Stovky hektarů lesa sem, stovky tam. Takový majetek je zřejmě pod rozlišovací schopnost Petra Sunkovského (ČSSD), bývalého starosty městečka Jesenice u Rakovníka. Jednoduše mu uniklo, že obec přišla díky převodu od státu k rozsáhlým lesním pozemkům. Dál je v klidu nechávala státním lesům. Zjistilo se to skoro až po devíti letech.

Nyní je Sunkovský poslancem a s imunitou by se rád ukryl ve sněmovně i v dalším volebním období. Středočeská sociální demokracie mu na kandidátce do parlamentních voleb přidělila sedmé místo. Exstarostu ale stíhá minulost z radnice. Za zašmelení obecních parcel na něj bylo podáno trestní oznámení. A může následovat další – za Sunkovského neuvěřitelnou ledabylost ohledně obecních lesů.

Podezřelý obchod

Orgány činné v trestním řízení začnou prošetřovat prodej obecních pozemků, kterým prý bývalý starosta finančně poškodil město. Důvodem trestního oznámení na Sunkovského je podezření ze spáchání trestného činu podvodu a zneužívání pravomoci veřejného činitele. Bez řádného zveřejnění záměru a bez souhlasu zastupitelstva měl starosta před sedmi lety prodat za velmi nevýhodnou cenu obecní pozemky určené pro stavební parcely. Dle odhadu tím Jesenici vznikla škoda až přes šest milionů korun.

„Je to absolutní nesmysl. Nic se neprodávalo bez schválení zastupitelstva,“ tvrdí nyní Sunkovský. Udání podané před volbami si vysvětluje jako účelové. Jenže zápisy z jednání zastupitelstva říkají něco jiného. Zastupitelstvo nejprve prodej předmětných pozemků dvěma zájemcům – Václavu a Romanu Říhovým – neschválilo. Souhlasilo s ním až na další schůzi, kdy posvětilo převod 1250 metrů čtverečních. Jenže starosta Říhovým prodal desetinásobně větší výměru za necelých 270 tisíc korun. Metr čtvereční tedy nestál ani 22 korun, přitom Jesenice prodává stavební parcely zhruba desetkrát dráž. Šikovný kupec Roman Říha z Vlašimi je stranickým kolegou Sunkovského. Oba také sedí v zastupitelstvu Středočeského kraje.

Spící Jesenice

Velmi neobvykle nakládal Sunkovský jako starosta s obecními lesy. Přetahovaná o lesní pozemky mezi obcemi a státními Lesy České republiky (LČR) není nic vzácného. Výjimečný je ale postoj, jaký zaujala Jesenice. Zatímco jiní starostové o majetek bojují, jesenická radnice vedená Sunkovským se dlouhé roky k lesům získaným od státu nehlásila. O to víc se kolem nich točily LČR, které na nich dlouhodobě hospodařily. A při liknavosti Jesenických vycítil státní podnik šanci, jak přijít k významné výměře lesů. Město zažaloval a paradoxně až díky žalobě LČR se Jesenice konečně začala o lesní majetek zajímat.

„Nedokážu říct, možná mi to uniklo,“ odpovídá dnes Sunkovský na otázku, proč se roky nestaral o lesy, které město získalo do vlastnictví v letech 1998 a 1999. Jesenice přitom donedávna neprojevila sebemenší snahu svých asi 250 hektarů od LČR převzít. „Ve městě se řeší stovky věcí, dělala se digitalizace, nebylo jasné, kde jaký pozemek leží,“ hájí se tehdejší starosta. Přidává i pozoruhodný důvod, proč se za lesy nebral. „V majetku máme dalších 500 hektarů lesa, ale výnosy z nich jsou skoro nulové.“ Sunkovský tedy sice před jedenácti lety vyřizoval zápis lesních pozemků do katastru (zčásti i jeho předchůdkyně), neudělal však vůbec nic pro to, aby je město následně převzalo.

„Jde o naprosto ojedinělý případ,“ říká předseda Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů František Kučera. Setkává se s opačnou situací. „Obce chtějí svůj historický majetek zpátky, ale státní a vojenské lesy jim ho nechtějí vydat,“ dodává.

Žalující státní podnik

Na nesrovnalost se v Jesenici přišlo až v roce 2007. „Tehdy se to začalo řešit,“ připomíná Sunkovský. Jak? Akční byl hlavně podnik LČR. Požádal o zápis duplicitního vlastnictví a rakovnický katastrální úřad mu ze záhadných důvodů vyhověl. „LČR nemohly mít jedinou listinu, která by mohla jejich domnělý nárok prokázat. Jde o velký průšvih, když katastrální úřad zapsal duplicitní vlastnictví na majetek za řádově desítky milionů korun,“ zdůrazňuje jesenický rodák František Šmíd, který si náhodou všiml zápisu duplicitního vlastnictví v katastru. Po Jesenici pak LČR žádaly, ať se lesů vzdá, což odmítla. Nato LČR podaly žalobu na část sporných pozemků – 103 hektarů.

