Situace v ODS před prosincovým kongresem musí být skutečně dramatická. Soupeřící strany po sobě začínají pálit zbraněmi nejtěžšího kalibru, které v ODS měly vždy stoprocentní účinnost a zasaženého spolehlivě posílaly na politický hřbitov - obviňování z následování Josefa Zieleniece.

Dokončuji dílo zkázy?

První, kdo sáhl po této smrtící zbrani, byl místopředseda ODS Petr Nečas, když oznámil, že Václav Klaus nasedl do stejného vlaku, v němž kdysi jel Josef Zieleniec. Palbu opětoval zástupce hradního kancléře Petr Hájek, podle něhož "Mirek Topolánek naplňuje v praxi Zieleniecovu myšlenku rozkročení".

Následovala reakce Marka Dalíka. A další odpověď z Hradu: I když Václav Klaus již jednou stranu na smrtelné posteli od tohoto viru zachránil, recidiva teď propukla v nové síle.

Bizarní diskuse na téma, v koho že jsem se to v současné době převtělil, abych dokončil dílo zničení ODS, které jsem započal před 11 lety, vesele pokračuje. Nemá však cenu se jejím obsahem nějak podrobně dál zabývat. Kromě svědectví o intelektuální, politické a morální výbavě jejích účastníků se z ní již nic dalšího patrně nedozvíme. Co je mnohem zajímavější, je, proč se téma "zrady a rozkračování" v ODS tak často vrací a proč propuklo s takovou silou právě teď.

Václav Klaus jako každý vynikající politický stratég ví, že základem úspěchu je schopnost vhodně zvolit bojiště a vnutit toto rozhodnutí médiím a protivníkům. Před lety, když ve vedení strany vyplavaly na povrch informace o dvousetmilionovém tajném kontě ODS ve Švýcarsku, přesvědčil většinu členů ODS, že korupční skandál je třeba zamést pod koberec. A aby nikdy nikoho už ani nenapadlo se k tehdejším událostem vracet, do základu ideologie strany, a zejména do jejích rituálů, byla vložena právě mantra povinného vymycování "rozkračování".

Funguje to podobně jako za normalizace v KSČ boj s "pravicovým oportunismem". I tam se stávalo, že ve vypjatých okamžicích se tímto nařčením najednou vzájemně častovali všichni účastníci mocenského boje, podobně jako to činí protagonisté dnešní "diskuse" v největší vládní straně. Jak můžeme vidět i na příkladu slaboduché debaty o rozkračování, trauma roku 1997 v ODS zůstalo a vytváří čím dál významnější bariéry pro její další rozvoj.

Pomohou jen noví vůdci

Dokud se v ní neobjeví lídři, kteří budou ochotni se k problému postavit čelem a otevřeně pojmenovat vše, co se tehdy událo, zejména úlohu, kterou v té době sehrál Václav Klaus, bude se z Hradu znovu a znovu nastolovat požadavek ctění normalizační věrouky.

ODS bude odsouzena ke smutné roli rozkládající se sekty, ve které již málokdo věří v to, co hlásá. A v níž je politická diskuse nahrazena soustavou dogmat rychle se vzdalujících realitě.

HN, 18.11.2008

poslanec Evropského parlamentu, v letech 1991 až 1997 byl místopředsedou ODS