19.3.2024 | Svátek má Josef


POLITIKA: Normalizace covidismu pokračuje

2.3.2021

Demokratický právní stát zde existoval ještě v únoru 2020, od té doby je vládou Pána koblih destruován v přímém přenosu. Události posledních dvou týdnů, které se jen shodou náhod překrývají se 73. výročím „vítězného února“, však zcela potvrdily mé dřívější obavy, vyjádřené v článku „Narozen v komunismu, umřu v covidismu“. V covidismu už jsme rok, nyní dochází k jeho normalizaci. Papaláši jsou stále titíž a dějiny se šklebí ustavičně.

Nepřetržitý a protiústavní nouzový stav

Od 5. 10. 2020 do 14. 2. 2021 byla tato země nepřetržitě v nouzovém stavu. Ten byl odůvodněn „zhoršením epidemiologické situace v souvislosti s výskytem koronaviru SARS-CoV-2,“ což podle názoru vlády opravňovalo k postupu dle čl. 5 a 6 ústavního zákona o bezpečnosti České republiky, tedy k prohlášení koronaviru za „jiné nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožuje životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost.“ Ironií je, že reakce vlády na „epidemii koronaviru“, která nikdy nedosáhla ani poloviny počtu nakažených běžné chřipkové epidemie, ohrožuje životy, zdraví i majetek více, než stávající koronavirus vulgo čínská chřipka.

Protože nouzový stav umožňuje vládě výrazně zasahovat do základních práv a svobod občanů (pohybu, pobytu, shromažďování, podnikání, práva na vzdělání atd.), je jeho trvání omezeno nejvýše na dobu 30 dní, poté musí jeho prodloužení schválit poslanecká sněmovna. A ta až do 21. 1. 2021 vždy nouzový stav schválila, přičemž se s ohledem na „odůvodnění“ nouzového stavu jednalo o „bianco šek“ vládě. K prodloužení nouzového stavu po letošním Valentýnu nedošlo jen proto, že Babiš nesplnil podmínky KSČM, která mu umožnila prodloužit nouzový stav v lednu tohoto roku. Komunisté měli jen dva požadavky: návrat k normální výuce aspoň na celém prvním stupni základních škol, a otevření zimních středisek od 29. ledna (jejichž uzavření vládou nadělalo víc škody, než užitku).

Jaká byla reakce vlády na neprodloužení nouzového stavu poslaneckou sněmovnou? Vyhlásila jej znovu, na 14 dní, a to na základě žádosti hejtmanů. Všech hejtmanů vyjma primátora hl. m. Prahy, protože Babiš vyžadoval jednomyslnou podporu.

Že je takový postup protiústavní? Že na jeho protiústavnost upozornili vládu nejen ústavní právníci, česká advokátní komora nebo též předseda Senátu? Že veškerá opatření pro „boj“ s koronavirem, která nemají jiný právní základ, než nouzový stav, od 15. 2. 2021 neplatí, protože jsou rovněž protiústavní, což už judikují i soudy? To současnou vládu jednoduše nezajímá, spoléhá se na to, že než Ústavní soud projedná případné ústavní stížnosti, bude dávno po volbách. Trestního stíhání za zneužití pravomoci úřední osoby se členové vlády nebojí rovněž, ačkoli jednají ve zlém úmyslu a naplňují jeho skutkovou podstatu. Ti, kteří jsou současně poslanci, patrně spoléhají na svou imunitu.

Takzvané opoziční strany a hnutí následně prohlásily, že tento protiústavní nouzový stav budou do konce února respektovat, ale ani o minutu déle (proti byl pouze Okamura). Jsou to ty samé strany a hnutí, která odmítla vládnout s Babišem kvůli jeho údajnému střetu zájmů a trestnímu stíhání v kauze Čapí hnízdo, jsou to ty samé strany a hnutí, která podporovala Milion chvilek pro demokracii a jejíž představitelé opakovaně označovali Babiše a jeho vládu za největší ohrožení polistopadového režimu v této zemi v době, kdy tato vláda ještě respektovala ústavní pořádek, nešikanovala občany bezúčelnou buzerací, nelikvidovala celá odvětví ekonomiky a nepracovala půlbilionovými deficity ročních státních rozpočtů na státním bankrotu. Ups.

Normalizace přijetím pandemického zákona

Protože Andrej Babiš pokládá poslaneckou sněmovnu za žvanírnu, která mu jen ztěžovala práci, když po něm konečně požadovala skutečné odůvodnění nouzového stavu a přehodnocení zavedených opatření pro „boj“ s koronavirem, vzkřísil nápad na normalizaci nouzového stavu pandemickým zákonem po vzoru Francie. Protože původní vládní návrh pandemického zákona ležel bez povšimnutí ve sněmovně od 7. 5. 2020 a již v době jeho předložení k němu měla opodstatněné výhrady celá řada opozičních poslanců i dalších osob, včetně Rekonstrukce státu, Vláda proto 15. 2. 2021 předložila nový návrh téhož zákona, a to ve stavu „legislativní nouze“ (do kterého se vláda sama dostala tím, že na předchozí pandemický zákon nesáhla 10 měsíců).

Vyhlášený stav legislativní nouze byl přitom rovněž protiprávní, neboť nesplňoval podmínky § 99 odst. 1 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, jak je vyložil Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 55/10: „Za mimořádnou okolnost (posuzováno prizmatem ústavních principů) je možno považovat jen takovou okolnost, která se zjevně vymyká běžnému průběhu politických procesů vnitřních i vnějších, anebo může jít o okolnost, kterou představují přírodní katastrofy. Právě ona mimořádnost odůvodňuje nezbytnost bezprostřední reakce ze strany zákonodárce a s tím související omezení ústavních principů, jež se vztahují k parlamentní proceduře. Závěr o existenci této mimořádné okolnosti tak musí mít rozumný základ a musí být podložen skutkovými okolnostmi. Její typová závažnost musí být přitom srovnatelná s čl. 8 ústavního zákona o bezpečnosti České republiky.“ Mimořádnou okolností pro přijetí pandemického zákona ve stavu legislativní nouze však nemůže být „epidemie koronaviru“, neboť k jejímu zvládání stačilo vyhlásit nouzový stav, mimořádnou okolností pak nemohla být ani neochota poslanecké sněmovny nouzový stav prodloužit, neboť vláda již dříve při přijímání opatření pro „boj“ s koronavirem využívala možnosti dané ministerstvu zdravotnictví v § 80 odst. 1 písm. g) zákona o ochraně veřejného zdraví, resp. § 69 odst. 1 téhož zákona.

Samotný pandemický zákon pak vláda prohnala poslaneckou sněmovnou za 3 dny, čímž byla znemožněna jakákoli smysluplná debata o jeho obsahu (podle toho taky ten zákon vypadá). To vše v dohodě s tzv. opozičními stranami a hnutími, které s tímto postupem souhlasily, ačkoli nebezpečí normalizace stavu legislativní nouze je plně srovnatelné s normalizací nouzového stavu.

Když se s obsahem pandemického zákona seznámil 19. 2. 2021 Senát, chtěla část senátorů projednat pandemický zákon důkladně na březnové schůzi (mimo jiné proto, že navrhovali opravu celé řady chyb), senátoři za ODS, KDU-ČSL a TOP09 prosadili jeho zrychlené projednání v Senátu, jehož výsledkem je ponechání pandemického zákona v téměř nezměněné podobě, kterou by následně mohla poslanecká sněmovna potvrdit (protože na přehlasování Senátu by Babiš neměl dost hlasů). Nepřekvapí, že pandemický zákon obratem 26. 2. 2021 podepsal prezident, který se jezdí učit do Číny, jak se stabilizuje společnost.

A protože zákony se dělí na dobré a rychlé, je tento zákon tím nejhorším, který nyní v ČR platí. Nejen proto, že byl přijat legislativně vadným postupem. Pandemický zákon ve schválené verzi zavádí „stav pandemické pohotovosti“, drtivá většina opatření, ke kterým byl nutný nouzový stav, tak bude vyhlašována i nadále v rámci stavu pandemické pohotovosti, avšak bez časového omezení. Jedinou změnou k lepšímu je požadavek na pravidelné přezkoumávání opatření každé dva týdny (které provádí orgán, který opatření vydal), a pak závěrečné ustanovení § 22 odst. 2 pandemického zákona, podle něhož část ustanovení pandemického zákona (včetně vyhlášení stavu pandemické pohotovosti) pozbyde platnosti 28. 2. 2022. Podotýkám, že není nic snazšího, než toto datum prostou novelizací kdykoli změnit, což poslanecká sněmovna v minulosti opakovaně činila v případě data účinnosti služebního zákona či data pro vydání územních plánů souladných se zněním stavebního zákona.

