Všechny bariéry padají. Ve stínu vládní neschopnosti zdivočeli poslanci na obou stranách. Ber kde ber, urvi co urvi.

Neschopná a nezodpovědná vláda si jede svoji linii. Rozhazuje na všechny strany. Rozpočet připravuje jen proto, aby nějaký byl, a je předem jasné, že vůbec nezobrazuje předpokládanou realitu. Pak se všichni diví, že padají jakékoli zábrany a strany si jdou za svým programem, svými principy nebo že čistě zahájily předvolební kampaň pro sněmovní volby 2020. Dnes na pořadu hlavní dějství. Peripetie - manévry kolem superhrubé mzdy.

Největší ryk se ozývá z lavic sociální demokracie. Té samé sociální demokracie, která se permanentně řídí heslem svého bývalého předsedy a premiéra Vladimíra Špidly „zdroje jsou“ a která se předhání s ANOnisty, kdo dá větší dáreček voličům. Ruku v ruce už sedm let rozhazují na všechny strany. Bobtná státní sektor. Vesele se zvyšuje minimální mzda i průměrná mzda státních zaměstnanců, která dávno nezdravě předběhla průměrnou mzdu v sektoru soukromém. I přes průšvih, který nás kvůli koronaviru postihl v hospodářství, chystají další zvyšování mezd a další nabírání státních zaměstnanců. Snaha šetřit je prakticky nulová. Zřejmě socanům nejvíce vadí, že jim byl koaliční partner nevěrný a že tím možná získá body a oni ne. Z rozpočtové odpovědnosti bych je skutečně nepodezíral.

Situace, kdy Babiš schvaluje výdaje se socialisty a příjmy s pravicovější částí politického spektra, je pro naše veřejné finance nebezpečná. Pravici však těžko vyčítat, že si prosazuje svoje priority, když to situace a populismus hlavní vládní strany dovolí. Snížení zdanění práce je pozitivní. Vina za celkový stav veřejných financí padá na koalici, která se chová konzistentně nezodpovědně a která namísto toho, aby zavedla výrazná opatření na straně výdajů, arogantně prosazuje svůj nerealistický rozpočet, který prohlasuje buhví jak. S opozicí se nevyjednává, jak by kritická situace vyžadovala. Společný postup v zájmu země není možný. Zákopy jsou příliš hluboké.

Výrazné šetření od vlády Andreje Babiše očekávat nelze. Úleva na daních se tedy přesune v čase, protože je na dluh. Uhradíme ji v budoucnu a bude to drahé. Nezbývá než doufat, že domácnosti, kterým nevybrané peníze zůstanou, s nimi naloží proinvestičně. Horší než vláda v rozhazování ale jistě nebudou.

V blízké budoucnosti lze očekávat snížení ratingu naší země, ať už se daň z příjmu sníží, nebo ne. S tím se zdraží obsluha státního dluhu. Nejenže budeme splácet větší částku, ale navíc s vyšším úrokem. Je více než jasné, že teď pojedeme minimálně rok na tobogánu a ještě při tom budeme sedět na tygrovi. Volební kampaň začala.