O tom, že se kariéra Martina Janečka v roli generálního ředitele Finanční správy uzavírá, informují média tak často, že už to je možné považovat za hotovou věc.

Odchází jeden z nejvýraznějších představitelů exekutivy, která je spojována s nástupem ministra financí a později premiéra Andreje Babiše.

Slovo „nejvýraznější“ není pouhou frází. Stíhání daňových úniků patřilo od počátku ke klíčovým motivům Babišovy agendy a právě v tomto oboru dokázali noví lidé pod egidou podnikatelské strany ANO ve státní správě nejvíce. Mnozí z ministrů jsou a budou zapomenuti okamžitě poté, co opustí úřad, na Janečka se bude vzpomínat ještě dlouho.

Právě Janeček zavedl s nesmlouvavou přísností praxi kontrolních hlášení a pokladen EET, stejně radikálně rozjel expanzi zajišťovacích příkazů, které měly zabezpečit majetek všech, kdo podváděli s daní z přidané hodnoty. Šéf Finanční správy byl nesmiřitelný, rezolutní a důsledný a všechny zmíněné kroky v čele s EET se staly fenoménem nebo symbolem první babišovské pětiletky.

Nesmiřitelnost byla porušena v jediném ohledu, když finanční úředníci nepříliš aktivně vyšetřovali podezření z daňového úniku s korunovými dluhopisy, kterého se měl dopustit jejich šéf Babiš, ovšem po úřednících člověk nemůže chtít nemožné.

Janečkovi se nevyplatila právě jeho nesmiřitelnost. Podnikatelé se dokázali bránit proti zajišťovacím příkazům před soudem a těsně před tím, než se objevily první zprávy o Janečkově pádu, propukl obskurní skandál s finančními úředníky, kteří v rámci kontrol EET obtěžovali novomanžele s žádostí o informace, kolik jídla spotřebovali při svatbě.

Bylo zřejmé, že tady to opravdu přehnal. Pokud bude skutečně vyhozen, pak je to ovšem nespravedlivé, protože s nejlepším svědomím dělal opravdu jen to, co se po něm chtělo. Tak ovšem svět odplácí.

Zajímavější než další Janečkova kariéra bude osud jeho hlavního projektu EET. Měl dostat pod kontrolu černé peníze z podnikání, v prvním a druhém dějství v restauracích, hotelech a v obchodech. Mimořádně zvýšil byrokracii, ovšem systém byl neohrabaný a jeho výnosy na daních sporné.

Zdá se velmi pravděpodobné, že evidovat tržby nedonutil podnikatele o nic víc, než je evidovali dosud. Právě z toho důvodu, že systém nefungoval a že o jeho smyslu pochybují i finanční úředníci, musel Janeček vyostřovat dosavadní praxi a nakonec překročil únosnou hranici i z hlediska veřejnosti. Jak bude EET fungovat po Janečkově odchodu, tak zní otázka, na kterou nikdo nezná odpověď.

Svědomitý úředník Janeček se stal symbolem doby, přesněji řečeno vrchnostensky pojaté politiky, která nutí daňové poplatníky a obecně občany k tomu, aby dělali přesně to, co se jim řekne.

Není to v úplném souladu s principy demokratické společnosti, která vzniká na základě společenské smlouvy mezi vládou a jednotlivými skupinami obyvatelstva. Také tyto principy získaly svůj symbol a tím je Janečkův odchod.