Vzhledem k tomu, že stále ještě existuje minimálně jeden významný český politik, pro kterého jsou výsledky výzkumů veřejného mínění alfou a omegou celé politiky - ano, mám na mysli Jiřího Paroubka - je hodnocení výsledků průzkumu veřejného mínění na všechny možné i nemožné otázky velké politikum.

Velmi oblíbené jsou výsledky předvolebních preferencí. Máme u nás kromě Centra pro výzkum veřejného mínění ještě několik privátních firem zabývajících se těmito průzkumy. A tak jsme se mohli v květnu dozvědět, že ČSSD „dotáhla“ náskok ODS na rozdíl 1 %. Okamžitě se tyto zprávy staly zprávami dne a široce se diskutovaly. S tímto výsledkem v zádech se Jiří Paroubek pouštěl do úvah o předčasných volbách někdy v roce 2008. Právě CVVM však dotahování ČSSD na ODS nepotvrdilo a i jeho poslední průzkum za květen udává, že si ODS udržuje před ČSSD zhruba pětiprocentní náskok.

Dalším dnes oblíbeným tématem výzkumů veřejného mínění, a to i tzv. bleskových, je možné umístění amerického radaru systému protiraketové obrany. Tyto výzkumy vesměs ukazují na neoblibu případné výstavby radaru v Česku. Často se však argumentuje i tím, že počet příznivců radaru se s postupujícím časem pomalu zvětšuje. Po nedávné návštěvě amerického prezidenta Bushe v Česku se konal právě bleskový průzkum, který údajně zjistil, že se prezidentovi Bushovi nepodařilo získat v Česku další radarové příznivce. Přesto a nebo právě proto budou tyto výzkumy sloužit zejména odpůrcům radaru z řad ČSSD a KSČM. ČSSD tak požaduje k radaru celostátní referendum (které by radar samozřejmě odmítlo), komunisté radar zásadně nechtějí. Zde se těmto stranám výzkum veřejného mínění hodí do krámu.

Před několika dny však byl zveřejněn další výsledek výzkumu veřejného mínění, tentokrát k problematice trestu smrti. Tento výzkum ukázal, že si mírná většina české populace přeje obnovení trestu smrti. Ale pozor, nečekejme, že se mistr ve využívání či zneužívání výzkumů veřejných mínění Paroubek pustí do boje za opětovné zavedení trestu smrti v Česku. Možná, že naopak obviní současnou vládu a vládní strany z toho, že „špatně“ komunikují toto téma se společností. K výsledkům průzkumů veřejného mínění se musí přistupovat přeci „tvůrčím“ způsobem. V nejhorším případě je tu stále možnost objednat si u některé agentury „svůj“ výzkum a poté ho široce popularizovat v médiích. Touto metodou se Paroubek a jeho ČSSD snaží konkurovat výsledkům hlasování diváků televizních diskusních pořadů.

I z nedávné historie však existuje dost příkladů toho, že se vyplatilo světovým státníkům jít „proti proudu“ veřejného mínění (např. v otázce rozmístění raket středního doletu a s plochou dráhou letu v Evropě na sklonku studené války). Tato politika se ukázala být posledním hřebíčkem do rakve sovětského bloku, který se v letech 1989 až 1990 zcela rozpadl. Ona totiž plavba na „vlnách většinových názorů společnosti“ je nesmírně vysilující a vyžaduje neustále měnit směr. O tom ale ví své nejen náš Paroubek. Například i socialisté ve Francii či Belgii, kteří se vezli na těchto vlnách, uvízli v drtivých volebních porážkách.