Koalice se dosud neshodla a hledání českého eurokomisaře pokračuje. Ve hře jsou především nominanti ČSSD Pavel Mertlík, ANO Pavel Telička a KDU-ČSL Zuzana Roithová. Jediné, v čem našly vládní strany společnou řeč, je portfolio, o které by Česká republika v Bruselu stála: mělo by se týkat některého z aspektů hospodářství a volného trhu.

Mnozí komentátoři vedou spor: Je lepší přijít nejdřív se jménem – a jemu na tělo pak žádat resort, nebo si nejprve vytipovat komisariát – a potom až hledat osobu, která jej zvládne. Často se přitom zapomíná, že úkolem evropského komisaře není reprezentovat či rovnou hájit zájmy konkrétní země nebo dokonce strany, která jej navrhla. Kdepak! V popisu práce má hájit evropské zájmy a evropské hodnoty. Jenže šedá je teorie a zelený strom života. Přinejmenším je vhodné, aby komisař dělal své zemi dobré jméno.

To by zvládli všichni tři zmínění adepti. Pavel Telička je v Bruselu dobře známý, byl již komisařem, má znalosti i kontakty. Vadit ale může jeho nedávné lobbistické angažmá. V evropských institucích mohou být na pochybách, za koho ve skutečnosti kope. Pavel Mertlík by byl v evropské politice nováčkem, má však unikátní zkušenost ministra financí. Je sice ekonom, ale jeho rozhled je mnohem širší, takřka až renesanční. Zuzana Roithová byla pracovitou europoslankyní i českou ministryní. I ona by byla přínosem. Leč jí se příliš zpátky do evropských služeb nechce a její jméno vytasili lidovci spíš jen jako vyjednávací kartu.

V Evropě se mezitím rodí dohoda na příštím šéfovi Komise, jímž má být Lucemburčan Jean-Claude Juncker. Jedná se o příslušníka křesťansko-demokratického tábora, který byl v nedávných volbách do Evropského parlamentu nejúspěšnější. A protože nově získává Komise více politický ráz než v minulosti, jsou Junckerovy šance vysoké. Posílila je i ochota evropských socialistů dát mu svůj hlas, pokud získají vlivné posty v Komisi i místo předsedy Evropského parlamentu. Na Junckera kývl i sociálně demokratický předseda vlády České republiky Bohuslav Sobotka. Na oplátku by mohl doma získat podporu lidovců pro svého uchazeče o křeslo komisaře. Ostatně ČSSD v pražské vládě vychází s KDU-ČSL výborně, i za cenu odsunutí sporných témat, jako jsou církevní restituce.

Sociální demokraté však musí zlomit předsedu hnutí ANO Andreje Babiše, i kdyby až pro druhého kandidáta (po Mertlíkovi). Babiš zatím vzdoruje: opakuje, že vyhrál eurovolby a že levice už má premiéra, prezidenta, předsedy obou parlamentních komor…

Dokonce se proslýchá, že v případě nesouladu může koalice vybrat někoho „neutrálního“ – například ekonoma Radka Špicara, známého ze Svazu průmyslu a dopravy, nebo vedoucího českého zastoupení při EU Martina Povejšila. Bylo by ale podivné přijít ve chvíli, kdy Komise získává političtější ráz, s apolitických expertem. Koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL je nadto dost silná, aby vybrala výraznou figuru, a ne jen někoho, „kdo by nevadil“.

Rozumná by byla i konzultace s opozicí, byť v minulosti to zvykem nebývalo. Ale tentokrát například TOP 09 reprezentuje v Evropském parlamentu konsensuální exbankéř Luděk Niedermayer, jehož jméno už také zaznělo mezi širším okruhem možných kandidátů na komisaře.

Andrej Babiš přišel čerstvě s nápadem, že by ČR mohla nabídnout šéfovi Komise více jmen, a on by si vybral. Bylo by to zvláštní a neříkalo by to nic pěkného o (ne)schopnosti dohodnout se doma, nicméně konzultace s předsedou Komise by také mohla být cesta. Je to ostatně on, kdo musí adepty posvětit. A poté je ještě čeká tzv. grilování v Evropském parlamentu. Babišův nápad by nevadil soc.dem. ministrovi Jiřímu Dienstbierovi, ale u premiéra Sobotky nepadl na úrodnou půdu.

Máme tu zkrátka několik schopných uchazečů a koalici, která se nad nimi nedokáže shodnout. Proč? Kvůli pýše partají? Možná bychom jim měli zopakovat, že evropský komisař musí být hlavně oddaný Evropan. Zdejším stranám žádnou výslužku nepřinese, tím spíš by jim slušel nadhled a zejména akcentování celoevropského pohledu a zájmu.