Pirátská paluba se poprvé rozkývala tak mohutně, že to zaznamenala i širší veřejnost. První pořádný skandál pod českou černou vlajkou! Nestojí za ním žádné hodnotové spory. Ani údajný (ne)lidský rozměr Jakuba Michálka zde patrně nehraje zásadní roli. Aby ne. Takovou sílu může mít v partajní lodici jedině svár o moc. Takže když e-hlasování posádky ukázalo, že dotyčný předseda poslaneckého klubu nepřijde ani tentokrát o stranickou funkci místopředsedy (poprvé byl takto vzat na paškál už před dvěma lety), nastala obratem jiná organizační změna. Byť Michálek prohlásil, že na lednovém celostátním fóru již pozici obhajovat nehodlá, v reakci na to s okamžitou platností rezignoval další místopředseda Pirátů Mikuláš Peksa. Europoslanec, který byl v neděli zvolen předsedou Evropské pirátské strany. Oba znepřátelení funkcionáři se nakonec de facto vyjádřili, že svou budoucnost spatřují v zákonodárných sborech. Jeden v Praze, druhý v Bruselu/Štrasburku.

Boj o funkce a zdroje je ve stranickém životě dokonale přirozený. Snad ještě více v nitru jednotlivých (starých, či mladých) „firem“ než mezi nimi navzájem. Kdekdo si přece pamatuje starou sociálnědemokratickou moudrost, že nejhorším nepřítelem přítele je jeho přítel. Část takzvaných obyčejných lidí, která má svých běžných starostí dost a dost, tyto žabomyší války v opoziční partaji samozřejmě hladce mine. Ale přece jenom se dá předpokládat, že si nejeden volič povšimne ztráty pelu dosud alternativně vnímané partaje. Strana, která nevystupuje jednotně, protože se její funkcionáři perou o moc, obvykle ztrácí přízeň. Přestává totiž přesvědčivě ztělesňovat to základní, co si většina přeje, aby znamenala – fungující agregát moci veřejné.

Česká pirátská strana existuje nějakých deset let, leč stále ještě většinu svého života prožila ve stínu. Před září reflektorů skrytá v politické sluji až do chvíle, kdy se voliči rozhodli hledat štěstí ve volbě „nepolitika“ Babiše nebo hrstky dredatých ajťáků, kteří slibovali nebýt saně. Ve sněmovně pobývají Piráti pouhé dva roky, což není moc, leč už je to na nich znát. Možnost uplatňovat mocenské choutky a být za to navíc dobře placen, korumpuje. Zvláště mladé jedince může taková konstelace snadno i rychle opíjet. Pročež lze snadno věřit tomu, co o chování těchto „mladých a nadějných“ zmiňují zejména dříve narození zaměstnanci dolní komory...

Rychlé dospění

Jeden známý senátor se mne kdysi s idealismem v hlase ptal, kterak prognózuji budoucnost Pirátů. K jeho nelibosti jsem odvětil, že až objeví svůj „Ostrov pokladů“, pravděpodobně v mžiku dospějí. Přinejmenším v jednom aspektu. Přizpůsobí se prostředí, kde je člověk člověku – když už ne saní, tak „aspoň“ – vlkem. Případní snílci budou urychleně usměrněni, či stejně rychle odpadnou. Největší prostor dostanou jedinci, kteří okolí chápou výhradně jako nástroje k vlastnímu vyniknutí. Už je to tady! Pirátský „zlý muž“ Michálek pojednou s lehkým úsměvem slibuje kamerám, že mu šlo vždy výhradně o výkon, bezohledný není a že se polepší.

„Zlou ženou“ téže parlamentní strany je zase Michaela Krausová, jeho partnerka s pornografickou minulostí a přítomností tajné, ale odhalené, spojky na pochybné zájmové skupiny. Inu, ať žije ona absolutní transparentnost Pirátů: výtah k moci, ale i Achillova pata Pirátů!

Zmíněná dáma, už bývalá šéfka pražských pirátských zastupitelů, je i přísnou hodnotitelkou vlastního politického „hnízda“, do nějž si pořádně nakálela. S jadrností nejspíše sobě vlastní partnerovi napsala, že Piráti jsou „stranou kreténů“ a tak dále. Plejádu peprných slov však neudržela pod pokličkou, neboť mail omylem doputoval k nepravé osobě. Vznikla prekérní situace, jež připomíná minulost dnes marginalizované Strany zelených (SZ). Tehdejší předseda Martin Bursík nedopatřením nevzkázal milence Kateřině Jacques, nýbrž jím urážené poslankyni Olze Zubové. O vzniklé aféře se mluvilo jako o „nejdražší krávě ve střední Evropě“.

Rychlé dospění čelních funkcionářů České pirátské strany neznamená, že se tato partaj trvaleji usadí na výsluní. Leccos, včetně dosazování milců na spřízněné pozice, totiž naznačuje, že se Piráti stávají docela obyčejnou domácí partají. Ambice vyhrát příští sněmovní volby tak může skončit načisto jinak. Reinkarnací Věcí veřejných.

Autor je politolog

LN, 7.11.2019