Právo, jeho účinnost a vymahatelnost jsou výchozími principy bohaté a spokojené společnosti. Každý rozumný liberál, který jinak do roztrhání těla hájí svobodu a odpovědnost jednotlivce, si uvědomuje vysoké transakční náklady spojené s individuální ochranou a vymahatelností nároků, které by přineslo právo silnějšího, bohatšího nebo urozenějšího. Efektivně nastavené právo, respekt k němu a jeho vymahatelnost jsou základem veškerého bohatství a spokojenosti.

Právě proto mi nesmírně vadí, jaké signály o roli práva vysílají v poslední době nejvyšší představitelé státu. Nemluvím pouze o mnohdy zbytečných zákonech, které přidělávají náklady těm, kteří je musí dodržovat, a vytvářejí práci (rozuměj jistotu zaměstnání) těm, kteří tyto zákony píší a kontrolují. Mluvím o přístupu k dokumentům, jejichž nezvratné principy nesmí být zpochybňovány, když jednotlivci nevyhovují. Obzvláště ne od prezidenta republiky.

Přístup, jakým Miloš Zeman jedná ve vztahu k zákonům, je na úrovni svrchovaného jednání Ludvíka XIV., který se řídil jen vlastními zájmy a dětinskou radostí z toho, že se svým jednáním vymezuje vůči ostatním. Začíná to tím, že prezidentovým kancléřem je již pět let člověk, který pro vykonávání funkce nemá nezbytnou bezpečnostní prověrku. Ředitelem komunikace (tiskovým mluvčím) je člověk, který nesplňuje podmínky služebního zákona na podobnou pozici. Při jmenování vlády po volbách v roce 2013 dlouho otálel, čímž zvyšoval časový rádius „svých“ odborníků v úřednické vládě. Po letošních volbách se prezident zase – naprosto nepochopitelně – pustil do úvah o „tvůrčím způsobu výkladu ústavy“, o tom, že mezi vládou s důvěrou a bez důvěry v podstatě není žádný rozdíl, nebo o tom, že bude zásobovat svého protégé Andreje Babiše neomezenou podporou v sestavení vlády, na kterou však Babišovo hnutí ANO 2011 nemůže především kvůli kontroverzi svých představitelů (trestní stíhání Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka) sehnat ani jednoho solidního koaličního partnera. I přesto, že on si dělá, co chce, vinu vidí v ostatních a ze své pozice opakovaně zpochybňuje nezávislosti justice a naznačuje, že policie v zemi pracuje na politickou objednávku.

Pokud si myslíte, že se jedná jen o neškodné vrtochy politika za zenitem v reprezentativní funkci, na kterou již zjevně nestačí, mýlíte se. Zeman otevřel nebezpečnou Pandořinu skříňku a skoro každým dnem otevírá další, o drobet nebezpečnější. Na to však doplatíme nakonec všichni. Nejen že nikdy nevíte, komu svým jednáním zkřížíte cestu a kdo v orwellovské Farmě zvířat „zaklepe“ na vaše dveře – nemusíme chodit daleko a najdeme pár lidí, kteří to štěstí již měli. Třeba novinář Peroutka. Co je snad ale zásadnější, že prezident a jeho lidé vysílají do státní správy a konečně i do soukromého sektoru velmi nebezpečný signál, že k zákonům je možné přistupovat jako k cáru papíru nemajícím hodnotu zrnka písku na Sahaře. A že s „krytím“ v podobě vysoké politické nebo úřednické funkce si z úcty k legislativě a rovnosti všech před výkladem zákonů můžete dělat dobrý den. Nevezmou si politici ze Zemana příklad a nebudou využívat příležitosti „přiohnout“ si výklad zákona, jak se jim zlíbí? Budou se všechny ty desítky tisíc úředníků zabývající se vodohospodářstvím, energetikou, telekomunikacemi, zdravotnictvím, stavebnictvím a dalšími důležitými oblastmi našeho života chovat neutrálně, když vidí, že je možné těžit z vlivu ve svůj prospěch? Opravdu se nebojíte infekčnosti tohoto chování u úředníků, kteří mohou a často rozhodují o vašich každodenních životech?

Možná si říkáte, že Češi jsou silní na to, aby unesli rozmar jednoho nemocného staříka bez jakékoliv sebereflexe a odpovědnosti. Vždyť to vlastně nikoho ani nezajímá a mnohým to naopak přijde dokonce legrační. Osobně si myslím opak. Domnívám se, že se nekřiví pouze vztahy v Čechách. I ve světě jsme hodnoceni podle toho, jak moc tolerujeme, aby se u nás beztrestně plivalo na všechny kolem. Myslíte si, že se k nám nějak zásadně budou hrnout zahraniční investoři, když se u nás slušnosti a právu vysmívají na všech úrovních i ti, kteří veřejně s rukou na ústavě slibovali jeho dodržování? Divil bych se.

Autor je vysokoškolský pedagog a předseda správní rady Liberálního institutu