Ve stínu obstrukce opozičních zákonodárců se choulí málomluvnost poslanců vládní koalice. Ne že by museli reagovat na jakoukoli hloupost, jenže oni nechali ministra financí Kalouska ve štychu i při projednávání státního rozpočtu. Bobříka mlčení ve středu plnili dokonce též členové vlády. Přitom kde jinde by se mělo nahlas a zevrubně diskutovat o rozpočtu a reformách než ve Sněmovně? Skoro to vypadá, že koaliční politici rezignovali na boj o voliče a chystají se na volební porážku. Jinak by přece museli usilovat o každou duši, a to nejlépe důsledným vysvětlováním a obhajobou předkládaných norem. Čekají snad, že tuto práci za ně odvedou média, která ale mají být nestranná a vyvažující?

Stejně laxně si počínají ministerští úředníci. Minulý měsíc jsme se dočetli, že ministerstvo práce a sociálních věcí si u externí společnosti zadalo za necelý milion a půl informační kampaň k sociální a důchodové reformě. Podobné choutky už dříve avizovaly další resorty. Na zdravotnictví by například chtěli prostřednictvím televize vysvětlit standardy a nadstandardy a také to, že tady prý nevzniká nic jako péče pro chudé. Miliony na propagaci reklamními a PR agenturami jsou poměrně nízké položky, zvlášť v branži, kde se točí částky násobně vyšší. Leč v době krize a masivních škrtů je každá erárem ušetřená koruna dobrá. Tento týden jsme se zase dozvěděli, že ministr obrany vydal za čtyři měsíce bezmála 300 tisíc korun za služby externího poradce v oblasti sdělovacích prostředků. Na analýzu jediného ministrova televizního vystoupení padlo třiačtyřicet tisíc.

Marně v tom hledám logiku. Snižují se počty a platy úředníků, ale i vojáků nebo policistů. Přesto na ministerstvech dost zaměstnanců zůstává. Místo toho, aby byli využíváni, jsou štědře placeni komunikační experti či právníci z vnějších zdrojů. Ještě vážnější je však situace, kdy vládní politiku nehájí ani koaliční poslanci. Pouze sedí a poslušně hlasují. V tom okamžiku je systém parlamentní demokracie zpochybněn. Za poslance mohou zvedat ruce předsedové stran – budou-li partaje vůbec zapotřebí- a za státní úřady mohou vládnout odborníci z privátního sektoru. Bylo by to dražší, demokracii připomínající toliko vzdáleně, ovšem přesněji vystihující stav české politiky a veřejné správy. Možná mne ne všichni pochopí, ale místo tichého a plynulého chodu parlamentního soukolí bych si přál pořádnou a věcnou hádku o zásadních programových otázkách. Jen takový kvas, nikoli zákopová válka, může vést k zajímavým nápadům a nakonec i konsensuálním řešením.

Psáno pro ČRo1