Tak už je to tady, vracíme se do doby národního obrození, jak se zdá. Zdeněk Svěrák, někteří neúspěšní kandidáti a hromada příznivců uspořádali akci v Lucerně na podporu Jiřího Drahoše. Slzy tekly, bojovalo se proti Moskvě, Rusku, proti lži, a to přívalem lásky a napadáním presidenta republiky. Krásná symbióza. Nejlepší pak byl zpěv prkenného Jiřího Drahoše, který se v tomto burnumském cirkuse pochopitelně jako vědec necítí, zato jeho okolí plulo na rozbouřených vlnách vzrušení. Emoce pak tekly proudem, Velká Změna je za dveřmi.

Jak jsem již uvedl, dovršením všeho byl zpěv Jiřího Drahoše s chórem přítomných, veskrze dojatých účastníků. Číslem bylo „Ach synku synku“ a bylo to hrozné. Vypadalo to, jako když vlak s presidentem republiky v roce 1920 vjíždí do nádraží za zpěvu dojatých krojovaných dítek, a chyběly jen sokolské čabraky a péra a zbývalo už jen „Hej, Slované“. Něco neuvěřitelného a velmi trapného. Mělo by se to pouštět vždy na Silvestra mezi vtipy Zdeňka Izera a vyprávěním Vladimíra Menšíka. Kdo tohle Jiřímu Drahošovi poradil absolvovat, je opravdu exot.

Do toho pouští na veřejnost nechutný Tomáš Halík srovnání, že souboj Drahoše a Zemana je soubojem gentlemanství s barbarstvím, a ani se nezačervená. Taková trapná zhovadilost. Jiní zase (včetně mediálního mainstreamu a talibanců z Forum24) horlí, že jde o souboj mezi udržením se v pokrokové Evropě a cestou do Moskvy. Až tak? Já se nestačím divit. Miloše Zemana jsem nevolil, ale v krátké době po volbách jsem si uvědomil, že to vůbec není president špatný, a to přes všechny výhrady, které k jeho manýrům lze mít. Jeho Jasnost by byla presidentem zapomnění, to vím dnes s jistotou. Bohužel soudím, že Jiří Drahoš bude totéž. Cokoli jiného by bylo milým překvapením.

Zdeněk Svěrák je pak ukázkou toho, že špičkové divadelní hry, výborné herectví a skvělé texty k dětským písním se v jedné osobě spojují s politickou hloupostí a politickou agitkou nejhorší kvality. Dříve Jeho Jasnost, nyní Jiří Drahoš. Prostě kdokoli, jen proboha Antizeman. Kdo příště? Každý stárne jinak, někdo ale opravdu hůř.

Nakonec si tipnu. Přátelé Změny budou po volbách zase nejspíš zklamáni a po dalších pět let mohou povykovat, že Miloš Zeman není jejich president. Někteří se možná budou stěhovat jinam, což by zase nebyl tak špatný důsledek. Kdyby Změna přece jen zvítězila, pak já říkám už teď, že nebudu spokojen, brzy budeme litovat, až Velkého Změnu uvidíme v jeho vrozené servilitě přizvukovat v Bruseli, ale bude to můj president, stejně jako jím je nyní Miloš Zeman. Zkuste to pochopit, jinak jste za trouby. Je to tak prosté.