... obecní samospráva trpí

Obecní samospráva v moderním pojetí má na našem území tradici už od roku 1849, zaručuje ji také naše současná ústava. Podrobněji je postavení a fungování obcí jako základních územních samosprávných celků definováno v zákoně o obcích (zákon č. 128/200 Sb.). Podle tohoto zákona obec spravuje své záležitosti samostatně a státní orgány a orgány krajů mohou do samostatné působnosti zasahovat, jen vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem, který zákon stanoví. Rozsah samostatné působnosti může být omezen jen zákonem. Kromě hromady běžných každodenních starostí, které obce musejí v samostatné působnosti řešit, zákon o obcích myslí také na spolupráci obcí s obcemi jiných států – obce mohou spolupracovat s obcemi jiných států a být členy mezinárodních sdružení územních samosprávných celků. O spolupráci obce s jinými obcemi a o formě této spolupráce rozhoduje zastupitelstvo obce.

Obecní samospráva u nás, minimálně na úrovni obcí a menších měst, je něco, co člověka obvykle nenapadne spojovat s nějakou ideologií nebo vyšší politikou. Jednou z výjimek, která potvrzuje pravidlo, je vyvěšování tibetské vlajky na radnicích jako vyjádření solidarity s Tibeťany. Do této akce se v České republice zapojují stovky měst a obcí (mapa zde). Tento akt má symbolický charakter a není namířen proti Číně jako zemi ani proti Číňanům, pouze poukazuje na některé nepravosti současného čínského režimu.

Nedělám si nejmenší iluze o tom, že by čínští činitelé chovali jakýkoli respekt vůči rozhodnutím českých samospráv. Akci však zřejmě nepřikládají velký význam, a tudíž nemají potřebu se vymezovat proti konkrétním účastníkům, např. proti městům Mikulov nebo Dolní Benešov, která se též zapojují. Vymezovat se proti jejich polským partnerským městům Tuchów či Wilamowice pravděpodobně Číňany nenapadne vůbec. Možná si také uvědomují, že vyvolávání zbytečných bouří ve sklenici vody je k ničemu. Pokud by o tom vůbec přemýšleli, dovedli by si zřejmě představit, jaká mediální smršť by nastala, kdyby čínský ministr zahraničí, čínský velvyslanec ve Varšavě nebo třeba nějaký vysoký činovník Komunistické strany Číny vyvíjel nátlak na zastupitele Tuchówa nebo Wilamowic, aby ukončili spolupráci se svými českými přáteli kvůli vyvěšování tibetské vlajky na jejich radnicích.

V nedávné době desítky polských měst a obcí vyhlásily na svém území zóny bez ideologie LGBT. Tyto zóny nejsou namířeny proti příslušníkům menšin, jde o symbolický akt obrany rodiny (tedy v dnešním slovníku „tradiční rodiny“) před ideologií, se kterou vedení oněch měst nesouhlasí. Mezi městy, která na svém území takovou zónu vyhlásila, byla také města Tuchów a Wilamowice. Tím se ovšem dopustila ideového zločinu, za který byla Evropskou unií potrestána odebráním dříve přislíbených dotací – možná to není fair, ale taková je unijní realita.

A tady přichází to důležité: co neudělá čínský komunistický činovník, toho se ve velmi podobné situaci s jinými rekvizitami s radostí chopí pirát, progresivista a místopředseda Evropského parlamentu Marcel Kolaja se svými kolegy. Ten naznal, že demokraticky zvolená zastupitelstva Mikulova a Dolního Benšova je třeba podrobit tvrdé kritice za to, že nejsou dostatečně uvědomělá, a zejména že je nutno je vyzvat k nápravě, viz zde, zde, zde nebo zde. Podle mého názoru se jedná o až neuvěřitelně skandální a arogantní přístup a nechápu, jak je možné, že se pirátští činitelé a zejména Marcel Kolaja z pozice místopředsedy Evropského parlamentu cítí oprávněni z ideologických pohnutek ovlivňovat samostatné rozhodování místních samospráv. Kam zmizel respekt k samosprávě? Kde je princip subsidiarity, na který se EU dosud ráda odvolává?

Jak k tomu mikulovští a dolnobenešovští zastupitelé přijdou? „Provinili“ se totiž jen tím, že jsou přáteli nepřátel Marcela Kolaji a tudíž zřejmě jeho nepřáteli, přičemž ale přáteli jeho nepřátel byli už v době, kdy ještě jeho nepřátelé nebyli jeho nepřáteli... Je pozoruhodné, že města Mikulov ani Dolní Benešov neučinila k vyvolání pirátského hněvu žádné aktivní kroky. Důrazný apel si vysloužila jen tím, že neudělala nic a zřejmě je vůbec nenapadlo, že by něco dělat měla. Zastupitelé si asi naivně mysleli, že smyslem partnerství mezi městy je budování vztahů mezi jejich občany v oblasti kultury, sportu či vzdělávání bez ohledu na aktuální politickou příslušnost vedení města. Nedošlo jim, že přátelství se v dnešní době zřejmě mají navazovat a rozvazovat čistě podle politických názorů a že u všech přátel je třeba pravidelně kádrovat jejich ideologickou čistotu. S tím, jehož ideologická čistota je poskvrněna, by mělo být zakázáno se družit. Mikulovští i dolnobenešovští zastupitelé zatím nátlaku odolali. Ale Marcel Kolaja bude apelovat i nadále…

Pokud je člověk pirát a progresivista, popř. aktivista či bojovník proti čemukoli, pak i mlčení je v jeho očích zločinem či násilím. Ostatně heslo BLM „Silence is violence!“ je dostatečně výmluvné. V případech, kdy jde o ty nejušlechtilejší zájmy týkající se samé podstaty lidství, přece i ústavou garantovaná obecní samospráva bledne a má pokorně ustoupit do pozadí. Problém je, že mezi nejušlechtilejší zájmy, před kterými mají ustoupit i ústavou garantované principy, lze dnes zařadit cokoli. A čím je kdo radikálnější progresivista, tím víc se cítí oprávněn tyto zájmy definovat a vynucovat. Z toho, že takové aktivistické útoky jsou vedeny z vrcholných pozic Evropského parlamentu, jde strach.

Tolik tedy popis situace a vyjádření mého názoru.

A nakonec, když už se do módy dostaly nevyžádané apely týkající se věcí, po kterých jejich pisatelům nic není, také bych jeden měl. Vypůjčím si formulaci z posledního odstavce Kolajova dopisu mikulovským zastupitelům – stačí vyměnit pár slovíček:

Vážení Starostové a nezávislí, i přes to, že spolupráce s Českou pirátskou stranou vám jistě přináší užitek, se domnívám, že nelze pokračovat v partnerství se stranou, která nerespektuje základní demokratické hodnoty. Z výše uvedených důvodů proto apeluji na rozvázání spolupráce s nynějším koaličním partnerem Českou pirátskou stranou.