Stav pandemické pohotovosti je tedy vyhlášen prozatím na rok, a to přímo zákonem, ukončit či znovu obnovovat se však má usnesením poslanecké sněmovny vyhlašovaným ve sbírce zákonů. Z toho plynou hned dva zásadní problémy: zaprvé, pandemický zákon na rozdíl od čl. 11 zákona o bezpečnosti České republiky nepamatuje na možnost, že poslanecká sněmovna bude rozpuštěna, k čemuž již došlo v roce 2013, kdy její kompetence převzal Senát. Zadruhé, protože stav pandemické pohotovosti je vyhlášen zákonem, může být měněn opět pouze novelizací zákona, nikoli prostým usnesením poslanecké sněmovny. To činí onu „poslaneckou kontrolu stavu pandemické pohotovosti“ kontrolou ryze virtuální, protože tzv. opoziční strany a hnutí nemají na novelizaci pandemického zákona dost hlasů a ukončení stavu pandemické pohotovosti jinak, prostým usnesením, není možné, protože to odporuje čl. 41 Ústavy a jednacímu řádu poslanecké sněmovny.

Pandemický zákon rovněž v § 9 odst. 2 omezuje náhradu škody způsobené opatřeními vydanými na jeho základě v době „stavu pandemické pohotovosti“ pouze na skutečnou škodu. Ušlý zisk se tedy (na rozdíl od opatření vydávaných dle krizového zákona) hradit nebude. Ustanovení § 9 odst. 4 pak stanoví, že stát hradí škodu pouze v rozsahu, „v němž poškozený prokáže, že jejímu vzniku nebylo možné předejít nebo zabránit.“ Už to vidím v praxi: „Poškozený, vy požadujete v rámci náhrady skutečné škody i nahrazení mezd zaměstnanců, které jste platil, ikdyž jste nemohl podnikat? Měl jste je propustit, zabránil byste škodě. Chcete po státu uhradit nájemné, které jste platil, ikdyž jste nemohl podnikat? Měl jste nájemní smlouvu vypovědět, zabránil byste škodě. Nakoupil jste zboží, protože vláda slíbila rozvolnit a pak opatření ještě zpřísnila? Ale s tím jste přece mohl počítat, podívejte se na reprodukční číslo.“ Toto neschválili pouze komunisti a sociální demokraté, tohle schválily i tzv. pravicové strany podporující podnikání.

Ignorování nálezu Ústavního soudu vládou

Vláda nyní – i na výzvy tzv. opozičních stran a hnutí23. 2. 2021 znovu vyhlásila nouzový stav, čímž potvrdila neexistenci mimořádných podmínek pro stav legislativní nouze, ve kterém přijala pandemický zákon. Současně vláda vyhlásila celou řadu nových opatření pro „boj“ s koronavirem, kterými (mimo jiné) hodlá opět zavřít celou řadu obchodů a provozoven podnikatelů s naprosto arbitrárně stanovenými výjimkami, zatím od 1. do 21. 3. 2021.

Vláda tak naprosto ignoruje nález Ústavního soudu z 22. 2. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 106/20, který vyhověl ústavní stížnosti podané skupinou senátorů proti opatření omezujícími maloobchodní prodej a poskytování služeb v provozovnách. Ústavní soud zejména v odst. 70 až 95 nálezu konstatoval, že „vláda zvolila řešení paušálního zákazu veškerého maloobchodního prodeje a poskytování služeb v provozovnách, přičemž současně stanovila velké množství výjimek připomínající až „telefonní seznam“,“ aniž by však odůvodnila, proč zvolila právě toto řešení, proč uzavřela právě konkrétní druhy provozoven a prodejen a jiné nikoli. Vláda tohoto odůvodnění nebyla schopna ani dodatečně, na opakované výzvy Ústavního soudu, aby se vyjádřila k podané ústavní stížnosti, proto Ústavnímu soudu nezbylo, než opatření zrušit. Vládu však nález Ústavního soudu nezajímá, odůvodněním uzavření prodejen a provozoven neobtěžuje ani teď, takže tato nová opatření jsou již zcela zjevně protiústavní.

