Lidi tleskají, že „to" konečně někdo řekl nahlas. Jenže právě ti z billboardů nás nahnali do oprátky pseudolidských práv a totální pozitivní diskriminace. A teď mají tu drzost hrát si na naše spasitele?!

Ano, za normálních okolností by měl člověk tleskat. Vždyť myšlenky typu „Proč bych měl litovat, že jsem ve svém domově národnostní většinou? Jeden stát, jedna pravidla!“, „Pryč s narkomany, bezdomovci a hernami“, „V zájmu našich dětí: nulová tolerance feťákům“, „Tvrdé tresty za prodej drog dětem“, „Solidarita znamená pomoc, nikoli toleranci přestupků“, „Nedovolíme zadlužovat stát, ani obce“, nebo „Vezmeme dávky těm, kteří odmítají pracovat“, jsou správné a jejich bezodkladné naplnění by vedlo z dosavadního úpadku morálky ve společnosti a k posílení spravedlnosti. Jenže z úst těch, co jsou na billboardech vyfoceni, je to jako kdyby vrah Roubal přišel s myšlenkou, že vraždit není správné. Nebo kdyby nám Gross, Kalousek či Topolánek začali vysvětlovat, že zneužít kontaktů z politiky k osobnímu profitu je nemorální.

Bohužel to na lidi funguje stejně jako párek a pivo na tácku za dvě koruny, zrušení třicetikorunového poplatku nebo slib před volbami „nebudeme zvyšovat daně“. Titíž politici z billboardů, kteří nám doposud tvrdili, že pozitivní diskriminace u nás není, teď vyslovují možnost lítosti nad tím, že jsou součástí národnostní většiny. Titíž, kteří nám tvrdili, že práva tu jsou přece pro všechny stejná a nikoho nezvýhodňují, teď chtějí bojovat ze jeden stát, kde budou jedny pravidla pro všechny. Titíž, kteří zadlužili stát, kraje, města i obce, nyní hlásají, že to nedovolí. Titíž, kteří v rámci údajného sociálního smíru a boje za pokřivená lidská práva utratili miliardy za podporu těch, co nechtějí makat, teď slibují, že ti, co makat nebudou, nebudou mít sociální dávky.

Není to zase tak dávno, co jsem napsal na konci druhého dne parlamentních voleb (29.5.2010) článek „Výsledek voleb? Nic se nezměnilo, vše je při starém". V osmi bodech jsem shrnul svůj pohled na věc. Schválně se podívejte, platí zejména pro mé kritiky, nakolik jsem se mýlil (najdete zde). Dnes si dovolím předpovědět, jak to dopadne s výše uvedenými hesly, pokud ti z billboardů budou zase zvoleni:

1) „Proč bych měl litovat, že jsem ve svém domově národnostní většinou? Jeden stát, jedna pravidla!“ Za Českou republiku vyjednali a podepsali řadu dokumentů, ve kterých nás zavázali k takovým věcem, že lidem nezbude nic jiného, než dál litovat, že jsou národnostní většinou, protože menšiny budou nadále zvýhodňovány.

2) „Pryč s narkomany, bezdomovci a hernami“ Herny zůstanou, lobby a korupce s ní spojená jsou velké. A narkomani a bezdomovci? Ti možná zmizí z center měst, ovšem cena za řešení těch panáků z billboardů bude vysoká. Pozemky, montované domy, nové druhy podpor, aby se do centra nevraceli, nové dluhy.

3) „V zájmu našich dětí: nulová tolerance feťákům“ Za nulovou tolerancí vidím já osobně ukončení jakékoli podpory feťáků. Vzhledem k tomu, že stejně jako na romskou problematiku jsou i na tyto peníze napojeny různé vlivné organizace a jejich bytí či nebytí je spojeno s čerpáním peněz ze státního rozpočtu, žádná skutečně nulová tolerance nebude.

4) „Tvrdé tresty za prodej drog dětem“ Za jediný tvrdý trest za prodej drog dětem považuji trest doživotní, v kombinaci s nucenou prací. Problém je, že naše společnost je přehumanizovaná a ona pověstná lidská práva platí nepochopitelně i pro ty, co prodávají drogy dětem.

5) „Solidarita znamená pomoc, nikoli toleranci přestupků“ Toto heslo je významovým nesmyslem. Solidarita nemá s přestupky nic společného. Pokud se někdo z kandidujících politiků domnívá, že netolerovat přestupky je solidární, což z hesla jasně vyplývá, měl by se léčit.

6) „Nedovolíme zadlužovat stát, ani obce“ Jistěže budou dál zadlužovat. Všichni se totiž upjali k čerpání dotací, které bez spolufinancování, na které nemají, nedostanou. A čerpat chtějí. Nikoli mnohdy proto, že by to bylo potřeba, ale proto, že je to skvělý zdroj příjmů při tvorbě žádostí, analýz a záměrů, ale také při stavbě předraženého.

7) „Vezmeme dávky těm, kteří odmítají pracovat“ Nakonec zjistí, že nebudou umět odlišit příjemce dávek podle toho, kdo pracovat odmítá a nechce, od toho, kdo nemůže. Lidskoprávní organizace se jistě ozvou s tím, že je to diskriminace, a stav zůstane stejný, aby nás někdo z Evropské komise nepopotahoval, že nejsme dostatečně solidární.

A tak je to vždy, když je před volbami. Hesla, hesla a zase jenom prázdná hesla. Taková, která budou znamenat zvolení. A ideje? Sedí v koutě a trpělivě čekají. Čekají s vírou, že jednou je voliči zase předřadí před ta prázdná hesla. Ke skutečným změnám to chce totiž opravdu nové lidi. A ti na těch aktuálních billboardech prostě nejsou.

Autor je zakládající člen Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora