Vláda schválila úsporný návrh rozpočtu na rok 2008. Aby bylo možné dosáhnout toho, že se rozpočet dostane do menšího deficitu a splní kriterium pro zavedení eura, tj. deficit rozpočtu bude menší než 3 % HDP, musí být současně splněna další podmínka. Poslaneckou sněmovnou musí projít „batoh“ předložený vládou, který mění daňové a sociální zákony. Předseda vlády se několikrát vyjádřil tak, že pro úspěch stabilizace rozpočtového deficitu je schválení stabilizačního batohu bezpodmínečně nutné. Ministr financí Kalousek se při představení návrhu státního rozpočtu na rok 2008 vyjádřil dokonce tak, že bez schválení stabilizačního „batohu“ a za podmínky, kdy deficit rozpočtu nesmí překročit povolená 3% HDP, si neumí představit sestavení rozpočtu nejen na rok 2008, ale i dále.

Paroubek se okamžitě ozval s tím, že „když to Kalousek nedokáže, musí se najít někdo, kdo to dokáže“, všichni však chápou Paroubkova slova jako již tolik známou a pověstnou „slovní pyrotechniku“. Od zveřejnění návrhu na rozpočet roku 2008 uběhlo však jen pár dní a již tu máme známé „resortní“ zviditelňování. Nejprve ministryně školství hořekuje nad chybějící miliardou v rozpočtu školství, což údajně znemožní naplnit počty posluchačů vysokých škol. Ministr kultury se posléze vyjádřil tak, že „nechce být hrobařem resortu“ a pokud se mu nepodaří získat do rozpočtu ministerstva kultury více prostředků, „úřad složí“.

Zdá se, že s tvrzením o nutnosti šetřit souhlasí v obecné rovině více méně každý. Jakmile se však šetření dotkne konkrétního ministerstva a ministra, začíná pofňukávání nad „nemožností“ s takovým návrhem rozpočtu pracovat. Zcela zřejmě právě dotyční ministři postrádají onen nezbytný „úsporný étos“. Navíc v případě ministerstva kultury se automaticky vkrádá na mysl již tolikrát diskutovaná potřebnost takovéhoto ministerstva.

To, že stát nevynakládá účelně prostředky vybrané z daní, je rovněž známo. Rozhodně by stálo za to „posvítit si“ na výdaje na nové dálnice, které jsou podle některých údajů extrémně předražené. Podle rozpočtových analytiků jsou ostatně rezervy v hospodaření jednotlivých resortů vysoké a dosahují možná až 7 % státního rozpočtu, tj. asi 70 miliard korun. Bylo by proto mnohem lepší, kdyby se jednotlivé resorty zaměřily na úspory ve své oblasti místo truchlivého žalmu nad nedostatkem zdrojů. Je proto zcela nezbytné, aby v čele ministerstev stáli lidé, kteří o nutnosti šetření nedokáží jen hezky mluvit, ale byli především příkladem v hledání vlastních úspor.