Prohulený český parlament schválil prokuřácký zákon. Budeme patřit k těm mrzáckým státům, kde je dovoleno smrdět a otravovat jiné lidi a působit jim smrtelné choroby. To vše pod záminkou „svobody“.Podle stejné logiky je možno povolovat kouření v letadle, ve vlaku a autobuse nebo v kině. Pamětníci se rozpomenou na plynové komory v pražských biografech. Naštěstí to bylo zahlazeno.

Takže nyní bude možno dál otravovat vzduch v restauraci, pokud se její majitel rozhodne, že se v jeho podniku smí zvyšovat riziko rakoviny plic i nevinným lidem včetně dětí. 57 procent Čechů si podle STEM přeje zákaz kouření v restauracích. Ne tak sněmovna.

Jednatel tabákové firmy Imperial Tobacco Kamil Provazník si může gratulovat, a děkovat sociálnědemokratickému poslanci Cyrilovi Zapletalovi, že ho najal za „asistenta poslance“. Mohl kroužit a poletovat dle libosti všemi prostorami sněmovny a mohl si tam brát návštěvy a hučet a slibovat a kdoví co ještě, prostě vykonávat svoji práci lobbisty.

Přirozeně že nelze schválení skandálního zákona hodit na hlavu panu Provazníkovi a jeho ochránci Zapletalovi. I kdyby Provazníka v kuloárech nebylo, poslanci tabakisté by zákon schválili, aby mohli hulit při obědě v oblíbeném podniku. Ti, co rádi pro zábavu vraždí zvěř, schválili neméně skandální zákon, podle něhož je prakticky celá plocha státu přeměněna v pásmo volné střelby. Těm lidem prostě ta země patří a mohou si s ní dělat co chtějí. Uvidíme, co provedou s posunem limitu rychlosti jízdy na „vybraných úsecích dálnice“ na 160 km/hod. Ať STEM udělá průzkum, jak silné má kdo auto? Ze statistiky pokut za rychlou jízdu se toho moc nedozvíme, majitelé státu pokuty neplatí.

Na případu lobbisty v hávu poradce je ale jedno zvláštní.

Vždyť v tom parlamentu nejsou jenom tabakisté. Jsou tam i lidé, kteří protikuřácký zákon podporují a prosazují. Z nich jenom Boris Šťastný upozornil, že ho Provazník „opakovaně kontaktoval“. Proč to ale prozradil až po funuse?

Být tam já, udělal bych bengál Představuji si to takto. Kdybych byl poslanec a přišel za mnou jednatel tabákové firmy Imperial Tobacco s visačkou „asistent poslance“ na klopě, aby mi plnil budku, udělal bych peklo na zemi a kravál a oběhl bych ty poslance, kteří mají stejný pohled na věc a vyptával bych se jich, zdali za nimi jednatel tabákové firmy Imperial Tobacco s visačkou „asistent poslance“ na klopě taky byl a když jo, udělal bych desetinásobný bengál a využil to ve prospěch své kauzy. Proč se to nestalo?

Zde nevíme a zato tušíme.

Velká je solidarita majitelů státu. On ten Cyril udělal přešlap, jenže já třeba taky mám své zájmečky a své asistentíky a svoje kšeftíky. Spolupracovník poslance za ODS Jana Bauera přihrál zakázku za šedesát milionů. Samozřejmě ze státních peněz, na „propagační roadshow Zelená úsporám“, kterou zaplatí Státní fond životního prostředí. Zelená úsporám? Skvělý nápad, což začít úsporami prostě tak, že se těch 60 milionů věnuje na něco užitečného? Ale to by bylo proti logice, jaká vládne v akváriu české politiky.

ČSSD hodlá připravit zákon proti lobbingu. V programovém prohlášení to má už Topolánkova vláda. Jeho ministr Pospíšil nepřekvapivě vzdal přípravy zákonné normy „proto, že je těžké definovat, kdo je lobbistou“. Zajímavé. Ve Spojených státech, kde tato praxe vznikla a odkud pochází sám pojem „lobbing“, mají od roku 1995 Lobbying Disclosure Act. Osoby, které jsou placené za styk s členy Kongresu a federální exekutivy, musí mít registraci a podávají dvakrát ročně zprávu o činnosti. Kdo by to dělal bez registrace, riskuje obvinění a tvrdé tresty. Je ovšem pravda, že toto přísné opatření naráží i v USA na odpor a ve svobodném světě je výjimečné. Nic takového nemají kupříkladu v Británii, kde podle zjištění Hansard Society někteří členové parlamentu jsou kontaktováni lobbisty stokrát týdně. Ani ve Francii nemají žádnou regulaci a jména asistentů poslanců nejsou zveřejňována. Sice podle vnitřních pravidel Národního shromáždění nesmí být žádný poslanec spojen s „osobním zájmem“, jenže nic tyto osobní zájmy nedefinuje. V Bruselu krouží kolem institucí unie 15 tisíc lobbistů, přičemž 2600 specifických nátlakových skupin tu má svoje oficiální kanceláře. Takže ta praxe ovlivňování a jistě i korumpování rozhodujících lidí je běžná všude. U nás to ovšem vnímáme citlivěji, když se to děje v našem parlamentu.

Příklad lobbisty Provazníka a skandálního zákona bude brzy zapomenut, pokud vůbec se o něj někdo zajímá ještě dnes. Regulace je pravděpodobně možná v USA, kde mají zažitou úctu k pravidlům a berou věci veřejné vážněji než kde jinde. Exministr Pospíšil jistě měl hodně pravdy, když říkal, že se lobbista těžko pozná od nelobbisty. A když asistent přijde z praxe do parlamentu, tak přišel z nějaké firmy amá nějaké zázemí a kontakty. Nelze mu vyprat mozek a poslat ho tam čistého a nevinného. Už proto, že by tak bílou vránu rychle uštípali.

LN, 24.6.2009