Současné třeštění vlády je pak opakováním jejího postupu z března 2020, s tím rozdílem, že omezení jsou ještě horší. Data z ČR i ze zbytku světa za poslední rok přitom ukazují, že je naprosto jedno, jaká práva v jakém rozsahu vláda omezí nebo ne, protože to na šíření koronaviru v populaci a na počty těžkých případů má mizivý pozitivní efekt. Koronavirus stejně jako Lenin žil, žije a bude žít, vesele si mutuje, stejně jako jakákoli jiná chřipka. Izraeli nepomohly ani tři lockdowny za sebou a jediné, co v židovském státě snižuje počty těžkých případů (nikoli počty nakažených), je očkování, které vláda Andreje Babiše „zvládá“ jako cokoli jiného, na co za poslední rok sáhla: první vakcíny si rozebrali papaláši mezi sebou, očkování „nejohroženějších seniorů“ nad 80 let věku skončilo kolapsem rezervačního systému (který podle vlády fungoval) a zbytek občanů nechť se naočkuje čímkoli, co je zrovna po ruce, bez ohledu na vedlejší efekty ruských a čínských vakcín (čínské vakcíny ovšem podle čínské komunistické vlády žádné vedlejší následky nemají). Problémy s normálními vakcínami hlásí i Norsko, Francie a Švédsko.

Změna režimu v roce 1989 nebyla změnou poslední

Za rok jsme se tak z demokratického právního státu přesunuli do země, ve které vláda Andreje Babiše zcela otevřeně ignoruje při vyhlašování nouzového stavu, zavádění pandemického zákona a vydávání opatření pro „boj“ s koronavirem Ústavu, ústavní pořádek, nálezy Ústavního soudu, pravomocné rozsudky soudů a další právní předpisy, včetně jednacího řádu poslanecké sněmovny. Za rok jsme se z demokratického právního státu přesunuli do země, ve které vláda Andreje Babiše normalizovala nouzový stav pandemickým zákonem na „stav pandemické pohotovosti“, platný prozatím nikoli na věčné časy, ale dočasně do 28. 2. 2022.

Už rok vláda Andreje Babiše doslova utíká před soudy tím, že svá opatření neustále vydává znovu, takže stávající pozbývají platnosti ještě dřív, než na soudu vůbec založí kopíráky k podaným žalobním návrhům směřujícím proti těmto opatřením. Soudní kontrola opatření pro „boj“ s koronavirem, vyhlášených za nouzového stavu, je proto neefektivní. To se týkalo i nálezu Ústavního soudu ve věci návrhu skupiny senátorů na zrušení opatření omezujících maloobchodní prodej a poskytování služeb. Vláda navrhla ve svém vyjádření z prosince 2020 řízení před Ústavním soudem zastavit, protože napadená usnesení vlády, kterými byla opatření vydávána, již nejsou účinná, neboť byla nahrazena novými. Ústavní soud tento útěk odmítl, přesto jeho nález na stávající opatření neměl vliv. Obecné soudy však ve srovnatelných případech tento útěk vlády aprobovaly.

Za rok jsme se z demokratického právního státu přesunuli do země, ve které již nefunguje kontrola vlády poslaneckou sněmovnou, protože ta je – s výjimkou SPD – tvořena covidovou národní frontou složenou z hnutí ANO, ČSSD a tzv. opozičních stran a hnutí. Covidová národní fronta vládě jednak umožňuje veškeré dosavadní jednání včetně opakovaného prodlužování nouzového stavu, jednak nezasahuje ani proti zcela zjevným vládním excesům. Role Senátu je už z Ústavy marginální, nepočítá se s ním ani v pandemickém zákoně a jeho většinu tvoří opět senátoři covidové národní fronty. Co se týká krajů, pouze primátor hl. m. Prahy odmítl podpořit protiústavní vyhlášení nouzového stavu vládou Andreje Babiše. Zbylí ochotně sehráli roli užitečných idiotů, kteří věří Babišovi, že splní, co jim slíbil. Tak určitě.

