Ve dnech 21. až 23.9.2006 sepsal Aston úvodníky k tématu tiskové konference vlády, na níž byla odstartována aféra s údajnými odposlechy ústavních činitelů (viz například Legrační malá domů). Příspěvky obsahují i rady, jak by měl ministr vnitra reagovat na dotazy novinářů. Ostatně, tyto rady jsou inspirativní a měly by se jich držet všichni vysocí ústavní činitelé dbající zákona a zájmů státu, který reprezentují. Nicméně čas o pár dní poskočil a zasedání PS, svolané na popud ČSSD k této kauze, nabralo směr, který čekal málokdo.

Ráno se sešla vláda, aby na uzavřeném jednání projednala informaci o tom, kolik osob a telefonů bylo v kauze vyšetřování úniku Kubiceho zprávy napíchnuto. Poslanec Marek Benda, současně předseda ústavně-právního výboru, oznámil, že dostal dopis od šéfa Útvaru pro zvláštní činnosti plukovníka Tomáše Almera, který obsahuje informace vyžadující dle jeho názoru uzavřít jednání PS pro veřejnost a seznámit PS s jeho obsahem. Tak se i stalo.

Poté vypukla v PS vřava, ČT24 vysílala většinu diskuse v přímém přenosu. Zasedání sněmovny nakonec skončilo přijetím usnesení, které vyzývá Topolánka, Langra a Nečase k odstoupení. Pro rezoluci hlasovali poslanci ČSSD a KSČM. Je přitom zajímavé připomenout si poznámku předsedy KSČM Filipa, který "pokáral" ODS a ČSSD za způsoby vedení diskuse. Komunisté tím, že nakonec hlasovali s poslanci za ČSSD za odstoupení předsedy vlády, místopředsedy vlády a ministra vnitra, nakonec ukázali, že onen zdánlivý "distanc" komunistů vůči ČSSD není zas tak velký.

Jiří Paroubek ke zprávě plukovníka Almera v průběhu debaty poznamenal, že to jméno slyší poprvé, že takového člověka vůbec nezná. Tato Paroubkova poznámka si přímo vynucuje sarkastickou glosu. Paroubek naštěstí nezná všechny policisty, a to je zřejmě zatraceně dobře.

Paroubek a poslanci za ČSSD, mezi nimiž svými projevy nejvíce "vynikal" David Rath, totiž celou kauzu stavěli do roviny zákonnosti a pořádku s tím, že zpráva plukovníka Almera nedokazuje, že se odposlechy děly na objednávku vlády nebo Paroubka osobně. Přesto, první reakce ukazují na velmi zvláštní časové shody. Především, tzv. Kubiceho zpráva byla zveřejněna na webové stránce Českého rozhlasu čtyři dny před volbami. Únik byl vyhodnocen jako spáchání trestného činu. Žádost o odposlech zmiňovaných 46 čísel byla podána počátkem srpna a k povolení odposlechu došlo přesně v den jmenování nové vlády, tj. 4.9.2006, tj. po 3 měsících! Však si také Zdeněk Škromach z ČSSD neodpustil rýpanec do ODS, že to svědčí spíše o tom, že za těmito odposlechy stojí vláda nová. Další podivuhodnou shodou náhod je ukončení odposlechů 31 telefonních čísel 20.9.2006, tj. tehdy, kdy proběhla ona tiskovka, na niž potom ve svých třech úvodnících reagoval Aston. Byl-li mezi oněmi dvěma odposlouchávanými politiky skutečně současný ministr vnitra Langer, mohly jeho odposlechy spíše než kauzu úniku Kubiceho zprávy poodhalit přípravu vládního prohlášení a jednání o rozpočtu. Potom tedy zbývá položit otázku, komu nebo čemu může takto "pozdě" nebo "brzy" zahájený odposlech sloužit a kdo ho případně může zneužít. Informace plukovníka Almera dokonce hovoří o tom, že se chystal prostorový odposlech kanceláře Českého rozhlasu v budově PS a že nebyl zahájen z toho důvodu, že s ním nesouhlasila policejní složka mající na starosti bezpečnost PS. V této souvislosti je nutné proto hodnotit vyjádření nejvyšší státní zástupkyně o tom, že nedošlo k žádným odposlechům mimo rámec zákona, jako ryze šalamounské.

Závěr si jistě každý udělá sám podle svých sympatií a důvěry ve státní orgány. Nicméně stále platí ono známé, že v Česku se nakonec všechno, i to nejtajnější, "vykecá".