Jiří Paroubek, jako šéf sociální demokracie, prohlásil v Právu dne 3. dubna 2010 v odpovědi na otázku "Jak předjímáte vzájemný televizní duel 22. dubna?" toto: „Myslím, že budu dobře připraven a že pokud jde o debaty, tak v této zemi není nikdo, kdo se mně vyrovná. A to říkám bez nějaké zbytečné neskromnosti…“

První debata nového volebního lídra a místopředsedy ODS Petra Nečase s předsedou Jiřím Paroubkem toto jeho vnitřní přesvědčení o vlastní neporazitelnosti ale korigovala. Kromě Jiřího Paroubka si asi nikdo tak jednoznačně nemyslí, že byl lepší než Petr Nečas. Většina médií naopak jednoznačně konstatuje, že debata skončila nerozhodně, tedy že Petr Nečas je důstojným partnerem Jiřího Paroubka, což je dobrá zpráva pro všechny občany, protože to debatu posouvá do věcnější roviny

Otázka, na kterou je třeba hledat odpověď, tedy zní: Proč tomu tak je a čím se tato debata lišila od debat s Mirkem Topolánkem?

Odpověď je jednoduchá: Petr Nečas je klidný, věcný a v sociálních otázkách, o kterých by měla kompetentně hovořit právě sociální demokracie, se dobře vyzná, a tím vnutil svému partnerovi způsob komunikace, v kterém měl evidentně argumentační převahu. Tak proběhla větší část duelu. V okamžiku, kdy se ale začalo hovořit o státním rozpočtu a zadlužení, debata ztratila úroveň, Jiří Paroubek skákal Petru Nečasovi do řeči a snažil se místo Václava Moravce řídit debatu sám. Režie střet vyřešila tím, že oběma protagonistům vypnula porty, aby moderátor měl možnost sehrát v debatě usměrňující roli.

Zajímavý je i pohled na průběh hlasování na webových stránkách Hospodářských novin: zatímco do nedělního večera, tedy v době bezprostřední reakce těch, kteří duel sledovali, vedl při počtu asi 1200 hlasujících v poměru 80 ku 20 Petr Nečas, v pondělí dopoledne se poměr při počtu 3997 hlasujících změnil ve prospěch Jiřího Paroubka v poměru 57 ku 43.

Tato debata byla samozřejmě zároveň i zápasem skrytých poradců. Jak známo, obě strany si najaly experty ze zahraničí. Pro sociální demokraty pracuje Stanley Greenberg, jenž pomáhal v kampani například americkému prezidentovi Billu Clintovi či britskému premiérovi Tonymu Blairovi. Občanským demokratům radí zase guru pravicových volebních stratégů Arthur Finkelstein. Když se však moderátor na jejich poradce zeptal, cudně zahraniční partnery oba dva zapřeli.

Z průběhu diskuse bylo evidentní, co jim ale experti poradili, bohužel oba se jejich radami nedokázali po celou dobu řídit. Nejprve vypadl z role úsměvavého stýčka Jiří Paroubek a přešel do známého agresivního tónu a tomuto ataku nedokázal věcně oponovat ani úřednicky přísně vypadající Petr Nečas, protože se bál, že by vypadal jako slaboch. Přistoupil na kolotočářský styl, který Paroubkovi sám vyčítal. Porovnáme-li ho ale s Mirkem Topolánkem, bylo zřetelně vidět, že jeho postoje jsou pevnější, promyšlenější a méně ideologické, i když Jiří Paroubek to zpochybňoval a bezprostředně po duelu prohlásil, že Nečas je slabší diskutér než Topolánek. Pravda ale take je, že každý z obou lídrů chtěl oslovit jinou cílovou skupinu, a proto se museli lišit.

Nejnahatěji odkryl jistou umělost takovýchto debat závěr duelu, kdy oba politici byli zřejmě důrazně upozorněni na to, že nejdůležitější v televizi je vždy říci poslední větu a že ta musí být jednoduchá, vtipná, a tím pádem i lehce zapamatovatelná. Panu Nečasovi připravili slogan o tom, že pan Paroubek by mohl vystupovat v televizi místo Večerníčku, protože by všechny uspal, na což pan Paroubek reagoval rovněž předem připravenou větou, jestli já jsem Večerníček, tak vy jste Kašpárek. Tato hra však byla poněkud infantilní. Pamatuji se, že jsem ji hrával s vnoučaty, když jim byly tak čtyři roky, abych jim rozšíři slovní zásobu, a to diváci takovýchto pořadů jistě nemají zapotřebí.

Nejsme-li ale schopní vést kultivovanější debaty, kde by si lidé neskákali moc do řeči a víc se drželi věných argumentů, možná by pomohlo, kdyby režie vypínala vždy mikrofon tomu, kdo není tázán, což by mohlo debatu trochu uklidnit a i prohloubit.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6