První volby do Senátu PČR se konaly v roce 1996. V obvodech, kde se volili senátoři v letošních volbách, byli tehdy zvoleni senátoři na čtyři roky. Další volby se v těchto obvodech konaly proto v roce 2000. Máme tak k dispozici v daných obvodech časovou řadu tří voleb 1996, 2000 a 2006. V roce 1996 postoupili kandidáti ODS do druhého kola ve všech 27 obvodech. Z nich potom bylo ve druhém kole zvoleno 13 senátorů. V roce 2000 postoupili kandidáti ODS do druhého kola pouze v 19 obvodech a z nich potom bylo zvoleno 9 senátorů. Rok 2000 byl rokem, v němž byli na vrcholu kandidáti čtyřkoalice. Kandidáti čtyřkoalice tehdy získali 15 senátorských křesel. V roce 2006 postoupili kandidáti ODS do druhého kola v 26 obvodech a v druhém kole získali 14 senátorských křesel. ODS tak v daných obvodech dosáhla v senátorských volbách 2006 historicky nejlepšího výsledku. Kandidáti ODS získali z daného počtu 14 křesel rovnou polovinu v obvodech, kde v roce 2000 zvítězila čtyřkoalice. ČSSD získala ve volbách 2006 po čtyřkoalici tři senátorská křesla. Čtyři křesla se po bývalé čtyřkoalici podařilo získat KDU-ČSL a jeden mandát získala po čtyřkoalici nezávislá kandidátka.

Zasadíme-li letošní senátní volby do kontextu letošního supervolebního roku, pokračuje ODS ve vítězném tažení. Po nejlepším volebním výsledku ve volbách do poslanecké sněmovny v červnu letošního roku byla ODS velmi úspěšná i v komunálních volbách a volební triumf zakončila získáním většiny mandátů v Senátu. Paroubkova ČSSD po červnových volbách, v nichž také dosáhla historicky nejlepšího výsledku a skončila druhá za ODS, ve volbách komunálních spíše ztrácela a ve volbách senátních získala sice o 5 mandátů oproti roku 2000 více, tj. šest , nepřekonala však výsledek z roku 1996, kdy získala v těchto obvodech 9 senátorských křesel.

V dnešním Parlamentu ČR tak má ODS 81 poslanců a 41 senátorů. V horní komoře českého parlamentu má ODS ústavní třípětinovou většinu se senátory za KDU-ČSL. Jak poznamenal předseda ODS Topolánek, spekulace o ústavní většině ODS a ČSSD v obou komorách českého parlamentu považuje za urážlivé. Tomu rozumím tak, že společný postup ODS a ČSSD ve změnách ústavního zákona s cílem omezit vliv malých stran není v současné politické situaci možný. Podzimní volby do obecních zastupitelstev i senátní volby ukázaly, že se Paroubkův vliv na výsledky ČSSD vyčerpal. Politický styl Jiřího Paroubka se tak ukázal ve většinovém volebním systému jako málo účinný.

Po skončení voleb do senátu přichází opět ke slovu jednání o vládě. Paroubkovi je dnes zcela jasné, že případné předčasné volby do poslanecké sněmovny s vysokou pravděpodobností opět prohraje. Nečekám proto z jeho strany žádnou vstřícnost či ústupek směrem k uspořádání předčasných voleb na jaře příštího roku. Velmi proto záleží na tom, zda se po politických aférách ČSSD sahajících ke špičkám ČSSD udrží současný Paroubkův styl a jeho dominantní postavení v ČSSD. Je zřejmé, že právě tento styl českou společnost rozděluje. Česká politika ale potřebuje nové impulsy. Vždyť jen rozpočet na rok 2007, schválený PS v prvním čtení, obnažuje nemilosrdně skutečné problémy českých rozpočtů. Bez změn ve výdajích státního rozpočtu se například na neurčito odkládá přijetí eura. V zájmu českého státu proto není protahování současné vládní krize. K jejímu čestnému řešení by mohly sloužit předčasné volby do PS na jaře příštího roku.