PRÁVO: Zákoník odsouzen k novelizaci
Nový občanský zákoník totiž představuje největší legislativní změnu v platném právu za posledních mnoho desítek let a obávám se, že si to ani velká část zákonodárců, natož pak veřejnost, dosud neuvědomuje. Změna je zcela zásadní, lze říci, že nic, co dosud platilo v občanskoprávních vztazích, již platit nebude. Vše bude jinak. Lépe? Opravdu stěží říci, zda 3017 „paragrafů“ a 3903 nových právních termínů bude pro občana přijatelných, zda nepůjde jen o další krok k „advokátskému“ zákoníku, ve kterém se obyčejný člověk bez právního vzdělání nevyzná. Není jasné, zda velmi podrobná ustanovení o téměř všech myslitelných situacích, do kterých se člověk může dostat, nebudou činit text spíše nepřehledným a naproti tomu zda některé obecné pojmy („rozumný důvod“, pro který mohu chtít, aby soused nestavěl nebo nesázel v blízkosti mého pozemku, „rozumné pokyny“ pronajímatele) nepovedou k příliš odlišným výkladům a představám, a to i v rozhodování soudů. Komu patří zaběhlý pes Ne že by podrobnější úprava některých složitostí života nebyla zapotřebí, a to ani tam, kde si to dnes možná ani neuvědomujeme. Komu asi patří zaběhlý pes, kterého dobří lidé zanesli do útulku a tento útulek jej jiným dobrým lidem přenechá? Stal se vlastníkem psa útulek, patří pes novým „vlastníkům“? Mimochodem zvíře: média a mnozí jiní se radují nad tím, že zvíře již nebude věc. A copak to pak bude? Z hlediska práva jsou na světě věci a bytosti, a pokud by zvíře nebylo věcí, asi by si nikdo nemohl pejska koupit. Bytosti se prodávat nesmějí... Zvíře bude (a je) však věcí se zvláštním zacházením, asi jako tělesné pozůstatky člověka, které jsou také „jen“ věcí, ale do popelnice je vhodit nemůžete...
Jinou, zásadnější otázkou ovšem je, zda doba velkých kodexů, platných v neměnné podobě po mnoho let, je již za známi, zda současná často překotná změna platného práva (často kdekým kritizovaná a často nespravedlivě dávána do souvislosti s nedbalou prací zákonodárců) neodpovídá spíše současnému stavu vztahů ve společnosti než Napoleonův občanský kodex, který se používal sto let. Praktický příklad odůvodňující tyto pochybnosti představuje stav trestního zákoníku, s velkou slávou přijatého po mnoha letech příprav před rokem: na poslední schůzi Poslanecké sněmovny jsem jako zpravodaj k jedné z mnoha navržených změn musel vysvětlovat, že náš trestní zákoník již dnes není v souladu s evropským právem, neboť v době přijímání trestního zákoníku nebyly ještě dohotoveny evropské normy a evropská doporučení dotýkající se (v tomto případě) trestných činů týkajících se ochrany životního prostředí. Nečeká nás v problematice soukromého práva obdobný osud, když víme, že se v současné době připravují, stručně řečeno, zásady civilního práva? Ať již si o této evropské „legislativní smršti“ myslíme cokoliv, asi jen obtížně ji budeme moci, alespoň prozatím, ignorovat.
S velkým rozsahem tohoto jinak obdivuhodného díla souvisí otázka jeho praktického užití. Když jsem na tento problém poukázal, jeden z ústavních soudců mě na jakémsi shromáždění advokátů pohrdlivě odmítl anekdotou o Mozartovi, který prý na námitku jakéhosi císaře, že dílo má mnoho not, odpověděl, že jich je tam přesně tolik, kolik jich je potřeba. Ale o to přece nejde. Zdá se mi, že například představitel spolku (dříve občanského sdružení) by si raději zakoupil Spolkový zákon, než by někde kolem § 250 hledal ustanovení týkající se spolkového práva. Nájemci bytů by si asi raději pořídili text zákona na ochranu nájemníků, než by hledali § 2279 a následující, tedy zvláštní pododdíl týkající se nájmu bytů. Nechci karikovat, ale obávám se, že celé obsáhlé dílo i s obsáhlým komentářem bude zajímat opravdu jen profesionály. Patrně dojde k tomu, že budou vydávány samostatně jednotlivé části občanského zákoníku jaksi pro praktické použití.
Podstatné a zásadní je však něco zcela jiného, a totiž to, že prof. Karel Eliáš - tvůrce tohoto občanského zákoníku - nemá pravdu, když v médiích uvádí: „Pro životnost nového občanského zákoníku je důležité, že jeho příprava a obsah dosud stály mimo politické vlivy. Jeho projektu vtiskla politický charakter už v roce 2001 Zemanova vláda a všechny následné vlády, včetně té současné, toto paradigma ctily a ctí, protože soukromý život není ani pravicový, ani levicový...“ To již neplatí.
Stalo se totiž to, čeho jsme se obávali a před čímž jsme varovali. Současná vládní kolice prosadila jen z ideologických, nikoliv věcných důvodů do návrhu nového občanského zákoníku ustanovení hrubě poškozující jednu ze slabších stran práv - nájemce bytů. Stejná ustanovení, která dnešní parlamentní většina prosadila do novely současného práva a která začnou platit 1. 12. 2011. Ta ovšem v původním návrhu nového občanského zákoníku, připraveném expertní skupinou při ministerstvu spravedlnosti, nebyla, když práva a povinnosti nájemců i pronajímatelů bytů byla v původním textu velmi přijatelně vyvážena. Z těchto, jen ideologií podmíněných zásahů do původního textu je již dnes nový, ještě neschválený občanský zákoník „zařazen“ mezi ty „obyčejné“ zákony, které se budou měnit po každých volbách. Škoda. Ke stabilitě práva a k obecné úrovni právního vědomí to jistě nepřispěje...
LN, 20.5.2011
Autor je poslanec ČSSD
