26.9.2021 | Svátek má Andrea


POLITIKA: Lidé si nenechali vymýt mozky

26.6.2010

Jen Paroubkovi vrátili trychtýř

„Nikdy bych nevěřil, že část veřejnosti si nechá v demokratické zemi takto vymýt mozky,“ píše Paroubek na adresu politického neúspěchu. Myslím, že je to jinak. Lidé si své mozky už jen přestali nechat vymývat. Na svém blogu se Jiří Paroubek věnuje v jednotlivých kapitolách důvodům ne/výhry. Nedalo se to neokomentovat...

Řecká karta pravice

I veřejnoprávní média (zejména OVM), ale i další diskusní pořady v televizi i v rozhlase, neustále toto téma rozvíjely. Slabost odborného zázemí sociální demokracie se projevila právě v této otázce. Toto odborné zázemí – především Jiří Havel – produkovalo výborné pozitivní ekonomické programové dokumenty. Ale zejména v závěru volební kampaně, především tištěná média vlastně odsabotovala zveřejnění inovovaného výtečného zásadního ekonomického programového materiálu.

Jak to vidím já: Dne 6.5.2010, tedy v době aktivní předvolební kampaně, jste zavedl informační embargo vůči Mladé frontě Dnes, Lidovým novinám, Hospodářským novinám, Respektu a Reflexu. Tato média jste považoval za nepřátelská a přikázal všem svým představitelům, aby s nimi nekomunikovali.

Brutální tlak médií

V každé západoevropské zemi existuje v médiích převaha pravicových médií, a to zejména v tištěných médiích. Není to však převaha dramatická. Veřejnoprávní média jsou ale v západní Evropě přísně politicky vyvážená. V naší zemi není však žádné (!) médium, které by sociální demokracii otevřeně a plně podporovalo. Naopak část médií, a to těch nejvlivnějších, které čte dost potenciálních voličů sociální demokracie (Blesk a MFD), nenapsalo v posledních pěti letech o ČSSD a mně osobně jako předsedovi ČSSD nic pozitivního.

Jak to vidím já: Obávám se, pane Paroubku, že veřejnoprávní média nikde na světě nejsou přísně politicky vyvážena, jakkoli by jistě být měla. Hned další větou, ve které jste použil v návaznosti na větu předchozí slovo „však", při kritice absence otevřené plné podpory sociální demokracie, je přesně vidět, jakou úlohu a roli veřejnoprávním médiím přisuzujete...

Cíl: odtlačit voliče od ČSSD

Cíl byl jednoduchý a znali jsme jej dlouhé týdny před volbami. Nejpozději od odchodu M. Topolánka z vedení ODS bylo zřejmé, že tato strana rezignovala na pozitivní volební kampaň, na své volební vítězství. A že jim půjde jenom o destrukci volebních šancí ČSSD. Šlo o to, aby se v médiích neustále vytvářeným tlakem podařilo od ČSSD odtlačit část jejich voličů k jiným politickým stranám. A část voličů ČSSD natolik znechutit a znejistit, aby zůstali doma. Nikdy bych nevěřil, že část veřejnosti si nechá v demokratické zemi takto vymýt mozky.

Jak to vidím já: Myslím, že jste nepochopil podstatu vzkazu voličů. Na rozdíl od Vás se domnívám, že část veřejnosti si jen konečně přestala nechat mozky vymývat. Domnívám se, že jste se pod tlak dostali sami, neboť jste nepochopili, že lidi v tomto státě přestává zajímat, kolik od Vás dostanou, ale kdo to zaplatí.

Šloufova a Zemanova strana

Desítky milionů korun do volební kampaně, které zajistil M. Šlouf své straně, jsou něčím neobvyklým u neparlamentní strany. Kde se asi vzaly tyto peníze?

Jak to vidím já: Vaše slova mi připadají podobná jiným. Od jiného autora a v jiném čase: Žádnej z nás nebere takový platy, prostě jako berou oni. Dostávám jednou ročně výpis... seznam těch umělců, kteří berou nad těch 100 tisíc korun. No tak řekněme paní Zagorová, je to milá holka, všechno... ale ona už tři roky po sobě bere 600 tisíc každý rok. A další ne 600, milión, dva milióny berou. Jandové a jiní každý rok.