Zkrátka: nyní již žijeme ve státě, který není pro nás, je proti nám. Vláda již rok nejedná s občany této země jako se sobě rovnými partnery, ale jako se zaměstnanci Agrofertu, kterým může zakázat naprosto cokoli ve jménu „boje“ s koronavirem, a z těchto zákazů pak milostivě udělovat výjimky, ačkoli čl. 2 odst. 4 Ústavy jasně konstatuje, že občan může činit vše, co není zákonem zakázáno. Vláda Andreje Babiše s občany nediskutuje, nesnaží se je přesvědčit a nezdůvodňuje svá opatření, pro která ani nemá data. Namísto toho zvolila od počátku metodu nahodile vyhlašovaných příkazů a zákazů. Aby tyto zjevně protiprávní a nesmyslné příkazy a zákazy občané respektovali, uchýlila se vláda ke strašení svých občanů jednak údajnými horrory koronaviru a jeho mutací (které by u kohokoli jiného než Hamáčka dávno skončily trestním stíháním pro šíření poplašné zprávy), jednak represí v podobě pendrekování demonstrací, zaklekávání lidí za nenošení roušek jako v Bělorusku, milionových pokut a nepřiměřených trestů „za nouzového stavu“. Namísto reflexe do očí bijících selhání vláda občanům lže, že se o žádné chyby nejedná, a když ministr zdravotnictví konstatuje, že zpřísňovat opatření nemá smysl protože nefungují, vláda je obratem zpřísní a trvá na jejich dodržování.

Vláda Andreje Babiše za pouhý rok svého vládnutí pozbyla jakoukoli legitimitu, protože se již rok při svém vládnutí neopírá o občany, ani nehájí jejich zájmy. Přitom jsou to pouze občané, nikdo jiný, kteří jsou v demokratickém právním státě zdrojem vládní legitimity, včetně České republiky, což je zakotveno v čl. 2 odst. 1 Ústavy.

Závěr čili co s tím budeme dělat?

Zbývá otázka, co s tím jako občané můžeme dělat. Kupodivu docela dost. Zaprvé přestat hrát s vládou Andreje Babiše hru na to, že stávající nouzový stav, stav pandemické pohotovosti a opatření vydávaná na jejich základě jsou v souladu s ústavním pořádkem a právními předpisy. Nejsou.

Zadruhé, přestat zjevně protiústavní a protiprávní omezení základních práv a svobod dodržovat a žít normálně. V Rakousku tamní vláda vzdala pokusy nadále omezovat základní práva a svobody svých občanů právě proto, že je už prakticky nikdo nedodržoval (rakouská vláda navíc nezvládá odůvodňovat svá opatření pro „boj“ s koronavirem před ústavním soudem stejně, jako ta česká). Být připraven se hájit ve správních řízeních a u soudu, neakceptovat placení pokut na místě.

Zatřetí, přestat se vzájemně fízlovata suplovat tak práci policie, která bude opatření kontrolovat pouze namátkově, neboť policistů je prostě málo (ačkoli je v tomto státě více policistů, než jich bylo v komunistickém Československu). Chápu, že toto je v národě, který má minimálně 14 synonym pro bonzáka, těžko realizovatelné, ale: pokud se bojíte čínské chřipky, noste respirátor, seďte doma a nechoďte nikam, pokud si myslíte, že vám to pomůže. Nechte žít ostatní jejich životy tak, jak sami chtějí. Jejich koronavir je jejich, ne váš, problém. Pokud se na to „nemůžete dívat“, stačí se dívat jinam.

Začtvrté, nevolit strany covidové národní fronty a místo toho volit ve všech volbách jakoukoli stranu či hnutí, jehož programem je normální život v demokratickém právním státě. Pokud by byl na místě Babiše premiérem Fiala, Bartoš nebo Jurečka, počínal by si naprosto stejně jako Pán koblih. Lobbovat u nich nemá význam, protože vaše zájmy a potřeby tyto pány nezajímají. Členům covidové národní fronty je jedno, z čeho budete žít, zda a čím se naočkujete, kde se necháte ostříhat, kde oslavíte narozeniny nebo svatbu, kde koupíte boty nebo jak chcete fandit svému klubu. Vy seďte doma a pokud uspořádáte párty, bude se na vás dobývat zásahovka s beranidlem, zatímco jejich párty policie nebude rušit. Pro papaláše budou kadeřnictví a hospody a stadiony vždy otevřeny, oni budou mít vždy boty, vakcíny i lékařskou péči. Oni budou létat na zahraniční dovolenou v době, kdy vám budou zavírat hranice a rušit lety. To vše za vaše peníze v době, kdy vy hledáte jakoukoli práci, protože o tu dosavadní jste díky jejich politice přišli.