Ve volbách v roce 2002 zvítězila levice. ČSSD a KSČM získaly v součtu 111 poslanců. Tehdejší předseda sociální demokracie Vladimír Špidla však pod supervizí dosluhujícího prezidenta Václava Havla vytvořil levo-pravou stojedničkovou koalici ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU. Vlastním usednutím do ministerských křesel prý zúčastnění chtěli zabránit nástupu komunistů. Podívejme se na výsledky tohoto „sebeobětování“.

Unie svobody, někdejší miláček českých novinářů, si účastí na tomto projektu vykopal vlastní hrob. Znemožnit celou stranu i sebe sama vyžadovalo od vedoucích funkcionářů vskutku nebývalý talent a nasazení. Unionisté obé předvedli v míře vrchovaté. Katastrofální volební výsledek a konec parlamentní existence této kdysi nadějné strany je zaslouženým vysvědčením.

Vládnutí stojedničkové koalice provázela permanentní vládní krize, jež svého vrcholu dosáhla během bytově-nevěstincové aféry Stanislava Grosse, nástupce Vladimíra Špidly v křesle premiéra i předsedy ČSSD. Křesťanští demokraté, v té době už pod vedením Miroslava Kalouska, který na čele strany vystřídal Špidlova spojence Cyrila Svobodu, se k problému postavili sice zásadově, leč ve stylu chytré horákyně. Z vlády odešli, ale zároveň v ní posléze zůstali. Asi aby ve svých křeslech bránili nástupu komunistů. Nepovedlo se.

Sociální demokraté pod novým lídrem Jiřím Paroubkem totiž přešli na svérázně oportunistickou metodu vládnutí. Obrazně řečeno – na oko zachovali zdání legálního svazku s lidovci a unionisty, zároveň ovšem uzavřeli registrované partnerství s komunisty.

Na první pohled by se mohlo zdát, že Jiřímu Paroubkovi se ve volbách roku 2006 podařilo komunisty eliminovat, neboť jejich zastoupení se ze 41 mandátů zmenšilo na 26. Ale ani to není pravda. Celý proces totiž provází katastrofální vedlejší efekt. Jak si již povšimli někteří komentátoři (kupříkladu Emanuel Mandler v textu Po bitvě jako před bitvou), Paroubek sice částečně vytěsnil KSČM, ale sociální demokraté pod jeho vedením zaujali místo a přebrali instrumentář krajní levice.

Co z toho vyplývá? Nějaké zásadní rozdíly mezi komunisty a sociálními demokraty již neexistují. Teze, že v České republice máme levici demokratickou (ČSSD) a nedemokratickou (KSČM), neplatí. Paroubkovská sociální demokracie naopak může být v mnoha ohledech nebezpečnější než komunistická strana. Za demokratickou škraboškou se skrývají bolševické metody.

ČSSD a KSČM jsou spojené nádoby. Vlastně to ani moc nepřekvapuje. Socan a bolševik se jen vracejí ke svým společným kořenům. Z hodin dějepisu přece víme, že pocházejí z jedné břevnovské mámy, jež je porodila v hospodě Pod kaštany.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zdroj: aTeo.cz

20. 7. 2006, www.petrstepanek.cz