Věci veřejné

Stejně tak i já osobně jsem podcenil potenciál R. Johna. Ten se osvědčil – ovšem v situaci zcela blahovolných médií – jako brilantní, přitom nestoudný a demagogický populista. Je zajímavé, že se nikdo z investigativních žurnalistů nezabýval jeho působením v TV Nova, zj. zavedenou korupční praxí jeho pořadu „Na vlastní oči“ (to, že to nezajímalo pravicové noviny, mě nepřekvapuje, nechápu však proč „to“ nezajímalo volební štáb v Lidovém domě). Causu podobnou cause časopisu VZP – předraženého o stovky milionů – by nepřežil politicky nikdo z jeho konkurentů.

Jak to vidím já: Pane Paroubku, ruku na srdce. Politicky jste paradoxně přežili v ČSSD takových kauz nepočítaně. Kauza VZP mi u Johna vadí také, nicméně oproti například gripenům nebo pandurům je to tak nějak stále ještě procházka růžovým sadem.

Komunisté

Ten problém nevolitelnosti ČSSD pro určité části středních vrstev je právě proto, že komunisté stále představují více kontinuity se starorežimní KSČ, nežli diskontinuity s ní. Podle sociologických průzkumů by třetina voličů ČSSD nikdy sociální demokracii nevolila, pokud by ČSSD s KSČM chtěla spolupracovat na vládní úrovni.

Jak to vidím já: Pane Paroubku, v roce 2006 jste pro HN sdělil, že podpora KSČM pro vládu ČSSD s lidovci ukáže jejich potenciál do budoucna, jestli je možno s nimi za čtyři nebo osm let skutečně spolupracovat. Prohlásil jste, cituji „Měl bych chuť je zatáhnout do systému naplno." To je problém volitelnosti pro řadu voličů ČSSD.

Faktor změny – nové politické strany

Po zcela skandálních rozhodnutích Ústavního soudu ve věci zrušení voleb loni v říjnu voliči začali ve velké míře hledat alternativu k dosavadním parlamentním stranám.

Jak to vidím já: Dovolím si připomenout, že ČSSD byla nejprve účastníkem nekonformní dohody o změně Ústavy kvůli konání předčasných voleb. Po jejím zamítnutí ÚS došlo ke změně konformní, a přesto to byla právě ČSSD, která porušila dohody a nepodpořila rozpuštění sněmovny. Lidé začali hledat změnu nikoli kvůli Ústavnímu soudu, ale kvůli chování dosavadních parlamentních stran.

Útok na předsedu

Nevzpomínám si, že by se o mně některé z médií za poslední rok a půl vyjádřilo pozitivně nebo alespoň neutrálně. Neustálé zpochybňování mé osoby, podprahové i brutální osobní útoky a lži, vyvolávání nenávisti. Byl tak zcela systematicky destruován můj obraz ve veřejnosti.

Jak to vidím já: Nevzpomínám si za poslední rok a půl, jaké důvody by měla média k tomu, aby se o Vás vyjadřovala pozitivně. Stal jste se svým chováním, vystupováním na veřejnosti, ale zejména velkopanským způsobem života přímo ikonou arogance moci.

Zájmové skupiny proti ČSSD

Ten oboustranný tlak v médiích měl určité důvody. Myslím, že pokud politici musí prokazovat každoročně své příjmy, měla by tak učinit i média. V zásadě by stačila jen tištěná média, deníky. Bylo by to zajímavé pro ozdravení a čistotu demokracie v naší zemi.

Jak to vidím já: Pro ozdravění a čistotu demokracie by mě osobně, jako občana České republiky, spíše zajímalo, kde vzala ČSSD cca půl miliardy, což je rozdíl mezi oficiálně vynaloženými prostředky na kampaň a neoficiálně přiznanými.

A jaké byly slabiny ČSSD?

Odborné zázemí v Lidovém domě je v naprosté většině oblastí nedostatečné, (…) velká pasivita členů a funkcionářů, zejména u funkcionářů ČSSD (včetně řady členů stínové vlády), jejich neochota osobního nasazení, angažování, (…) nedostatek idealizmu mezi funkcionáři strany, (…) nezájem podstatné části členů o modernizační projekt, (…) neschopnost většiny krajských lídrů v TV diskuzích, kdy zejména řada krajských lídrů malých strany byla o třídu lepší.

Jak to vidím já: Vážený pane Paroubku, kdybyste touto úvahou, se kterou do posledního písmene souhlasím, svou osobní analýzu začal, zjistil byste, že všechny argumenty uvedené před ní už jsou zbytečné...

P.S. Celý text blogu Jiřího Paroubka naleznete zde.

Autor je členem Republikového předsednictva Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.