Když ponecháme stranou rozpory ve výpovědích a činech paní Kočí, následně zveřejněné nahrávky proslovů paní Kočí, ovšem s výrazy, za které by se nemusel stydět žádný zdrogovaný chuligán, ba dokonce když velkoryse přehlédneme podivně dlouhé váhání nad nahrávkou o puči, pořádaném ve spolupráci s ODS, po kterém přišlo prohlášení, že šlo o cílenou lež, tak se nutně musíme ptát, kdo paní Kočí použil a k čemu. Aneb zase ta otázka: Komu to slouží?

Pan Škárka i paní Kočí s pokračujícím vývojem příběhu o puči proti diktátorovi Bártovi začínají vypadat jako poněkud zmatení nejen událostmi, ale i svými vlastními kroky, názory a prohlášeními. Třetí tvář, která od počátku v příběhu tyhle dvě doplňovala, tvář pana Humla, se upozadila za skandování pana Humla: „V tom já nejedu.“

To je docela zajímavý poznatek. Člověk by řekl, že pan Huml na oba aktéry dohlížel, aby pracovali podle plánu. Možná dohlížel. A už nemusí. Už oba sedí na tobogánu a jedou do … Do žumpy zapomnění, ostudy, pohrdání? To se ještě ukáže. Hlavně se ukáže, že pan Huml je zachraňovat nebude. On v tom totiž podle svých slov nejede.

Dejme tomu, že pan Huml v tom nejede, jen se k tomu tak trošku přimotal, zajistil těm dvěma ochranku, to přiznal, pomohl navést paní Kočí na rozbitý mobil ve skříni její ložnice a ukryl zmateného pana Škárku, aby ještě něco nevhodného nevyblekotal, stačilo už to jeho „přijal jsem úplatek, nebyl to úplatek, byl, byla to půjčka, ale jako úplatek, …“

Pan Huml zachránil pana Škárku od dalších blamáží a vyslal do boje o pozornost médií ambiciózní mladou blondýnu, která s prohlášeními pro média měla zkušeností více a jako bonus kromě toho se ráda se fotí.

Kdo ale pomohl paní Kočí, aby se blamovala díky naprosto zbytečným prohlášením na audionahrávkách, pořízených zřejmě bez zbytečně nákladné stafáže? To je samozřejmě podružná otázka. Veřejnost se jí dlouho zabývat nebude, je zbytečné … totiž mohlo by být zbytečné zdržovat děj takovými hloupými řečmi paní Kočí nad šálkem kávy, kdyby možná nešlo o to setřepat paní Kočí z krku a dát jí najevo, že se díků za svou odvážnou pučistickou akci proti domnělému démonovi a agresorovi Bártovi nedočká.

Jinak řečeno, nejen že paní Kočí nebude kandidovat jako numero uno na kandidátce do europarlamentu za ODS, ale nejspíš nebude kandidovat ani na bezvýznamný politický štěk u žádné politické strany, tedy u VV zaručeně ne. A že se paní Kočí slibovala kandidatura za ODS? Copak tato silná politická strana nemá dost svých lišek, které obcházejí a čekají na své příležitosti u europarlamentu? Jak by strávily tyhle lišky škodnou ve svém revíru?

Ale co, pusťme ze zřetele rozkolísanou stranu ODS, která sama má co dělat, aby se všichni vlivní straníci shodli na tom, že pan Nečas je správný premiér, který výborně kope v barvách ODS. I na panu Nečasovi je patrno, že tlaky ze své strany cítí a horký dech nepřátel ho nepříjemně hřeje na zátylku, dokonce tak, že nedávno i lehce onemocněl a v posledních dnech nemá moc optimistický výraz ve tváři, dokonce ani ve tváři nemá zdravou barvu, jak se říká.

Proč navrhuji opustit problémy ODS? Navádí mne k tomu vypuštěný obláček o 73milionové státní zakázce pro otce paní Kočí, o které věděli pan Topolánek i pan Kalousek. Pan Topolánek s panem Nečasem nejedou na stejné lodi, tak si pan Topolánek jistě důležité informace v době, kdy je nemůže využít, nechal pro sebe. Tihle dva pánové vypadají oproti zdrchanému panu Nečasovi docela ve formě, jako by se jim dařilo, sázky vycházely, akcie stoupaly, plány vycházely.

Pokud si ještě někdo nevšiml, pan Kalousek ochotně a rád, třeba i třikrát po sobě, opakuje souvětí o tom, že v jeho politické straně je klídek, žádné skandály, kdežto u kolegů vedle, jak v ODS, tak u VV, skandály bují. Všichni jsme postřehli, že bují, ale že byly vybuzeny tak nějak zásahy zvenčí.

Že by se zasahovali navzájem kolegové z ODS a VV? To si máme myslet? A proč, když pan Nečas koukal na zakázky otce paní Kočí jako na nečekanou výhru v loterii? Hledáme mistra intrikána, který točí s paní Kočí. Váhavý pan Nečas, který se málem bojí i sám otočit, to nebude.

Nezbývá než se ptát, pro koho pracuje pan Tluchoř, který se jen tak ukázal, záhadně se usmál a zase poodstoupil ze světel reflektorů. Shodou okolností vazby přes pana Tluchoře vedou k panu Topolánkovi, který náhodou zná historii 73milionové státní zakázky pro otce paní Kočí. Pan Topolánek ale nikdy nebyl ani malinký mistr intrik. Kdyby ho nezachraňoval pan Tluchoř, kdo ví, co bychom se dozvěděli o jeho vile (totiž o jeho akci ve vile) v Toskánsku.

Ale proč to zbytečně všechno komplikovat? Každý dnes již ví, že systém, ať již bezpečnostní v bance, nebo počítačová síť, nebo jen oťas chráněný heslem, se nejlépe prorazí zevnitř. Jinak řečeno koalice se nejlépe rozbije zevnitř. Strana VV přeci také byla rozbíjena zevnitř, jen se ještě nepodařilo akci dotáhnout do konce – a třeba nepodaří.

Strava VV třeba vydrží, protože útok zevnitř byl řízen zvenčí. Co však je určeno k rozpadu, to je koalice. Snad si někdo nemyslí, že ji rozbíjí pan Topolánek. Tu rozbíjí mistr intrik zevnitř. Ten, kdo potřebuje, aby ho investigativní činnost Bártových chapadel nedostihla. Vždyť už chapadla očichávala pana Bartáka, dokonce i pana Vondru.

Jsou to nervy, tenhle politický boj. No nic, hádejte, kdo to je, sami. Já beru padák a padám.

Převzato z JanaSimonova.blog.idnes.cz se souhlasem autorky (její další blog: Simonova.blog.cz