POLITIKA: Spor o podobu justice
Částečně lze obezřetnost ministra spravedlnosti vysvětlit bedlivým dodržováním zákona. Jenže Jiří Pospíšil je také mistr diplomacie. Dříve než jmenoval do funkce Zemana, seznámil jej s plzeňským politikem s kmotrovskou pověstí Romanem Jurečkou. Nevyvrátil ani zvěst, že Zemana přivedl mezi kolegy z grémia ODS. A z deníku Právo víme, že prý sám iniciativně hledá možného Rampulova nástupce a přednostně – jaká to náhoda! - opět v Plzni. Nejvyššímu státnímu zástupci Zemanovi není za takové situace co závidět. Na jedné straně představuje gejzír nápadů na depolitizaci žalobců, na straně druhé Nečasův kabinet otálí s projednáním novely zákona o státních zastupitelstvích. Nadto musí Zeman trpět nové a nové politické manévry v justičním zákulisí. Sotva potom někoho překvapí snaha o posílení náznaků profesní samosprávy v oboru.
Ve čtvrtek byl například v Židlochovicích ministr Pospíšil přesvědčován špičkami justice o potřebě vzniku nejvyšší soudcovské rady, která by podle vzoru běžného v civilizované Evropě měla jistý podíl na personálním rozhodování. V souvislosti s úsilím o nezávislost justice to dává logiku. Jiří Pospíšil ale v této otázce váhá a preferuje správu přes předsedy soudů a ministerstvo spravedlnosti. Ještě zdrženlivější mohou být zbylí členové vlády, o skrytých loutkářích ani nemluvě. Ovšem dokud bude nezávislost soudců a do značné míry i státních zástupců pouhou lacinou proklamací, nebudeme se smět divit tomu, kdo všechno a jakými metodami obhospodařuje tuzemskou justici k obrazu svému.
Psáno pro ČRo1