Všichni mají nechat Petra Fialu být, dát mu klid na práci a na to, aby - jak slíbila nová pětikoalice - dal tuto zemi do pořádku. Ano, tento apel má svoji váhu a nejspíš i odůvodnění, ale mějme na paměti, jak častovala právě ona pětikoalice vládu odcházející a hlavně jejího premiéra po celé funkční období. A pokud jde o odcházejícího premiéra, nic podlého proti němu nebylo dost podlé, a pokud jde o Piráty, ti mu navíc přičinlivě mydlili schody v Brusele. Myslím tím eskapády Pirátů Peksy či Wagenknechta, anebo odporný útok ve věci Pandora Papers šest dní před volbami a jeho odůvodnění soudružky Pavly Holcové. Soudružky říkám proto, že to byl takový bolševický špinavý útok, za který by se měla jednou smažit v pekle.

Odcházející premiér se zachoval tak, jak jeho odpůrci nečekali, nebo spíš zcela opačně, než si přáli, aby se choval on a s ním i prezident republiky. Nechal věci plynout a připravil přechod moci, jak se sluší a patří. Je jedno, zda rád nebo ne, jestli u toho skřípal zuby. Zachoval se tak a budiž mu to přičteno k dobru.

Prezident bude nenáviděn svými odpůrci, a pětikoalice k nim patří, ať bude dělat cokoli. Regulérní a uspěchaný nechutný pokus o prezidentský puč tlakem na použití čl. 66 Ústavy je toho zářivým důkazem, a přesto jimi nenáviděný prezident po tom, co je potýral, v klidu Petru Fialovi jmenoval vládu i s tím neuvěřitelným člověkem, který se jmenuje Jan Lipavský. Zemanova nechuť je pochopitelná, ale pochopitelné je i to, že se rozhodl pro klidný přechod moci. O čem si povídali s Petrem Fialou a na čem se dohodli, budiž navždy jejich tajemstvím a tak to má být. Petru Fialovi slouží ke cti, že se nenechal unést pomatenci kolem Miloše Vystrčila a jeho loutkovodičů a vůči prezidentovi se zachoval korektně. Myslím, že mu měl Miloš Zeman co vracet a právě to udělal.

Politika, jak ví každý rozumný člověk, který trochu zná a dobře pozoruje tento zparchantělý svět a vzdělává se v historii, je složitým předivem tlaků, útoků a pozdějších kompromisů. Je to svět, kde cíle zůstávají a mění se jen málo, ale spojenci se mění. Bylo tomu tak a bude tomu tak a je dobré to mít na mysli. Kde by bylo České království, kdyby Přemyslovci či Lucemburkové a později Habsburkové neporušovali dříve uzavřené smlouvy a pakty, jak se to hodilo, nebo jak to vynutily okolnosti. Nový premiér a starý prezident se nakonec dohodli a dobře tak. Prezident si musel vyhodnotit, že mu nakonec to pirátské umučení boží nestojí za ústavní krizi, protože tvrdou hlavu je třeba si nechat na horší případy a časy. Ty mohou nastat, stačí se jen zaposlouchat do bruselských fanfár, do berlínského zeleného běsnění a rozhlédnout se po Evropě. Proti tomu je Jan Lipavský obyčejná vyrážka, jak brzy zjistíme. A ti, co se denně rýpou v tom, kdo vlastně vyhrál a kdo prohrál, by se měli začít věnovat něčemu, co stojí opravdu za to.

Jestli je toto vítězství Petra Fialy, tak mu ho přejme, ať si ho užije. Má vládu, jak si přál, a dokázal téměř nemožné, a tak vlastně klobouk dolů. Jak je složená, to je jiná, a některé figury, jako ministři průmyslu a obchodu, životního prostředí, spravedlnosti či zahraničního nevměšování, svědčí o personální nepřipravenosti a také o tom, že pětikoalice vítězství absolutně nečekala a zaskočilo ji. Markantní je to u Pirátů, kteří se chvástali již před rokem, jak jsou personálně připraveni. To určitě...

Nepřeji si špatnou vládu a nikdo rozumný by si ji neměl přát, ale není důvod ji nějak šetřit. Ani pětikoalice neměla slitování s tou starou, tak proč by ho měla čekat ona. Ať tedy vyvede tuto zemi z problémů, jak slibovala, a přitom ať si zvyká na to, že pokud se nebude dařit, tak bude sklízet bouři za dlouholeté setí větru. Chvástat se umíme každý, když na to přijde. Uvidíme, jak dlouho jí vydrží ta kamufláž vysoké odbornosti, přejme si příjemné překvapení.

A přejme si hlavně, ať se pětikoalice nepodělá před každou bruselskou zhůvěřilostí, což dosud dělaly všechny vlády včetně těch pod vedením ODS a co až na samém konci zkusil trochu korigovat Andrej Babiš. V době, kdy mu už o nic nešlo a nemohlo ho to nic stát. Ale kdo čeká příjemné překvapení, je opravdu nenapravitelný optimista, skoro bych řekl blázen.