Luboš Palata ve svém komentáři Příliš modrá internacionála (LN, 28.1.) vyčítá ODS, že hledá na evropské scéně partnery od liberálů přes nacionalisty až po katolíky. Byť text vyznívá pro ODS dosti nepříznivě, měl bych za něj redaktorovi Lidovek vlastně poděkovat. V podtextu totiž ukazuje, že ve středoevropském regionu je ODS jedinou stranou schopnou integrovat celé pravicové ideové spektrum.

ODS bývá někdy kritizována, že například v Polsku spolupracuje jak s konzervativní PiS, tak s liberální Občanskou platformou, podobně na Slovensku udržuje úzké vazby zároveň s SDKÚ premiéra Dzurindy i s KDH. Každý, kdo se trochu zabývá diplomacií, však ví, že ke všem svým zahraničním partnerům musí racionálně uvažující strana přistupovat a priori nezaujatě, totiž jako k potenciálním spojencům při prosazování českých zájmů na evropské půdě. Jestliže k některým z našich partnerů má ODS blíže z hlediska liberálních ekonomických reforem, s jinými se zase lépe shodne v otázkách zahraničněpolitických. Na tom není nic originálního, zahraniční politika se touto logikou řídí odedávna.

Na článku je ale pozoruhodné to, že autor je zřejmě prvním českým novinářem, který ODS vyčítá nikoli izolacionismus a nesnášenlivost, ale naopak otevřenost, toleranci a snahu o vedení široké diskuse v rámci celého středoevropského regionu.

Palatovo konstatování, že stále neví, zda je ODS „evropská či protievropská“, je politováníhodné. Zřejmě i on podlehl mýtům, které šíří naši oponenti. Tím spíš, že právě jeho článek jednoznačně dokazuje šíři evropského zázemí, kterým ODS disponuje pro své zahraničněpolitické aktivity. A snad se shodneme, že evropanství se neměří mírou nekritického přijímání všeho, co je nám z Bruselu předkládáno.

Hledání optimálních řešení

ODS se nikdy nesnažila zaujmout jediný závazný názor ke všem společenským otázkám. Nikdy nebude své společné, „jedině správné“ postoje vnucovat všem ostatním skupinám obyvatelstva. Nebude stranou, která fanaticky požene davy do ulic na podporu toho či onoho řešení. ODS je stranou, která v takových případech, které jinde štěpí pravicovou politickou scénu na žárlivě soupeřící tábory, trpělivě hledá optimální řešení ve vnitřních diskusích.

Někteří čeští novináři, a dokonce i politologové se přiznávají k tomu, že dosud nepřišli na to, „čí ODS vlastně je. Jestli Topolánkova nebo Klausova, Tlustého nebo Nečasova, liberální nebo křesťanská a konzervativní“. Mají pravdu. ODS je mnohem pestřejší než například dnešní Paroubkova ČSSD. ODS nepatří jednomu muži, proto v ní nevládne jediný názor. Její jedinou ideologií je ideologie demokracie, svobody, práva, solidarity, osobní iniciativy a občanské odpovědnosti. Tyto hodnoty jsou společné liberálům, konzervativcům i křesťanským demokratům, byť každý z těchto proudů akcentuje tyto priority v trochu jiném pořadí. A v tom spočívá hlavní hodnota ODS. Pod současným vedením se stala stranou, v níž neustále probíhá otevřená názorová výměna, během níž nejde o vítězství té či oné frakce, ale naopak o nalezení konsenzu. Jsem přesvědčen, že pro upevnění demokracie a další rozvoj občanské společnosti v naší zemi je dnešní ODS velkým přínosem.

Autor je zahraničním tajemníkem politického a analytického oddělení ODS