Podle prestižních rakouských novin Der Standard si tamější občané přejí, aby jejich politici byli čestní a neúplatní, ale jejich čelní politici se většinou chlubí jen sekundárními ctnostmi, jak ukázal nedávný průzkumy, který si toto médium nechalo vypracovat. Připomeňme, že v Rakousku hrají prim lidovci se sociálními demokraty.

Například šéfovi lidovců Michaelu Spindeleggerovi je nejčastěji přisuzována jako kladná vlastnost ta okolnost, že je křesťan. Jenže skoro polovině voličů této strany je jedno, jestli je nějaký politik křesťan, a pro většinu všech voličů je tento aspekt vůbec nedůležitý. A ještě méně lidí si přeje v čele nějaké strany tzv. silného muže. Zřejmě proto i šéf svobodných Heinz - Christian Strache, který se občas snaží stylizovat do role silného politika, byl ohodnocen nejhůře. Rakouský kancléř Werner Faymann dostal známku 3,76 a šéf lidovců, již zmíněný Spindelegger, má známkou 3,70.

Nejpožadovanější vlastnost, tedy čestnost, se podle zmíněného průzkumu objevila mezi pěti vyjmenovanými vlastnostmi respondentů nejvyšší známka jen u šéfky zelených Evy Glawischnig, která v tomto bodě byla hodnocena číslem 2,78. Spindeleggeler dostal za čestnost známku 2,96, Strache dostal 3,14 a nejhůře dopadl kancléř Faymann se známkou 3,18.

Oba šéfové koalice, tedy lidovec Spindelegger a kancléř Faymann ze sociální demokracie, jsou dle průzkumu muži opatrní a podezíraví, což jsou vlastnosti, které se u státníků moc vysoko nehodnotí, podotýká list.

Podobně podrobné hodnocení naše agentury neprovádějí, zkoumají jen popularitu našich politiků. Podíváme-li se na výsledek zářijového průzkumu agentury STEM, zjistíme, že po dlouhé době zaznamenala posun na první příčce, kam se dostal Jiří Dienstbier s 55 procenty před Bohumila Sobotku s 51 procenty. Za ním je Michal Hašek, opět ze sociální demokracie s 48 procenty a pak následuje paní Němcová z ODS se 47 procenty a pan Zaorálek z ČSSD se 42 procenty.

Chceme-li tyto průzkumy tedy nějak porovnávat dál, musíme bohužel už jen spekulovat. Zdá se ale, že Dienstbier se dostal do čela tabulky popularity českých politiků hlavně proto, že představuje v očích veřejnosti člověka s podobnými vlastnostmi, jako vyžadují od svých politiků Rakušané: protože je v politice nový a před volbami nehrál s falešnými kartami a naopak se postavil proti uzavření účelové koalice ODS s ČSSD na pražském magistrátu, odkud v neprůhledných zakázkách utíká nejvíce peněz, hodnotí u něj občané zřejmě rovněž čestnost a neúplatnost. Navíc i jméno jeho otce nebylo rovněž nikdy spjato s nějakou úplatkářskou aférou a za totalitního systému se choval statečně.

I žádného silného muže, nebo člověka, který by se do této role snažil stylizovat, jak se o to pokoušeli pánové Topolánek a Paroubek, již v čelních pozicích našich politických stran ani na špičce žebříčku nenajdeme, takže si můžeme dovolit říci, že ani veřejnost po nich netouží. Tento typus není u nás ani v Rakousku příliš oblíben.

A kdybychom se podívali na pětku zmíněných našich politiků rastrem čestnosti, tak by nejhůře zřejmě dopadl šéf sociálních demokratů Bohumil Sobotka, který přiznal, že financoval koupi svého bytu z poslaneckých náhrad. Podobné skandály s dvojími platy poslanců prošly bez následků i politikům v Rakousku. A i opatrnost a podezíravost, kterou v Rakousku vyčítají jak předsedovi vlády, tak šéfovi lidovců, bychom u nás mohli připsat premiérovi i šéfovi sociálních demokratů. Možná, že to je i důvod, proč jak u nás, tak i v Rakousku obě největší strany nejraději vládnou nějakým způsobem dohromady a snaží si porcovat všechny medvědy na polovic. Starý vtip, který hovoří o tom, že Rakušané jsou vlastně Češi, kteří hovoří německy, se i tímto letmým porovnáním, zdá se, potvrzuje. Jestliže kdysi filozof Karl Popper popisoval demokracii jako nejlepší způsob, jak zbavit politiky moci bez krveprolití, my bychom mohli s jistou nadsázkou říci, že Češi a Rakušané přeměnili demokracii na nejlepší způsob, jak zůstat u politiky na věčné časy i bez totality.