Nebudu říkat, že tyto volby jsou přelomové, protože to není zas tak úplně pravda. Přelomové byly v roce 1946, kdy byli k moci vpuštění komunisté bolševického typu, anebo ještě dříve volby v Německu v roce 1932, resp. 1933, protože tam byl vypuštěn Krakén v podobě lidské zrůdy Adolfa Hitlera.

Tyto volby jen ukáží v krystalické podobě, že se musí dát do kupy pět trpasličích partají, aby se s pomocí letité denunciace, urážení a europráskání pokusily vůbec porazit Andreje Babiše a jeho ANO, a že ANO tyto volby zase vyhraje. Komická je úvaha, kterou vypustil tento víkend kdosi z opobloku, jehož jméno jsem naschvál zapomněl, že by prezident republiky měl sestavením vlády pověřit někoho, kdo nemusí být vítěz, ale měl by být schopen sestavit vládyschopnou koalici. Vítěz u nás nebere všechno, ale logicky to musí být on, kdo má mít pokus č. 1, a to i kdyby se všichni postavili na hlavu. 

Já nejsem ten, kdo by horoval za Andreje Babiše, ale troufnu si tvrdit, že nebyl o nic horším premiérem, než ta smečka premiérů předcházejících: Vladimír Špidla, jehož zdroje byly nevyčerpatelné až tak, že bylo nutno ho odklidit do dalekého Bruselu na bohatý vejminek, Jiří Paroubek, který tak vsadil na sebe sama, že neunesl těsnou porážku, Mirek Topolánek, který neměl ani tolik fištrónu a politické předvídavosti, aby si pojistil vyslovení důvěry uprostřed předsednictví EU, které to chtěl přitrouble, byť možná pro suterén vtipně, „osladit“, Petr Nečas, který za sebe nechal řídit tento stát z větší části svoji konkubínu, když popřel své křesťanské kořeny, a konečně Bohuslav Sobotka, který projevil takovou míru servility vůči EU a neschopnosti emancipovaně stát jako premiér v čele vlády, až vládnutí za něj převzal Andrej Babiš. 

Oč tedy je Babiš horší, to bych potřeboval opravdu vysvětlit, když případ Čapí hnízdo považuji za vyrážku, kterou se baví ti, co trpí obsesí Andrejem Babišem, a období koronavirové, kde je premiéra snadno kritizovat z opozičních lavic, které ho na jedné straně tlačily k rozvolňování, aby jej za to vzápětí bičovaly. Přičemž platí, že je až primitivně snadné tvrdit, že oni by to dělali lépe. Vědí kulové, ale dobře to působí a výborně to zní v uších těch, kteří se neumí vyrovnat s tím, že Babiš ostatní válcuje.

Chápu, že když opoblok sedm let mydlí Andreje Babiše po hlavě všemi prostředky včetně nechutného zneužívání jeho syna, který zjevně není duševně v kondici, a Andrej Babiš přesto vyhrává anebo s velkou převahou vede v preferencích, tak ti, co s ním nesouhlasí, jsou z toho zoufalí. Ale kdo z nich si přizná, že zoufalí jsou proto, že jsou zoufale nudní, bez nápadu, bez přitažlivých myšlenek a témat? Kdo z nich připustí, že Andrej Babiš je tak dalece úspěšný, jako oni jsou neúspěšní a k unudění fádní? A nepomáhá ani jednoznačně protibabišovsky zaměřená zpravodajská část České televize. Chápu jejich nenávist, ale se vší ironií, které jsem schopen, říkám to, co není moje myšlenka, že totiž nenávist není program a voliči prokazují víc inteligence, než nenávistníci, protože jim na to ve velkém počtu neskáčou.

Stejně tak je zajímavá otázka, proč, když si náš mediální mainstream dovede představit jako premiéra harmonikáře Ivana Bartoše, je považována vládní angažovanost kulometně upovídaného Tomia Okamury za událost téměř nepředstavitelnou, spojenou možná s deklarovanou chutí pro takový případ odjet ze země nebo spáchat rituální soběvraždu. Přitom náš Japonec zjevně reprezentuje názory konstantně 3/4 milionu voličů a prokazuje mnohem větší nadání pro politiku než vrchní Bukanýr stojící pod černou vlajkou anarchie.

