Rok trvající protest českých nemocničních lékařů skončil smírem. Lékaři si vymohli dvě miliardy korun na platy: od března jim bude přidáno 5 až 8 tisíc korun měsíčně. Uklidněna je zejména veřejnost, která je na služby zdravotnictví odkázaná. Přesto zůstává spousta nezodpovězených otázek.

První se týká liknavosti, s níž jsou problémy ve zdravotnictví řešeny. Akce „Děkujeme, odcházíme“ byla zaražena až těsně před krutým koncem, tedy před masivním exodem lékařů z nemocnic. Proč jim nebylo nasloucháno dříve?

I kdyby se jednalo jen o platy doktorů, tak by šlo očekávat širokou podporu jejich nároků. Pravice mohla být potěšena, že někdo přesně v souladu s neoliberálními poučkami hájí svůj individuální zájem a umí ocenit svoji práci. Levice mohla být ráda, že lékaři předvedli výhody společného, koordinovaného postupu v odborovém hnutí. No a pro pacienty by bylo výhodou být ošetřován lékaři spokojenými, odpočatými a dobře zaplacenými. Do rukou utahaného neurotika se svěří jen sebevrah.

Přesto bylo vše jinak. Pravice hovořila o vydírání a oháněla se morálkou a etikou. Levice, která ovládá třináct ze čtrnácti krajů, byla zase paralyzována představou, že v řadě regionů nedokáže zajistit odpovídající zdravotní péči. A pacienti postupem času získávali k lékařům nedůvěru, do značné míry pod vlivem intenzivní mediální kampaně a srdceryvných argumentů Nečasovy vlády.

Nic jiného než dohoda však uzrát nemohlo. Část lékařů se skutečně chystala na západ, část hodlala přejít do soukromého sektoru (kde by plnila Hippokratovu přísahu dále, jenže jinak a za lepší peníze) a část byla ochotna svoji finančně podhodnocenou profesi opustit úplně. Kdo by pak Čechy, Moravany a Slezany léčil? Ještě hůře placení doktoři z východu? Soukromí specialisté a vysmátí praktičtí lékaři? Armádní felčaři? Nebo snad zdravotní sestry?

Vláda nemohla neustoupit, přestože jí to radili radikální poslanci a senátoři zvolení za ODS. Spekuluje se, že právě oni – a na ně navázané ekonomické skupiny - mohou mít zájem na kolapsu veřejného zdravotnictví a razantním vpuštění trhu do tohoto sektoru.

Tím se dostáváme k další zásadní otázce: Jak bude pokračovat reforma zdravotnictví, po níž lékaři v rámci svého protestu volali? Česká lékařská komora disponuje přesvědčivými analýzami, které popisují, kudy ze zdravotnictví odtéká nejvíce prostředků. Zmiňme nezodpovědnou a strnulou lékovou politiku, nadbíhání farmaceutickým firmám, miliony ležící ladem na účtech zdravotních pojišťoven (hlavně těch, co si vybírají zdravou a movitou klientelu), zbytečné nákupy nákladných přístrojů do nemocnic nebo neprůhledné a předražené veřejné zakázky, které jsou nejlepším dokladem klientelistických sítí ve zdravotnictví.

Tyto gordické uzly zůstávají dvacet let nerozťaty. Místo toho jsme absolvovali parodie na reformu, spočívající především v navyšování spoluúčasti pacientů. Proto můžeme jen doufat, že uspokojení nemocniční lékaři nyní nezapomenou na šlendrián, který je obklopuje, a dále přetaví nabytou autoritu v tlak na politiky a manažery, kteří by měli české zdravotnictví uvést do efektivního stavu.

Vyšlo 18.2. ve slovenském deníku Pravda