POLITIKA: Zavádět kvóty je hloupost
Okurková sezóna však není, protože se v přímém mediálním přenosu rozpadá Strana Zelených a s ní zřejmě i celá koalice. Feministky může těšit, že hlavní roli v tom hrají právě političky.
Je roztomilou ironií, když si ředitelka Fóra 50 procent pochvaluje, že právě zelení mají ze všech stran největší zastoupení na kandidátkách pro krajské volby. Možná si nevšimla, že je to strana, pro kterou se pobyt ve vysoké politice právě uzavírá.
Nemáme nejmenší tušení, kdo jsou ty kandidátky zač, jaké mají zkušenosti nebo které názory v ideově amorfní straně zastávají. Máme se radovat z pouhého faktu, že jsou ženy? Činy a zejména výroky poslankyň Jakubkové a Zubové z posledních týdnů musí přinést vystřízlivění i největším zastáncům politické "genderové rovnosti".
Těžko říct, kde se vzalo klišé, že ženy přinášejí do politiky samy o sobě jakousi novou kvalitu a že ji tedy mohou učinit lepší. Pravda je taková, že lepší politiku mohou dělat pouze lepší lidé. A je pravda i to, že politika dává vyniknout lidem s vlastnostmi, které spíš odsuzujeme. Jsou to ambicióznost, agresivita, lačnost po vlivu a moci, neschopnost empatie, bezohlednost.
Psychologové Babiak a Hare vydali před několika lety besteller Hadi v oblecích, ve kterém dokumentují, že ve špičkovém byznyse mají často největší úspěch psychopati. Platí to i ve špičkové politice. Jestliže se ženy v těchto dvou sférách dostatečně neprosazují, bral bych to spíše jako kompliment.
Je iluzí chtít prostředí poháněné adrenalinem a mužskými hormony nějak vylepšit. A je také nesmyslné chtít toho dosáhnout obecně nějakým "ženským principem". Kvóty v politice jsou nelogické a založeny na špatném předpokladu, že podíl žen v politice by měl v ideálním případě kopírovat podíl mužů a žen obecně, tedy být padesát na padesát.
Nikoliv. Máme-li zavést kvóty, pak výsledný poměr musí vycházet z podílu mužů a žen ochotných jít do politiky. Každý psycholog vám potvrdí, že procento žen s ambicí uspět v politice je významně menší než procento takto ambiciózních mužů. V důsledku to znamená překvapivý fakt: že ženy to mají v politice naopak snazší.
CVVM dělalo na jaře průzkum, z kterého vyplynulo, že jen každý stý člověk si myslí, že ženy mají větší možnost prosadit se ve vysoké politice než muži. Hrdě se k tomuto názorovému extrémismu hlasím.
Ano, jsem přesvědčen, že když se dostatečně inteligentní, schopná a zároveň ambiciózní a bezohledná žena přihlásí na libovolném stranickém sekretariátu, bude mít víc šancí na kariéru než stejně charakterově vybavený muž. Ten tam narazí na armádu stejných vlčáků. Žena je favorizovaná jen tím, že o politiku vůbec stojí. Má víc šanci už dnes, a to bez kvót.
Snaha zavádět kvóty je nesmyslná. Jako první je v Česku nasadili právě zelení a jejich dnešní situace dobře dokumentuje, kam to vede. Ano, měli a mají na kandidátkách nejvíc žen. Místo jednolité armády psychopatů se tak do politiky dostaly zvláštní, těžko pochopitelné bytosti, které nevědí ani to, zda o to vůbec stojí.
Poslankyně Jakubková loni v prosinci tvrdila v Českém rozhlasu: "Nepřišla jsem do sněmovny dělat politiku." A poslankyně Zubová je zase v podivuhodném tandemu se svým manželem, který ji v kritických chvílích zastupuje, případně o jejích politických krocích mluví v množném čísle. "Nejsme hlasovací panáci," vzkázal například šéfovi zelených po prezidentské volbě.
Je to dobrá lekce pro Martina Bursíka, který u zelených prosazoval pozitivní diskriminaci, a teď mu ve vedení strany dělají problémy všechny ženy kromě té, s kterou má poměr. V nedávném rozhovoru s Lidovými novinami sice stále tvrdil, že ženy politiku kutivují, ale zároveň dodal, že s některými neudělal "dobrou zkušenost". Prý proto, že jejich "logické uvažování občas pohybuje v nějakých ... jiných sférách."
Myslel zřejmě ty kultivované a příjemné sféry lidského porozumění. Jsou bohužel úplně jinde než politika.
(Psáno jako komentář pro LN)
Převzato z blogu Extra se svolením autora.
