Kontroverze, která vznikla kolem bytu předsedy Strany zelených Martina Bursíka šest týdnů před volbami, je zajímavá z úplně jiných důvodů, než jsou ty, o které by za ideálních podmínek mělo jít. Za takových podmínek by totiž bylo nejdůležitější řádně vysvětlit, jak to s tím bytem vlastně je. Před volbami ale nastupuje jiná logika, kterou je možné nejlépe postihnout oblíbenou otázkou minulého režimu: Komu to slouží?

Bursík sám už naznačil, že za vyvoláním kauzy v době, kdy se jeho strana stále více jeví jako černý kůň voleb, stojí určití lidé z Občanské demokratické strany, konkrétně pražský primátor Pavel Bém a jeho náměstek Jan Bürgermeister. Zatímco Bém o bytu začal v médiích z ničehož nic mluvit, Bürgermeister se podle Bursíkova vyjádření v nedávné televizní debatě v kauze byt zřejmě angažuje už delší dobu: má prý možná přímo či nepřímo cosi společného se ztrátou dokumentů vztahujících se k jeho bytu z archívu hlavního města Prahy.

Mohlo by se tedy zdát, že jde o jakési vyřizování účtů lidí z pražské radnice, kde působil v zastupitelstvu i Bursík. Taková interpretace se vskutku nedá vyloučit. Na pražské radnici ale působil jako náměstek Béma i premiér Jiří Paroubek, který se ve zmíněné televizní diskusi zdržel na adresu Bursíkova bytu jakéhokoliv kritického komentáře. To by samozřejmě mohlo znamenat pouze tolik, že Paroubek měl s Bursíkem korektnější vztahy, než lidé z ODS, a nemá nyní důvod se nyní mstít.

Posuneme-li ale celou kauzu o stupínek výš - na úroveň celostátní politiky šest týdnů před volbami - jeví se poněkud jinak. Zde se je nutné ptát, proč na Bursíka útočí kvůli bytu právě Bém, a nikoliv předseda Občanské demokratické strany Mirek Topolánek a lidé s předsedou ODS spojení. Anebo jinak: proč už kauzu Bursíkův byt Topolánek od Béma nepřevzal? Mohli bychom samozřejmě odpovědět, že Topolánek by působil nevěrohodně, protože má na krku svou vlastní bytovou kauzu. Pravděpodobnější ale je, že se Bursík stal předmětem vnitřního souboje o moc v ODS.

Už delší dobu se proslýchá, že Topolánek není favoritem prezidenta Václava Klause na premiérský post - a to i kdyby ODS vyhrála volby. Nejde jen o osobní antipatie či o to, že pro Klause by byl lepším premiérem někdo, kdo je s ním buď více ideologicky spjatý nebo je mu lidsky bližší než Topolánek. Jde i o to, že pro Klause je po volbách nejlepším řešením velká koalice, kterou Topolánek rezolutně vylučuje a jejíž pravděpodobnost se zmenšuje úměrně tomu, jak rostou šance zelených na vstup do Poslanecké sněmovny.

Média před časem informovala o scénáři, který se zrodil v lůně pražské ODS.
Pokud by ODS nemohla vytvořit většinovou koalici jen s lidovci, mělo by se jednat o velké koalici se sociálními demokraty. Topolánka by nahradil za takové situace v čele ODS právě Pavel Bém. Ten je přijatelnější nejen pro ČSSD, ale také pro Klause. Navíc velká koalice je pro Klause největší nadějí na znovuzvolení.

To vše se dálo v době, kdy se zdálo, že do Sněmovny vstoupí jen čtyři strany. Pak ale na scénu vstoupili zelení. Nedivme se proto, když budou v příštích týdnech na Bursíka útočit lidé nejen z okruhu prezidenta Klause, ale především z té části ODS, která může při vstupu zelených do Sněmovny mocensky tratit, pokud by místo velké koalice vznikla koalice ODS, lidovců a zelených.

Právo, 19.4.2006

Webová stránka Jiřího Pehe