POLITIKA: Osamělost Petra Nečase
Aby člověk pochopil dramatickou osamělost pokusu Petra Nečase o modernizaci ODS, stačí se jenom podívat na seznam dvacítky „nových“ občanských demokratů, zvolených do pražského zastupitelstva. Naprostá většina z nich jsou staré stranické kádry - a mezi nimi všichni z těch, kdo se v minulých čtyřech letech stali symbolem korupce a klientelismu v pražské politice. Nová tvář pražské ODS Bohuslav Svoboda pro jistotu nedostal ani tu sebemenší stranickou funkci, a jeho pokus o představení „ODS s lidskou tváří“ v Praze tak nejspíš připomíná jen vtip o jeptišce, která se stala kapitánem pirátské lodi. Podobně nepatrnou podporu pro svoje úsilí o očistu a modernizaci strany má Petr Nečas v poslaneckém klubu ODS ve Sněmovně, kam se v úprku k poslanecké imunitě předvídavě uklidili představitelé regionálních oligarchií jako bývalá chomutovská starostka Ivana Řápková. Právě její vystupováni způsobilo katastrofu ODS v komunálních volbách v této tradiční stranické baště. I ona však bude další téměř čtyři roky reprezentovat „novou ODS“ a svého protikorupčně vystupujícího předsedu Petra Nečase.
A aby jeho obklíčení starými a ve veřejnosti zcela zkompromitovanými politiky bylo úplné, mezi jeho vůbec nejbližší poradce, či spíše hlídače, patří kvarteto Marek Šnajdr, Tomáš Julínek, Petr Tluchoř a Luděk Rubáš. Šnajdr a Rubáš jsou přitom skutečnou šedou eminencí ODS, starající se o financování potřebných operací, včetně volebních kampaní. Rozsudek Nejvyššího soudu z minulého týdne navíc velmi pravděpodobně otevřel cestu k trestnímu stíhání Julínka a Šnajdra za trestný čin zneužití pravomocí veřejné osoby. Nečas nemá vlastní mocenské jádro, o které by se mohl ve straně opřít, a musí proto obhajovat kohokoliv – a to i ty naprosto neobhajitelné.
Petr Nečas, jehož osobní úmysly a touhu ODS zmodernizovat nelze zpochybnit, nemá, jak se zdá, sebemenší šanci uspět. Ve vnitrostranické politice prostě mlčel příliš dlouho. Nemá ještě dostatečně silnou podporu a jeho odpůrců uvnitř ODS je příliš mnoho. Jeho vítězství a postavení se do čela ODS bylo mnohem více výrazem paniky uvnitř strany, než výsledkem dlouhodobého úsilí a práce. Jeho osamělý boj o očištění jména ODS by možná měl šanci, kdyby měl na provedení potřebných změn alespoň čtyři - pět let. Není vůbec jisté, jestli si on sám připouští, že na to, aby porazil kmotrovské oligarchické kliky uvnitř ODS a modernizoval ji, má nanejvýš dvanáct, možná osmnáct měsíců.
Nečasovým odpůrcům, a především zastáncům a stavitelům klientelistických politických oligarchií, které se staly synonymem ODS, tedy stačí jenom počkat a v pravou chvíli podpořit Václava Klause v jeho touze vrátit se do čela jakékoliv ODS – a za jakoukoliv cenu. Všechny hříchy provinilců budou rázem zapomenuty – vždyť to byl právě Klaus, kdo ideologickým nálepkováním a pohrdáním právem v devadesátých letech otevřel ekonomiku i politiku systémové korupci. Pro kulturu za politiku převlečeného kšeftu bude Petr Nečas překážkou, a těžko si lze představit, že by mohl klást nějaký odpor. Lze si proto naopak představit i vyvolání předčasných voleb a obnovení Klausovy oblíbené opoziční smlouvy či vytvoření velké koalice. Jisté je bohužel jen jedno. Ve chvíli, kdy se Petr Nečas stane brzdou Klausova mesianismu, bude nemilosrdně smeten. A s ním i naděje na modernizaci ODS.
Autor, bývalý disident a novinář, učí na New York University v Praze
(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem autora)