím, že české zdravotnictví po listopadu 1989 polyká víc peněz, než kolik je do něj vkládáno, že je typickou oblastí, kde žijeme na dluh, a že všechny polistopadové vlády tenhle problém podcenily.

Podle toho, co píše Právo o interním vnitrostranickém materiálu ČSSD, jehož autorem je premiérův poradce Oto Novotný, hodlá ČSSD před volbami vysílat cukrbkliky ke komunistům, aby je udržovala ve vstřícném stavu, zároveň deklarovat, že její prioritou v případě vítězství je vládní koalice s demokratickými stranami – no a po volbách se uvidí. Tak dostane pod tlak současně nekomunisty a komunisty a bude si moci vybrat podle toho, kdo nabídne víc: buď velkou koalici s ODS a případně i KDU, nebo menšinovou vládu s podporou KSČM. Plán na současné vydírání ODS a KSČM je sice mimořádně vyčůraný, ale jeho vytrubování do světa (byť bezděčné) je, jak se říká, „kontraproduktivní“. Je dost těžko představitelné, že by si to obě strany daly jen tak beze všeho líbit. Nedivil bych se, kdyby je to inspirovalo k tomu, aby se v téhle dílčí věci na ČSSD domluvily.

Ministr Rath poskytl v Právu rozsáhlý rozhovor svému dvornímu pořizovači interview Václavu Perglovi a zdá se, že se mu podařilo na několika místech už i tohoto člověka poněkud vytočit. Nejpozoruhodnější Rathovy perly: Za prvé, lékárníci by se měli víc solidarizovat se „zdravotním systémem“. Musí táhnout „káru solidarity“ s ostatními. Nikoli tedy např. podnikat. Přitom „zdravotní systém“ je pan ministr a jeho zdravotní impérium, které už ovládá od pojišťoven přes ministerstvo po profesní komory a lékařské odbory. Podnikání ve zdravotnictví je prý věc amorální, protože jde o příliš vážnou věc, zdraví lidu. Podnikat lze tedy jen ve věcech nevážných. Krásný příklad marx-leninského uvažování. Za druhé: hejtman Bendl se podle Ratha snaží vzít občany svého kraje jako rukojmí. To říká ten pravý. Člověk, který kdysi hnal nemocniční lékaře do stávky za platy jako na Západě s drzými řečmi o tom, že stávka musí pacienta bolet. Za třetí: Pan ministr považuje za svůj hlavní cíl „zakroutit krkem parazitům, kteří ze zdravotního pojištění odsávají peníze“. Prý nemá na mysli lékárníky. Gottwaldovská inspirace z výroku přímo čiší. Také je třeba upozornit, že hlavními parazity, pokud jde o odsávání peněz ze zdravotního pojištění, jsou pacienti. Pokud by se podařilo jejich počet rapidně snížit, má pan ministr vyhráno. Za čtvrté: hlavní věc je pořádek. Jde o to, prosazovat ho nekompromisně a zalepit černé díry. Například nekompromisní pořádek dělal a černé díry (v železné oponě) zalepoval Gustáv Husák. Tam, kde se halasně řve o pořádku, jde zpravidla o to, aby dostala na frak svoboda. Pan dr. Rath se opět představil jako politik poněkud výstřední. Premiér Paroubek na sebe jeho jmenováním vzal přetěžké břemeno.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.