V diskusi o facce pana Macka panu Rathovi a následné reakci ODS mi jeden čtenář položil tuto otázku: „Nepřipomíná Vám to odvolávání pana Klause z funkce předsedy strany těmi samými lidmi před několika málo lety? Nemyslíte, že tehdejší jejich postoje, stejně jako ty dnešní, mohou odradit od volby ODS daleko více lidí? Nevím, jestli mohou být zrádci a alibisté voleni s lehkým srdcem. Jistě si spousta lidí řekne: ,kdybych se já dostal do problémů, tak tihle se mě určitě nezastanou, vykašlou se na mě´ ...Opravdu je jim jejich zvolení bližší, než rovná záda?“

To jsou vážná a důležitá slova. Čtenář mne jinými slovy nutí, abych zopakoval některé chyby ODS v posledních letech. A předem budiž řečeno, že by se tyto příběhy měly připomínat ne proto, aby to jejich nositeli (zde ODS) ublížilo, nýbrž naopak pomohlo. Protože jedině poznáním vlastních chyb se dobereme k jejich neopakování.

Nuže, ano. Za chybu považuji například vyhnání poslance Kotta (což se nyní vymstilo při přehlasování presidentského veta zákona o neziskových nemocnicích). Poslanec Kott se jistě choval nepřijatelně, občas zanedbal důležité hlasování a působil své rodné ODS nemalé těžkosti. Rozhodně však tyto těžkosti nebyly ničím proto tomu, jak poslední dva roky, od Kottova vyhnání z ODS, využívá Kottův povolný hlas vládní koalice (a nyní i komunisté) k prosazení svých zákonných iniciativ. Přitom si vzpomínám na chvíle po zvolení Václava Klause presidentem. Shodou okolností jsme tuto skutečnost přivítali s Petrem Kottem ve stejném baru. Nebylo v tu chvíli (a věřím, že dosud) přesvědčenějšího a věrnějšího Klausova stoupence a obdivovatele. ODS tento potenciál vyhodila z okna jen proto, že se někteří funkcionáři poslanecké klubu rozhodli zachovat se jako moralisti, zřejmě v domnění, že jim to nažene body. Nenahnalo, a důležitá hlasování skrze Kotta ztratili.

Chybou ODS určitě byl fakt, že nechala rozprášit Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, aniž by hnula zásadněji brvou. Nechci tvrdit, že se to poslancům za ODS líbilo, to určitě ne, možná dokonce, že opravdu v té chvíli (Špidla vládl parlamentu silnou rukou) nemohli nic moc podnikat.Nicméně – v tehdejší vysílací radě měla ODS pět svých zástupců – bývalého náměstka ministra životního prostředí, filmového historika, hudebníka, VŠ pedagoga a právníka. S výjimkou posledně jmenovaného (JUDr. Mackové) se ODS na „své“ zástupce v RRTV naprosto vykašlala. Mackovou do RRTV zpátky prosadili hlavně a myslím jen proto, že dělá poradce jednomu z členů ODS, takže její vazba na volitele je silnější, než u ostatních, kteří splňovali „jen“ odborná kritéria.

Podobný případ nevelké loajality je, zdá se, ten s Mackovou fackou. Horlivost, s jakou se ODS od jeho skutku distancovala, je přinejmenším zbytečná. ODS tím sympatie veřejnosti nezíská, to si jen její protivníci, zejména ČSSD, odnesou dojem její slabosti a snadné zranitelnosti. A to není nejlepší předvolební strategie.

(Psáno pro server Česká média)