Autoři mi snad odpustí, ale jako název tohoto příspěvku jsem použil název publikace, která vyšla před lety a věnovala se plánům tehdejší armády od padesátých let, do konce let osmdesátých.

Krizové plány se většinou zabývají řešením toho, co nás již postihlo. Krizový zákon z velké části vznikl jako reakce na povodně v roce 1997. Tehdy nás příroda zastihla doslova v nedbalkách. Výsledkem byly zbytečné ztráty na životech a zbytečné materiální škody. Nebýt odvahy tehdejšího náčelníka generálního štábu naší armády, který se nebál překročit své pravomoci a vzít na sebe odpovědnost, mohlo být ještě mnohem hůře.

Mnozí si ještě pamatujeme na pečlivě předem připravená cvičení, která měla veřejnosti ukázat, jak jsme připraveni na teroristický útok v metru, nebo výpadek elektrické energie. Skutečnost by byla zřejmě jiná. Spíše by se blížila tomu, co popisuje Ondřej Neff ve své knize Tma. Ostatně v plánu jedné velké pražské nemocnice, plánu, který měl reagovat na katastrofu s velkým počtem raněných, jste donedávna mohli nalézt skutečnou perlu. Plán počítal s tím, že ono zdravotnické zařízení má k dispozici materiál pro ošetření 50 raněných. Další materiál měla neprodleně dodat nasmlouvaná firma. To, že by nejspíš v případě katastrofy nikdo nic nedodal, bylo nezajímavé. Zařízení přece mělo svůj plán.

Pokud to někomu připomíná současnou situaci, kdy nás epidemie opět zastihla v nedbalkách, nejde o čistě náhodnou podobnost. Máme sice epidemický plán, ale bohužel na jinou epidemii. Jde o veřejně přístupný dokument, ale pro zachování duševního klidu nikomu nedoporučuji jeho čtení.

Obávám se, že krizové plány často připravují absolventi jedné vysoké školy, která pro své posluchače připravila zajímavý studijní materiál, který se měl věnovat krizovému řízení ve zdravotnictví.

Cituji : Od většiny obecně známých metod, které jsou všeobecně známé, jako je školení, přednášky, ukázky, až po přípravu a provedení tematických cvičení krizového managementu jakožto jedné z metod celofiremního výcviku, nácviku sil a prostředků krizového managementu poučnosti. Neuvědomování si krizmo okolí.

Pro nezasvěcené pojem krizmo jsem v žádném slovníku nenalezl. Čeština zná výraz křižmo, jde o svěcený olej, používaný při církevních obřadech. Použitý jazyk, tzv. newspeak, by určitě potěšil George Orwella.

Materiál jsem tehdy oponoval a nedoporučil, ale…

Trochu husí kůži mi zatím nahání fakt, že pandemický zákon se bez jakékoli pozornosti odborníků, konzultací, úprav podle poznatků z praxe rok válel někde ve Sněmovně, aby pod tlakem okolností byl najednou oprášen, během několika dnů upraven a nyní by se podle něho měla řídit země. Je opravdu tohle záruka, že jsme na krizi - nejen současnou, ale hlavně budoucí - připraveni? Nečekají nás opět pro takovouto přípravu zákona vleklé legislativní spory, žaloby advokátů, požadavky na odškodnění, tahanice u Ústavního soudu, zatímco lidé umírají v nemocnicích? S velkou slávou přijatý pandemický zákon je samozřejmě jen určitým rámcem. Zaleží na tom, jak bude naplňován. Bylo by ovšem tragédií, kdyby jeho skutečný efekt opět spočíval v naději, že se v době nějaké budoucí krize zase najde někdo, kdo situaci zachrání nad rámec zákona, jak to v roce 1997 učinil tehdejší náčelník generálního štábu.

Možná by nebylo od věci místo řady výborů, poradních orgánů a komisí mít připravený úzký tým několika skutečně schopných lidí, kteří by měli nejen pravomoce, ale hlavně schopnost řešit zatím dnes nemyslitelné a nepředvídatelné problémy. A protože jsme v Česku, i to, že zájmům země budou dávat větší přednost než zájmům svých firem a spřátelených společností.