Zatím poslední krize Nečasovy pravicové koalice nenasvítila českou politiku zrovna v příznivém světle. Zazněla spousta ošklivých slov, došlo ke spoustě podpásových úderů. Vláda však vydržela. Její někdejší přirovnání k Ladě Niva, která se bez ohledu na estetiku dodrkotá všude, bylo evidentně výstižné.

O špičkách TOP 09 je známo, že pro jadrný výraz nejdou daleko. Tentokrát Miroslav Kalousek šermoval na adresu nejmenšího koaličního partnera slovy jako "slizký" nebo "odporný". Na skutečnosti, že někteří lidé potřebují k sexuálnímu uspokojení vulgarismy, není nic až tak zvláštního. Teď ale vzrůstá dojem, že existují i jedinci, kteří se bez vulgarismů neobejdou při udržování koalice a vládnutí. Znovu se potvrzuje, že pověstní dlaždiči by se od jistých zdejších politiků mohli lecjaký zvučný termín přiučit.

Bez ohledu na vylité kýble verbální špíny pokračuje koaliční soukolí dál. O to se zase postarala mazaná taktika týmů ODS a TOP 09. Občanští demokraté přes média nenuceně Věcem veřejným sdělili, že již čtrnáct dnů zasedá jejich volební štáb. Tak tomu bylo i v ono odpoledne, kdy se koalice sešla na rozhodující schůzce. TOP 09 zase ventilovala připravenost vládnout třeba i se sociální demokracií. Véčkařům mělo být jasné, že předčasné volby partnerským stranám vrásky nedělají. Všechny tyto vzkazy padly na úrodnou půdu.

Petr Nečas a Miroslav Kalousek uštědřili Věcem veřejným tvrdou lekci. Na jejím konci byl souhlas krotkých véčkařů prakticky se vším, o co si partneři řekli.

Věci veřejné naopak propadly i přesto, že jimi hýbe u Napoleona se učící Vít Bárta. Krizi spustily kvůli údajnému podílu TOP 09 a části ODS na pokusu o vnitrostranický puč. S takto věrolomnými spojenci byla véčka ochotná dál spolupracovat pouze za splnění svých podmínek. Aby byly zdůrazněny, rozhodlo partajní grémium o předběžné demisi svých ministrů. Zapomnělo však toto téma s příslušnými členy vlády zevrubně probrat. Pavel Dobeš, Kamil Jankovský ani Karolina Peake se s rezignacemi nepřetrhli. Modifikovaný verdikt zněl, že demise budou předány stranickému předsedovi Radku Johnovi a ten je uloží do svého šuplíku. Ani k tomuto kroku se ministři neměli. Možná proto, že je mimoústavní, možná proto, že by se tím de facto stali Johnovými rukojmími.

Potom se pokračovalo podle Nečasova jízdního řádu. K demisím nedošlo, mohlo se tudíž zasednout k jednacímu stolu. U něj Věci veřejné zapomněly nejen na naštvanost na účastníky puče, ale i na svůj dřívější odpor vůči vládním škrtům. V programové rovině se koalice posunula směrem určeným Občanskou demokratickou stranou a TOP 09 výrazněji, než kdyby byli véčkaři přemlouváni po dobrém.

Jedinou bezprostřední obětí krize tak je Tomáš Jarolím, který ve Věcech veřejných zastával funkci místopředsedy specializujícího se na boj s korupcí. Jarolím nejprve důrazně tlačil na odchod strany z vlády. Nestalo se, a tak rezignoval. A aby vše bylo ještě absurdnější, po zažehnání krize vyjadřuje radost nad tím, že k sobě partneři opět našli cestu. Véčkařští voliči musí být jaksepatří zmateni. Nervózní je i členstvo, které mohlo porovnat hazardní hru trojice Bárta-Jarolím-John s pragmaticky chladným přístupem vicepremiérky Karolíny Peake.

Přestože ODS a TOP 09 dosáhly, čeho chtěly, i v jejich řadách zaznívá reptání. Pramení zejména z nestabilního vládnutí s nevyzpytatelnými Věcmi veřejnými. Námitky se ale týkají také koaliční dohody na růstu daňové zátěže občanů. Ti, kterým víc než na Nečasovu kabinetu záleží na úspěchu v podzimních krajských a senátních volbách, jsou ve svých soudech pochopitelně ostřejší než lidé navázaní na celostátní politiku. U nich převládá jiná optika, související s pravděpodobnými výsledky případných předčasných voleb do Poslanecké sněmovny.

Zbývá tedy jen zvědavá otázka, zda nebylo možné koalici stmelit jinak než na pozadí urážek, výhrůžek a vydírání. Že by to bez vypjatých emocí a přehlídek svalů skutečně nešlo? V tom případě můžeme čekat, že až opět koaliční baterky doslouží, budou muset být teatrálně dobity za pomoci čerstvých sprosťáren a ostrých loktů. Je zde však jedna potíž: málokdo z občanské veřejnosti to už bude ochoten sledovat. V cíli nastoupené cesty nás může potkat voličská apatie daná poznáním, že "ti nahoře" se stejně nakonec nějak sami dohodnou i bez publika, nebo též příchod rádoby spasitele, jenž se bude prezentovat coby alternativa nejen vůči dosavadní vládě, ale i vůči celé parlamentní demokracii. Je Nečasův koaliční tým tak nedůvtipný, nebo uvažuje stylem "po nás potopa"?