Jak to, že svůj majetek žalobou nebránilo město? „Proč my bychom byli aktivní, když se platí soudní poplatky,“ vysvětluje Sunkovský. Podobnou „bojovnicí“ je i jeho nástupkyně Taťána Čížková (ČSSD), rovněž kandidátka středočeské ČSSD do sněmovny. „Město našich rozměrů a soudit se s takovým velkým státním podnikem?“ říká starostka. Se Sunkovským se shoduje i v tom, že jesenické lesy nejsou žádné bohatství. „Možná někde na Moravě ano, ale tady nejsou lesy, na kterých by se dalo zbohatnout,“ poznamenává Čížková. Místní občané ale poukazují na to, že i v obecních lesích, které „spravuje“ jesenický lesní hospodář, dřevo těžily LČR. Pak není divu, že město z lesů nic nemá.

Odškodnění ve hvězdách

Loni v prosinci Krajský soud v Praze definitivně rozhodl, že sporné lesy patří Jesenici. Přesto jsou i nadále třaskavým tématem na každém jednání zastupitelstva. „Lidé chtějí vědět, kdy konečně město lesy převezme. Jaké škody mu vznikly za deset let a co radnice dělá proto, aby od státních lesů získala odškodnění. Ale nedozvědí se nic,“ konstatuje opoziční zastupitel Roman Valuš (ODS). „Čas utíká a starostka jen opakuje, že zpětně lze vymáhat odškodnění jen za poslední tři roky,“ dodává.

„Nemám představu, kolik dřeva bylo vytěženo. Nemáme to zmapované,“ přiznává starostka Čížková. Mluvčí LČR ví pouze o nutných nahodilých těžbách na předmětných pozemcích. Zato „obyčejný občan“ František Šmíd spočítal, že před třemi lety, když propukly spory o lesy, bylo nedaleko Jesenice pokáceno asi 400 smrků. „Mohlo to být kolem milionu korun,“ zlobí se Šmíd. „Asi o milion přitom klesly celkové loňské příjmy města v porovnání s předchozím, doplňuje Valuš.

„Lesům ČR šlo primárně o získání pozemků a škoda pro město by se dala odhadnout na nějakých 25 až 50 milionů korun. V případě, že by se LČR snažily převzít i další městské lesy, mohla by škoda dosáhnout 75 až 130 milionů korun,“ míní Šmíd. Atak na obecní lesy si státní podnik prý „trénoval“ na menších majetcích. O lesy se přetahoval kupříkladu s obcí Drahouš, která sousedí s Jesenicí. „Rok trvalo, než jsem je od nich vydobyl. Doložil jsem, že je to náš historický majetek a pohrozil žalobou,“ vzpomíná starosta Antonín Tauber. Takto uhájil 35 hektarů. „Není na tom nic složitého, jen to běhání,“ dodává. Na pohyb si ale starostové v Jesenici zřejmě nepotrpí.

Protimluvy státních lesů
I kritici státních lesů uznávají, že podnik má obvykle evidenci pozemků v pořádku. V jesenické kauze mají LČR navíc i informační nepořádek. Něco jiného totiž tvrdila právnička LČR Taťána Drážníková, když v lednu 2008 vyzývala město ke smírnému řešení, než na něj podala žalobu. Něco jiného dnes říká mluvčí LČR Zbyněk Boublík.
Co uvedli k duplicitnímu vlastnictví u Jesenice:
Právnička: "Nejde o ojedinělý případ."
Mluvčí: "Obdobný velký případ jako Jesenice neznáme. "
Jak došlo k duplicitnímu vlastnictví:
Právnička: "O záznam vlastnického práva požádaly LČR 5. 11. 2007. Na majetek vedený na listu vlastnictví obce Jesenice byla dána plomba v důsledku řízení o duplicitním vlastnictví."
Mluvčí: "Duplicitní vlastnictví bylo zapsáno na návrh Jesenice v roce 1999.."

Harém asistentů
Rodák z Jesenice Petr Sunkovský (45), vystudovaný stavař na pražské ČVUT, byl starostou města v letech 1998 až 2007. Od té doby je místostarostou. O dění v Jesenici rozhodují společným hlasováním sociální demokraté a komunisté. Sunkovský je za ČSSD rovněž členem zastupitelstva Středočeského kraje. Od roku 2006 je poslancem. Ve sněmovně patří spíše k neviditelným, zato je rekordmanem v počtu asistentů. Má jich šest, přitom předseda a místopředsedové Poslanecké sněmovny si vystačí jen s jediným asistentem nebo maximálně se třemi.

Týdeník EURO 15/2010