Tak se nám demonstrace přesunuly na Václavák, aby se tam nespokojení demonstranti tak netísnili. Také je tam víc levnějšího jídla a pití, myslím, než na tom zpropadeném Staromáku a nemotají se tam tolik divišové z celého světa chtiví selfíčka u orloje.

Mám z demonstrantů radost. Zatápějí Babišovi a konečně přiznali, že proti němu vedou kampaň, a tudíž je zřejmé, že Marie Benešová byla jen takové beranidlo, kterým se to podařilo dát do pohybu. Demonstrovat proti něčemu, co se ale ještě nestalo, je taková inovace Milionu chvilek, která myslím otřese světem. Pro Andreje Babiše to je nelehké období, kdy konečně zúročí svůj nerozvážný krok jako pracháč vlézt mezi velké kluky a holky v politice se svým plným pytlem problémů, který si nese z minula. Že oni mají také své, nevadí. Nejsou bohatí jako premiér. My, co ho nemáme rádi, bereme srdnatě na vědomí, že jej zvolilo cirka 30 % volících občanů, asi tak, jako jsme vzali na vědomí vítězství otřesného Stanislava Grosse či Jiřího Paroubka. U toho posledního jsem ale, přiznám se, občas dostával osýpky, když to v televizi vybalil. Prostě máme premiéra, dalšího v posledních patnácti letech z více či méně opravdu špatných premiérů, z nichž jednoho navíc krásně kartáčovala jeho manželka.

Tak se necháme překvapit, kam toto dospěje, a pak půjdeme zvolit zase někoho, kdo na celé čáře zklame, a tak to půjde dál. Nešlo by zařídit, aby byla zvolena třeba Eva Holubová nebo třeba Anna Šabatová nebo někdo takový oddaný demokracii, té pravé, té jediné, té jejich? Bylo by konečně krásně na tom světě a ještě bychom se pobavili.

Nastupuje tedy zřejmě fáze, kdy určitá část voličů, která má dost času se bavit na demonstracích, bude volat po volbách vždy, když se jim znelíbí premiér nebo nějaký zpropadený ministr. Problém je, že my nevíme, kdo se jim bude jednou konečně líbit, takže to bude nakonec stále a jen ulice, kde davy v čele se skvělým motorkářem a dynamikem Pavlem Liškou, Aňou Geislerovou a dalšími poctivými demokraty, kteří jsou ovšem stále nespokojeni už od roku 1994, budou vybírat vládu. Volby nevolby. A to bude ta naše specifická česká přímá demokracie. Tomio Okamura bude koukat. Už ale vím, koho tentokrát zvolím.

Prostě je to takový Milion chlívek pro demokracii.

A takhle my tady žijeme.