Přestože prezident Miloš Zeman není žádný velký cestovatel po světě, jsou dveře, které se mu podařilo pro Českou republiku otevřít dokořán. Nejcennější jsou ty bruselské, ovšem zabodoval i na Slovensku a naposledy v Izraeli. Jiné dveře nám ale přibouchává.

Velvyslanci arabských zemí byli již v předvolební prezidentské kampani vyděšeni Zemanovou spojnicí mezi islámem a terorismem. Dokonce už v roce 2002 přirovnal Zeman palestinského vůdce Jásira Arafata k Adolfu Hitlerovi. Naposledy si na Blízkém východě všimli jeho návrhu přemístit ambasádu v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma. Znepokojena je Liga arabských států, o reakci teroristických skupin díkybohu zatím nic nevíme.

Rozvíjení historicky dobrých kontaktů mezi Českou republikou a Izraelem, na němž Zeman pracuje léta, je chvályhodné, nemělo by však nabourávat jednání o mírovém rozuzlení izraelsko-palestinského konfliktu. Nápad s velvyslanectvím v Jeruzalémě je přesně tím gestem, na které jsou ve výbušném regionu hákliví.

Trvalo zhruba týden, než Zeman ubral plyn a doplnil, že k onomu přesunu by pochopitelně došlo až po vyřešení palestinské státoprávní otázky. Bezesporu se o to zasloužil obratný prezidentův poradce Hynek Kmoníček, o němž se spekuluje coby o muži, kterého by rád Zeman viděl jako příštího ministra zahraničí. Leč co je psáno, to je dáno. A v rozhovoru pro list Jediot Achronot šla hlava státu ještě dál: navrhla usídlení Palestinců v zemích bohatých Arabů a zmínila Saúdskou Arábii a emiráty.

Aby Miloš Zeman dodal význam jeruzalémskému tahu v tuzemsku, českým novinářům řekl: "Svým neodolatelným kouzlem se pokusím budoucího premiéra a budoucího ministra zahraničí přesvědčit, aby uvažovali o této myšlence." Kouzlo-nekouzlo, když chce něco prosadit, zabrzdí například jmenování velvyslanců. Máme s tím již smutné zkušenosti.

Pohled z hloubi střední Evropy by mohl nalhávat, jde o banalitu. Ale jen do chvíle, než ohrozí bezpečnost či obchodní výměnu České republiky. Vždyť arabské režimy disponují nerosty i penězi a pro každý stát jsou vítaným ekonomickým partnerem. Zhoršení vztahů s arabskými zeměmi připustil i premiér Jiří Rusnok.

Zemanovi umanutí kritici v Praze začali spřádat teorii o prezidentovi, který se schválně dělá "jestřábem", aby si vylepšil pověst před českými liberálními médii, voliči a částí spojenců v cizině. Realita ale bude asi prostší: Miloš Zeman nekalkuluje a říká, co si myslí, byť toho třeba o daném tématu moc neví. I z jeho projevů lze vypozorovat, že zhusta selektuje informace, jež jej ovlivňují, a je čtenářem pouze některých knih a některých autorů, jejichž teze dokola opakuje.

Doma to vadit nemusí. Zemanův fanklub je nenáročný a oficiální role prezidenta je v našem ústavním systému slabá – pokud zrovna další politici z neznámého důvodu před ním nestojí v předklonu. Jenže Ústava České republiky praví, že prezident "zastupuje stát navenek". Navíc v diplomacii je nutné brát v potaz fakta, emoce, etiketu i názory ostatních aktérů. Evropské cítění i kompetentní spolupracovníky přes zahraniční politiku Miloš Zeman má. Tím spíš je škoda, když čas od času použije kladivo tam, kde by se spíš hodilo jemné hodinářské náčiní.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus