Přestože prezident Miloš Zeman není žádný velký cestovatel po světě, jsou dveře, které se mu podařilo pro Českou republiku otevřít dokořán. Nejcennější jsou ty bruselské, ovšem zabodoval i na Slovensku a naposledy v Izraeli. Jiné dveře nám ale přibouchává.

Velvyslanci arabských zemí byli již v předvolební prezidentské kampani vyděšeni Zemanovou spojnicí mezi islámem a terorismem. Dokonce už v roce 2002 přirovnal Zeman palestinského vůdce Jásira Arafata k Adolfu Hitlerovi. Naposledy si na Blízkém východě všimli jeho návrhu přemístit ambasádu v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma. Znepokojena je Liga arabských států, o reakci teroristických skupin díkybohu zatím nic nevíme.

Rozvíjení historicky dobrých kontaktů mezi Českou republikou a Izraelem, na němž Zeman pracuje léta, je chvályhodné, nemělo by však nabourávat jednání o mírovém rozuzlení izraelsko-palestinského konfliktu. Nápad s velvyslanectvím v Jeruzalémě je přesně tím gestem, na které jsou ve výbušném regionu hákliví.

Trvalo zhruba týden, než Zeman ubral plyn a doplnil, že k onomu přesunu by pochopitelně došlo až po vyřešení palestinské státoprávní otázky. Bezesporu se o to zasloužil obratný prezidentův poradce Hynek Kmoníček, o němž se spekuluje coby o muži, kterého by rád Zeman viděl jako příštího ministra zahraničí. Leč co je psáno, to je dáno. A v rozhovoru pro list Jediot Achronot šla hlava státu ještě dál: navrhla usídlení Palestinců v zemích bohatých Arabů a zmínila Saúdskou Arábii a emiráty.

Aby Miloš Zeman dodal význam jeruzalémskému tahu v tuzemsku, českým novinářům řekl: "Svým neodolatelným kouzlem se pokusím budoucího premiéra a budoucího ministra zahraničí přesvědčit, aby uvažovali o této myšlence." Kouzlo-nekouzlo, když chce něco prosadit, zabrzdí například jmenování velvyslanců. Máme s tím již smutné zkušenosti.

Pohled z hloubi střední Evropy by mohl nalhávat, jde o banalitu. Ale jen do chvíle, než ohrozí bezpečnost či obchodní výměnu České republiky. Vždyť arabské režimy disponují nerosty i penězi a pro každý stát jsou vítaným ekonomickým partnerem. Zhoršení vztahů s arabskými zeměmi připustil i premiér Jiří Rusnok.

Zemanovi umanutí kritici v Praze začali spřádat teorii o prezidentovi, který se schválně dělá "jestřábem", aby si vylepšil pověst před českými liberálními médii, voliči a částí spojenců v cizině. Realita ale bude asi prostší: Miloš Zeman nekalkuluje a říká, co si myslí, byť toho třeba o daném tématu moc neví. I z jeho projevů lze vypozorovat, že zhusta selektuje informace, jež jej ovlivňují, a je čtenářem pouze některých knih a některých autorů, jejichž teze dokola opakuje.

Doma to vadit nemusí. Zemanův fanklub je nenáročný a oficiální role prezidenta je v našem ústavním systému slabá – pokud zrovna další politici z neznámého důvodu před ním nestojí v předklonu. Jenže Ústava České republiky praví, že prezident "zastupuje stát navenek". Navíc v diplomacii je nutné brát v potaz fakta, emoce, etiketu i názory ostatních aktérů. Evropské cítění i kompetentní spolupracovníky přes zahraniční politiku Miloš Zeman má. Tím spíš je škoda, když čas od času použije kladivo tam, kde by se spíš hodilo jemné hodinářské náčiní.