Mladiství a jejich autobusové a vlakové slevy na jízdném, to je zvláštní kapitola vzhledem k tomu, že jejich zázemí většinou tvoří ekonomicky aktivní rodiny, a také proto, že mladí mají, i když to neradi slyší, na překonání všelikých životních peřejí ještě moře času. Ale senioři? Co tito otloukánci? Pánbůh dal, pánbůh vzal! Skoro to vypadá, jako by důchodci, postavení před nekompromisní vyjádření o rušení dopravních slev, potvrzovali učebnicové charakteristiky svého mentálního stavu. Jsou již pokorní, unavení, zranitelní a křehcí, s oslabeným sebevědomím, důvěřiví… Jinými slovy: s nasazenou psí hlavou sedí a mlčí. Svou stranu už dávno nemají a žádná aktuálně vlivná politická síla se jich razantně nezastává, média jakbysmet.

Až s přistřiženými křídly pojedou do města na nákup, tak si při placení jízdenek na ty škrtače, kteří vyznávají heslo „na lidech nešetřit“, vzpomenou, až pojedou k lékaři, až pojedou za vnoučaty, až se vypraví na výlet… Ty desetikoruny nebo stovky navíc je samozřejmě nepoloží. Ale jedno bude naprosto jasné: totiž že ta v médiích naleštěná a víceméně vstřícně přijímaná vláda nemůže být jejich vládou. Vždyť vybubnovávané odnětí výhody, jejíž přiznání mělo logiku solidarity s chtěj nechtěj odcházející generací, je zcela zřejmou dehonestací, urážkou, která se jen tak neodpouští. Vzít někoho na hůl v době pro něj nepříznivé je věru taškářský kousek. A doba cenové nejistoty, rostoucí inflace, jež odkrajuje úspory, doba extrémního zdražení energií atd. zcela jistě dobrým časem není. To, jak rychle a bez skrupulí se nová garnitura s problémem vypořádala, svědčí o necitlivosti a přehlíživé povýšenosti.

(Mimochodem: aby potupa byla alespoň trochu zmírněna, tak by možná stačilo – jako gesto dobré vůle – příležitostně říci lidem pár rozumných a srozumitelných, neodbytých slov na vysvětlenou. Ne kvůli natvrdlosti adresátů, argumenty o nutnosti šetření jsou jednoduché, spíše kvůli souvislostem a srovnáním - např. proč příjmy z rušených EET lze bez diskuse oželet? - ale hlavně jako projev slušnosti a respektu. Růžolící předseda vlády se svým zatím neokoukaným, jakoby čerstvým šarmem s příměsí otcovského ochranitelství by toho jistě byl schopen.)

Bylo-li zavedení velkorysých slev projevem populismu, není jejich chystaná vládní redukce ničím příliš odlišným, jen společenské zacílení směřuje jinam, k vytvoření obrazu vládních politiků jako těch ekonomických pašáků, pravých hospodářů, jimž nic neuteče! A důchodci? Tak ti přece mají svou valorizaci, nad sedmdesát let městskou dopravu zdarma – a krátkou paměť.