Výsledek voleb do EP ukázal, že ČSSD nastoupila cestu ne nepodobnou někdejšímu stylu ODS. Ta po porážce v parlamentních volbách roku 2002, kterou utrpěla ještě pod vedením Václava Klause, začala Klausovými ústy hovořit o „nevýhře“ či „neprohře“. Teprve nynější předseda Senátu Sobotka pojmenoval situaci tak, jak je, tj. jako porážku a v ODS převládlo přesvědčení, že s Klausem už žádné další volby nelze vyhrát.

Rovněž po prvních výsledcích ze sčítání hlasů z eurovoleb se v Lidovém domě začalo hovořit o „neporážce“ či „nevýhře“. Paroubek se v první reakci na výsledek voleb urputně vyhýbal slovu porážka a zdůrazňoval, že si ČSSD výrazně po těchto volbách polepší. Pokud budeme porovnávat výsledek ČSSD optikou jejího volebního výsledku roku 2004, pak se samozřejmě její postavení výrazně zlepšilo. Protože však bezpochyby hlavním cílem Paroubka bylo eurovolby vyhrát, a potvrdit tak české veřejnosti roli jasného favorita podzimních předčasných parlamentních voleb, to se Paroubkovi zcela jasně nepodařilo.

Zůstaneme-li ještě na chvíli u výsledků eurovoleb 2004, pak v tehdejší situaci zmateného vůdce ČSSD Špidly došlo k úplnému rozkladu voličské základny ČSSD, což umožnilo různým „nezávislým“ kandidátům postoupit do EP. Pod koryfejem Paroubkem k rozkladu voličského jádra ČSSD nedošlo a na tuto situaci doplatili právě různí „nezávislí“, kteří sice po procentech nasbírali celkem téměř 25%, do EP se však ani jeden z těchto subjektů nedostal. Jana Bobošíková, vůdkyně Suverenity, byla postupu do EP nejblíže, ale i ona doplatila na to, že její strana byla pro většinu voličů zcela nečitelným spolkem.

Samostatná kandidátka do eurovoleb mohla být i důsledkem volebního zákona, který stranám se ziskem nad 1% přiznává náhradu 30 Kč za hlas. Shodou okolností je tak třicetikorunový „poplatek“ za úspěšné překročení 1% hranice možná hlavním důvodem toho, že své štěstí v eurovolbách zkoušelo tolik „nezávislých“ spolků. Paradoxně o volebním výsledku tak rozhodla možná ta samá částka, která v loňských krajských volbách vyhrála Paroubkovi volby.

Pro Topolánka je vítězství v eurovolbách odměnou za způsob, jakým řídila vláda pod jeho vedením EU do pádu vlády. Voliči, kteří ODS oproti roku 2004 přibyli, jsou toho jasným důkazem. To bezpochyby jeho postavení jako relevantního vůdce pravice velmi posílí. Je však nesmírně důležité, aby si zachoval onu věcnost, střídmost a jasnost argumentace, kterou prokázal při řešení plynové krize i ekonomické recese jako předseda Rady Evropy. Tuto věcnost voliči ocenili. Nicméně, volební kampaň ODS nebyla bez problémů a ne všechno bylo na jedničku. To musí být předmětem seriózních rozborů tak, aby ostrá kampaň před podzimními parlamentními volbami byla výrazně lepší.

Řečeno slovy Topolánka, ODS je „zpátky ve hře“, je opět v relativně dobré kondici a má možnost uspět i v podzimních volbách. Jak ukázalo hlasování o důvěře Fischerově vládě, nebude to vůbec lehké. Manipulace veřejným míněním ze strany ČSSD bude pokračovat, vzpomeňme jen Paroubkovo strašení „zraněným člověkem“. A na závěr v této souvislosti taková maličkost. Po podzimním volebním debaklu ODS Topolánek dokázal v první reakci poblahopřát vítězi, tj. ČSSD. To Paroubek po své „nevýhře“ nedokázal. I to o něčem svědčí.