Tato země je natolik demokratická, že se o to Němcům nebo Francouzům může zdát. Nikdo zatím nikoho nestíhá pro předsudečnou nenávist, můžete Andreji Babišovi i prezidentu republiky nadávat, jak chcete, a žádné zatýkání se nekoná, naše rozvědka nešmíruje opoziční strany ani strany vládnoucí, jízdní policie nerozhání tvrdě demonstranty, kteří se dementně lepí k vozovkám, hloupě a umanutě malují kříže na dlažbu, když se tam objeví premiér, a považují za zločin, že na ty kříže premiér šlápne (a proč by on nebo kdokoli jiný nešlápl, když MICHpRD je jen prachobyčejný spolek s těžce zištnými cíli). Nikdo tady nikoho nevylučuje ze zaměstnání pro nekorektní názory (zatím), neziskovky tady klidně mohou vymývat mozky dětem v základních a středních školách genderovou agendou a nikdo nevydává zákony k jejich omezení atd. Takhle bych mohl pokračovat do nekonečna. A právě proto, že je tak demokratická i přes zvláštnosti osobnosti našeho premiéra, který tu demokracii nebourá, o to větší je zlost a zoufalství opobloku a aktivistů, kteří opobloku fučí do plachet, seč mohou.

Dokonce premiéra dohnali prapodivnou hrou kolem Vrbětic k akci vůči ruským diplomatům, do které se mu logicky vůbec nechtělo, protože šlo o přepálenou zpravodajskou hru s neblahými důsledky. A tato pružnost, kterou já příliš neoceňuji, je dalším olejem přilitým do ohně nenávisti, který plane v srdci těch, již chtějí Andreje Babiše odstranit. Jeden každý z pěti šéfů stran a hnutí opobloku je větší politický cynik či šmok než druhý a jen Vít Rakušan (au, to bolí) snese přísnější měřítka, protože má za sebou solidní komunální kariéru. A při tom pohledu se mně dělá upřímně mdlo, zvlášť když dobře vím, že každá další garnitura bude opravdu eurosvazácká a horší než ta Babišova - s výjimkou Jany Maláčové, to je opravdu politický suterén a důkaz toho, že vystudovat politickou ekonomii EU a politologii je brizantní kombinace vedoucí k poznání, že univerzální vzdělání je dnes leckdy už zátěží. A bude hůř.

Nebudu komentovat náhle se objevivší kauzu Pandora Papers, ani otázku Investigace.cz pod taktovkou paní Holcové, která nahlas žádá, aby premiér vysvětlil přesuny 15 milionů eur před 12 lety při nákupu francouzských nemovitostí, protože o tom dnes víme kulové, jen se o tom píše. Ale jistě důkazy nemají a jistě je náhodou, že se tahle stařenka objevuje týden před volbami, a ovšemže věřím paní Holcové, že to je opravdu jen shoda náhod, protože se na termínu uveřejnění muselo shodnout 600 investigativních štik z celého světa. Už jsem se bál, že když zapadla hvězda Andreje Babiše mladšího, tak se nic dalšího neobjeví. Tohle je prostě svět české politiky.

Tyto volby nejsou zlomové, jsou marné. Užijte si ještě Andreje Babiše, v budoucnosti budete mít možnost si užít onačejší ohňostroj marnosti, až z toho bude hlava kolem. A troufnu si předvídat, že mnozí, až jednou vystřízliví, si budou muset přiznat, že nyní žijeme v zemi, kde dnes už se máme lépe než zítra, a to pod taktovkou tohoto premiéra. Čím déle však k tomu dojde, tím lépe. A o to půjde v těchto volbách, o rychlost zmaru, do kterého kráčíme díky prapodivně vzdělaným idiotům odhodlaným na nás spáchat dobro, i kdyby nás to mělo stát kalhoty (jak řekl v Ústí nad Labem vtipně Viktor Orbán). Nenechme se mást, že někteří politici už jsou na hraně šedesátky nebo sedmdesátky a jsou imunní; mají ty šílenosti hluboko pod kůži. Olaf Scholz v Německu nechť je mementem. Však uvidíte, zač je toho loket.