Veřejnost nezřídka projevuje nespokojenost se stavem justice (včetně státního zastupitelství). Část nářků je skutečně oprávněná. Důvodů neutěšeného stavu je více. Za hlavní považuji dlouhodobou bezkoncepčnost jejího řízení, ke které přispívá krátká životnost ministrů spravedlnosti. Ti se střídají jako apoštolové na orloji a každý z nich chce dělat vše jinak a lépe než jeho předchůdce. Výdobytky usilování předchůdce někdy zničí. Když pak přijde čas jeho odchodu, obvykle odchází od nedokončeného díla.

Z tohoto hlediska by bylo pokrokem ustavení soudcovské samosprávy, jež by byla nezávislá na zmatcích v politickém životě země. Různí vlivní činitelé ale jejímu ustavení nepřejí s odůvodněním, že by hrozilo prohloubení beztak již nepříjemně pociťovaného zapouzdření justice.

Ty námitky mají své opodstatnění. Soudci i státní zástupci dnes uplatňují zvykové právo beztrestně krátit práva stran řízení a skutečně je využívají, domnívajíce se, že jsou „lidem vyvoleným“, stojícím nad ostatními vrstvami obyvatelstva, které někteří vnímají jako verbež či lidský hnůj. Sami sobě a svým kolegům přiznávají právo na automatické promíjení všelikých hříchů. Když soudce odsoudí obžalovaného bez důkazů k vysokému trestu a odvolací soud zruší rozsudek právě pro nedostatek důkazů, bere se to jako projev odlišného právního názoru a žádného kárného žalobce nenapadne, že by takového soudce měl pohnat před kárný senát, aby jej svlékl z taláru. Soudci i státní zástupci nepřetržitě bojují za nezávislost, ač nejsou schopni vysvětlit, v čem se projevuje nedostatek jejich nezávislosti. Zásadně nemluví o tom, že jsou službou státu občanům, z jejichž daní jsou živi, a měli by proto ke své službě přistupovat s pokorou.

Protiváhou zřízení soudcovské samosprávy by proto mělo být vybudování nezávislé mimoresortní služby, která by vykonávala nezávislý dohled nad justicí včetně státního zastupitelství a stíhala by poklesky soudců a státních zástupců.

Hnutí ANO jako nejsilnější parlamentní strana nese zvlášť vysokou odpovědnost jak za různá klopýtání justice, tak za škody, jež jimi působí občanům – svým obětem. Zdá se mi, že s resortem zachází hůře než zasluhuje, hůře než kterákoli strana, jež jej dříve obhospodařovala.

Do předchozího volebního období nastoupilo ANO s náročným programem změn, jejichž uskutečnění by justici posunulo podstatně blíže ke světlým zítřkům. Do čela resortu postavilo vzdělanou odbornici v oboru trestního práva a penologie, prof.Helenu Válkovou, která měla na tvorbě volebního programu klíčový podíl. Neposkytlo jí mediální podporu, když ji od nástupu do funkce houfně napadali různí presstituti včetně redaktorů novin, vlastněných Andrejem Babišem. Když se dostala do sporů s náměstky, které jí Hnutí přivedlo, a kteří si mysleli, že paní ministryně bude štítem, za nímž budou dělat, co se jim zlíbí, vedení strany ji nepodpořilo a přimělo ji k odchodu.

Její nástupce Robert Pelikán se necítil „jejím“ programem budování resortu vázán. Uplatnil své vlastní priority. Nechci tvrdit, že nebylo na místě se jimi zabývat, a připouštím, že i tak se udělal velký kus práce. Ale nebyly to stěžejní body původního volebního programu a hnutí vlastně v tomto případě jej v tichosti opustilo. Kupodivu nikdo nekřičel, že podvádí své voliče. Šéfové resortu se mohou střídat, ale koncepce má být dlouhodobě neměnná.

Vedle toho by ministr měl mít možnost pracovat nejméně dvě funkční období na zhmotnění koncepce resortu své strany, s kterou se ztotožňuje. Heleně Válkové stranické vedení „ustřihlo křídla“ dříve, než stačila vzlétnout. Robert Pelikán šel svou vlastní cestou, ale v tuto chvíli mu asi hrozí, že se jejímu konci ani nepřiblíží, natož že by jej dosáhl. Jeho křeslo údajně patří k těm, jež jsou předmětem kupčení při jednání o sestavení koaliční vlády. Můžeme se tedy těšit, že brzy nastoupí nový ministr, který nenapraví nic z toho, co se Robertu Pelikánovi nepovedlo, nedokončí nic z toho, co již dokončit nestihl, zato vnese do řízení resortu jiné, dosud neznámé zmatky. Určitě přinese také něco nového, lepšího, ale není jisté, že výsledná bilance výměny ministra bude kladná. Není lepší cesty k zachování smutného čelního místa v žebříčku evropských států co do vysokého počtu vězněných osob, než ta, která vede přes používání resortu spravedlnosti pro politický kuhhandel.