Představme si takovou situaci. Představme si, co všechno se může stát a co můžeme očekávat, vycházejíce z dosavadních politických postojů a rétoriky bývalého předsedy ČSSD. Pro výstrahu.

Prezident má možnost vracet zákony sněmovně, resp. je vetovat. Ve sněmovně v té době asi stále bude stávající vládní koalice, čítající plus mínus (spíše mínus) 118 hlasů, které pohodlně stačí k přehlasování senátu i prezidenta. Jenže Jiří Paroubek je rád v pozornosti kamer. S ohledem na programové prohlášení vlády, která získala důvěru sněmovny, a vzhledem k bouřlivému projevu poslance Paroubka je zjevné, že řadu zákonů z pera koalice bude vracet zpět. Zcela logicky budou neslučitelné s jeho viděním světa. Výsledkem bude opakované hlasování, tedy více nákladů na práci sněmovny a delší čas k tomu, aby zákony, které stejně projdou, byly naplněny.

Prezident reprezentuje náš stát navenek. V rámci protokolu mu bude dělat většinou doprovod jeho manželka, která obdivuje jeho mozek, nedostižnou rétoriku, analytické myšlení, politický nadhled a sociální cítění s obyčejnými lidmi, kteří zpravidla nekouří kubánské doutníky a košile nešijí v Londýně. Kromě toho stihla hypotetická první dáma například obvinit ve volbách voliči zvolené poslankyně z toho, že se do politiky i do sněmovny dostaly díky posteli. No, když si představím ten počet hlasů, co dostaly...

Dosavadní zahraniční styky Jiřího Paroubka jsou také pozoruhodné. Kromě zarytých evropských socialistů, z nichž řada prošla komunistickými stranami jednotlivých zemí, potěšil svou návštěvou v roce 2008 například diktátorský režim v Syrské arabské republice s cílem zdůraznit nezbytnost posílení česko-syrských vztahů. Sýrii, kterou v té době už 38 let ovládal diktátorský klan Assadů a která otevřeně podporuje teroristická hnutí Hizballáh a Hamas, přitom označil za "tradičního partnera naší země". Strana BASS, která hraje hlavní roli v tomto státě, existovala také v Iráku (dnes je tam oficiálně zakázána), v Súdánu, v Libanonu, v Jemenu, v Bahrajnu a v Mauritánii. Jejím základním heslem je „Jednota, svoboda, socialismus“. Myslím, že to hovoří za vše.

Také v oblasti postavení České republiky v Evropské unii má Jiří Paroubek jasno. Svého času to komentoval slovy: „ČSSD je stranou, která rozhodujícím způsobem přispěla ke vstupu ČR do EU a jako žádná jiná k přijetí Lisabonské smlouvy v obou komorách parlamentu. Proto bude mít i jako vládní strana zájem na opravdu evropské politice, tak jak ji provádějí státy EU.“

Dovolím si připomenout také něco ze slavných citátů. Myslím, že jedním z těch zásadnějších by mohl být například: „On by nebyl vůbec žádný problém udělat o sedmdesát miliard korun nižší výdaje. Otázka je, proč bychom to dělali.“ (iDnes.cz, 13.3.2006) Nebo další, který by neměl být v České republice nikdy zapomenut: „Dělat z komunistů neustále strašáka je stupidita. (...) Je v zájmu naší země, aby tato strana byla integrována do demokratického politického systému.“ (Virtually.cz, 23.4.2005) Za zcela unikátní myšlenkový pochod považuji také: „Je třeba regulovat tržní společnost, aby se vytvořilo správné tržní prostředí." (ČT24, 7.3.2010) Jako naprostou perlu však hodnotím tento: „...pokud jde o debaty, tak v této zemi není nikdo, kdo se mně vyrovná. A to říkám bez nějaké zbytečné neskromnosti." (Lidovky.cz, 3.4.2010) Aroganci a namyšlenost přisuzuje řada kritiků prezidentu Václavu Klausovi. Já dodávám, bez nějaké zbytečné skromnosti, že Jiřímu Paroubkovi se skutečně nikdo nevyrovná…

Tento krátký výčet je pro mě osobně jasným signálem pro následující sdělení ve věci možného zvolení Jiřího Paroubka prezidentem České republiky: NIKDY! A to, prosím, snad ani omylem či v žertu.

Autor je členem Republikového předsednictva Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora