... a tři body exprezidenta Klause

Vrbětice představují další křižovatku. Opět jsme rozděleni. Jedni věří, jiní nevěří. Kudy povede dělicí linie, bylo od počátku odhadnutelné; nebylo obtížné vytušit, na jaké straně bude kdo stát.

Komunisté bez překvapení. Okamukra ne tak docela. Od politika hlasitě hájícího české zájmy by člověk čekal poněkud jiný přístup.

Původně jsem chtěl tento článek nazvat Doporučení kremlofilům. Aby si všímali, jaké formulace zvolí Rusko v reakci na informaci dua Babiš – Hamáček ze soboty 17. dubna.

Záměrně jsem nepoužil termín rusofilové, neboť může být zavádějící. Může zahrnovat milovníky ruské literatury a vážné hudby (k tomu jsem byl veden rodiči já), přátele prostých ruských lidí, nádherné ruské přírody. Kremlofil – to je někdo jiný. Politický sympatizant postsovětského Ruska. Nemalá část z nich se rekrutuje z bývalých sympatizantů SSSR.

Ruská strana v prvním vyjádření svého ministerstva zahraničí (18/4) píše ostrým, ale diplomatickým jazykem o provokaci, nepřátelském kroku, americké stopě a snaze zavděčit se Spojeným státům.

Zloděj křičí „chyťte zloděje“ - a provokatér hovoří o provokaci toho, vůči němuž se provokace dopustil.

Poněkud jiný slovník a jiné formulace, a také jiné argumenty, použila mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová ve vyjádření pro TV stanici Rossia 1 (18/4).

Podle Zacharovové česká vláda učinila své prohlášení (myšleno sobotní vystoupení Babiše s Hamáčkem- LS) proto, aby zakryla skandální informace o připravovaném státním převratu v Bělorusku, který počítal s fyzickou likvidací prezidenta Alexandra Lukašenka.

Tady bych se obrátil na naše kremlofily. Ti samozřejmě verzi přednesené v sobotu premiérem a vicepremiérem nevěří. Moje otázka: A s fantazmagoriemi Zacharovové o krytí přípravy údajného ústavního převratu v Bělorusku problém nemáte? Ani stín pochybnosti? Opravdu věříte tomu, že z naší strany šlo o krycí operaci mající odsunout do mediálního pozadí zmíněný údajný pokus o státní převrat proti Lukašenkovi?

Zacharovová v televizi nepřišla pouze s tímto uši trhajícím nesmyslem. Dále řekla:

Absolutně karikaturními jsou zejména skutky Prahy, která včera (17/4 – LS) předvedla absenci jakékoliv samostatné linie jak v mezinárodních záležitostech, tak i v přímém budování bilaterálních vztahů s naší zemí. To je také částí společného schématu - vazalství 21. století.

Kdyby Zacharovová nebyla dáma (vzdělaná a skvělá tanečnice, jak jsme se před časem přesvědčili), použil bych v souvislosti s jejím vystoupením v televizi slovo drzost. Takto jen připomenu, že poslouchat z Moskvy slova o vazalství (myšleno Prahy směrem na západ) je vskutku chucpe. Ti, kdo (nejen) v této kauze stojí věrně po boku Kremlu by mohli vyprávět. Čtyřicet let jsme byli politickými vazaly Stalina a jeho nástupců (přičemž jediný pokus o uvolnění vazalského sevření skončil pod pásy jejich tanků) – a nyní jsme přáteli s těmi, s nimiž přáteli být chceme na základě oboustranné svobodné volby. Chápou v Moskvě ten rozdíl?

Zajímalo mne také, jak celou záležitost kolem ruského angažmá ve Vrběticích hodnotí exprezident Václav Klaus. Na webu jeho Institutu jsme se 19/4 dozvěděli tři body:

- je to návrat do 50. let, samozřejmě s opačným znaménkem

- kdyby vyhrál Trump, kauza Vrbětice by nenastala

- vláda a pseudopozice našly nového strašáka, neb covidem nelze strašit občany donekonečna

Někdy bych se chtěl zneviditelnit a poslechnout si, co o těchto závěrech bývalého prezidenta soudí v centrále BIS. To se mi ovšem nepovede, a tak řeším dilema, z čeho mám být na rozpacích víc.

Jestli z „krycí operace“ prezentované Zacharovovou nebo tří bodů exprezidenta Klause.

Zdroj: web Institutu VK

P.S. Ke správnému hodnocení ruské politiky v putinovské éře mi hodně pomohl sám Vladimir Vladimirovič. Pakliže jeden den veřejně tvrdí, že na Krymu žádná ruská vojska nejsou, aby po čase toto tvrzení stejně veřejně popřel (a sám sebe usvědčil ze lži), pak už se má člověk na pozoru.