aneb Když rozum porážejí emoce

V pondělí jsem šel na "finančák" podat svá daňová přiznání za rok 2013. Před vchodem do budovy stál jakýsi muž sbírající podpisy pro dvě petice. Jedna byla o vystoupení Česka z EU a druhá proti "vysokým daním". Je to vůbec poprvé, kdy jsem se se sběrem hlasů k petici setkal na tak "zajímavém" místě, jako je vchod do budovy FÚ.

Svobodní Petra Macha tak přistupují "od slov k činům". Zatím EU pouze nemilosrdně kritizovali, nyní již sbírají podpisy za vystoupení z EU. Je to poněkud zvláštní souhra okolností. Máme před sebou volby do Evropského parlamentu a tato akce Svobodných je zcela jistě součástí jejich předvolební strategie. Nicméně máme za sebou i "referendum" za vystoupení Krymu z Ukrajiny a jeho připojení k Rusku. Nikdo se zdravým rozumem nepochybuje o tom, že tento typ "svobodné" volby pod hlavněmi těžkých zbraní ruské "domobrany" byl jenom zástěrkou pro to, čemu se v mezinárodním právu říká anexe cizího území jiným státem.

Když se hlasovalo o připojení k EU před přibližně deseti lety, hlasoval jsem samozřejmě pro přistoupení do EU za vyjednaných podmínek. Dnešní údajní zastánci "sebeurčení" dosti často argumentují tím, že ruský postup na Krymu je jakousi "obdobou" politiky EU, která "potlačuje" suverenitu členských států, takže význam suverenity údajně "ztratil v Evropě na váze", a proto Rusko pouze "využilo" současnou evropskou "krizi suverenity".

Představme si proto, že Česko nakonec vystoupí z EU. Ušetříme najednou řádově třicet miliard korun, které odvádíme do bruselské pokladny. O tuto částku bychom tedy teoreticky mohli ihned snížit deficit státního rozpočtu. Nebo taky ne a utratíme ji tak, jak je v Česku zvykem, tj. hlavně na povolební úplatky. Ty mohou být podle stranického zaměření buď zaměřeny na snížení daní - to jsou sliby Svobodných", nebo na "sociální politiku" – to jsou úplatky, které tak miluje ČSSD. Takže ve finále se toto opatření samo o sobě státního rozpočtu nijak nedotkne.

Argumenty, že vystoupením z EU se přiblížíme pozici Švýcarska, které také není v EU a je "pouze" v evropském hospodářském prostoru, jsou do značné míry vylhané. Nikdy žádným Švýcarskem nebudeme, jednoduše proto, že nejsme Švýcaři. Svobodní hodně často brojí proti tomu, že se EU postupně "federalizuje" a tím se stále větší kompetence přesouvají do Bruselu. Je to věčný spor, kam by měla Evropa směřovat. Váha Evropy s jedinou zahraniční politikou by samozřejmě výrazně v mezinárodních vztazích stoupla. Nicméně odstředivé tendence nejsou pouze v nových členských zemích jako Česko. Nacionalismus a separatismus se projevuje ve všech státech EU, snad s výjimkou pilíře EU, Spolkové republiky Německo. Tomu zase mnozí separatisté v dalších státech EU připisují snahu podřídit celou EU právě politice Německa.

V rozpadu EU však žádná skvělá budoucnost na Evropu nečeká. Pouze by se Evropa mohla stát opět místem velmocenských sporů a předmětem ruského zájmu o zpětné proniknutí tam, kam kdysi došla sovětská vojska v druhé světové válce. Politika Svobodných by tak mohla vést k nové nesvobodě pod ruským vlivem. A že ruská federace je bez diskuse "na papíře" a vše důležité se odehrává v Moskvě, o tom není třeba vůbec pochybovat.