Nedávné jednání Poslanecké sněmovny o novele loterijního zákona prozradilo hned několik nehezkých věcí o našich zákonodárcích. Ve stručnosti můžeme hovořit o nedůslednosti, ba chaotičnosti jejich práce, o mravním relativismu a u některých přímo o zkorumpovanosti.

Zmiňme jen hektičnost závěrečného hlasování, z jehož výsledku mají největší radost společnosti provozující hazardní hry. Můžeme mít vážné pochybnosti, zda cílem některých pozměňovacích návrhů a samotné zvolené procedury hlasování nebylo pojistit klidné spaní těch, co vydělávají na lidské neřesti a slabé vůli.

Sám jsem pak hovořil s jedním z poslanců, u nichž se nepředpokládá korupční jednání. Svěřil se mi, že se zákonu příliš nevěnoval, hlasování nesledoval a ruku zvedal podle většiny svých stranických kolegů. K tomu připomněl, že mu přišlo rozumné podpořit tok finančních prostředků z loterií ke sportovcům.

Možná jste sami zaznamenali masivní propagační kampaň, která pronikla na stránky tisku i do dopisních schránek mnoha občanů. Řada sportovců v čele s olympijskou vítězkou Barborou Špotákovou se v ní přimlouvala za větší příliv peněz na sportování mládeže. Ze státního rozpočtu sportovní svazy získávají kolem šesti set miliónů korun a záměrem kampaně, na niž navázal jeden z poslaneckých návrhů, bylo tuto sumu prostřednictvím loterijních výnosů zhruba zdvojnásobit. O tom, že v dané sféře trávení volného času prostředky chybí, netřeba dlouze hovořit. Některé tělovýchovné jednoty nemají ani na zaplacení záloh na elektřinu. Přesto ale nelze nedodat, že sportovní svazy v mnohém připomínají bezednou černou díru.

O jejich schopnosti hospodařit nejlépe vypovídá osud Sazky. Je pohodlné vše házet na Aleše Hušáka, jenže jeho nakládání s penězi dlouhá léta tolerovaly špičky sportovních svazů. A ty zase byly navoleny nižšími činovníky toho kterého sportovního odvětví. Odpovědnost tu je zkrátka jasná a nedělitelná. A titíž, co vyhazovali paklíky bankovek oknem, nyní znovu natahují ruku ke státu a za rukojmí si berou děti, které jim ještě nedávno mohly být ukradené.

Ovšem poslanecké rozhodování neovlivnili jen sportovní lobbisté. Hlavní přetahovaná o zisky z hazardu se odehrála mezi místními samosprávami a neziskovými organizacemi. Zjednodušeně podaná otázka zněla: Nechat spolufinancování nestátního sektoru na loterijních firmách a jejich darech, anebo přesměrovat peníze z hazardu na města a obce a neziskovky následně odkázat na ně? A rozjel se opět tvrdý lobbing protkaný spoustou hezkých řečí a ušlechtilých ideálů. Lidová tvořivost poslanců přitom dostala zelenou. Výsledkem byla hlasovací anarchie a na jejím konci zjištění, že v nejbližším období se nejspíš budou muset uskrovnit samosprávy i občanští aktivisté, zatímco provozovatelům loterií zbude o to více.

Když ale odhlédneme od všech bohulibých záměrů politiků celostátních i komunálních, neziskových organizací či sportovců a podíváme se na absolvovanou bitvu, jež bude mít brzy pokračování na půdě Senátu, který prý chystá zařadit zpátečku, z výšky, spatříme žabomyší spory o peníze, jejichž čistota je pouhou chimérou.

Místo toho, abychom na správné věci rozdělovali finance bez vůně a zápachu vybrané na běžných daních, třeseme se jako vosa na med na peníze, které pocházejí z lidské slabosti a lidského neštěstí. Neuvažujeme, jak hazardu zatrhnout tipec. My se naopak těšíme na jeho výnosy. A to přesto, že za nimi můžeme najít rozpadlé rodiny, podlomené zdraví i zmařené lidské životy. Dokud bylo ve hře jen zdánlivě neškodné sázení, šlo přimhouřit oči. Cynismus ale teď získává zelenou i při těžení z prachsprostého gamblerství.

Hádejme, co přijde na řadu příště? Třeba povinné odvody z prostituce? Budou lehké děvy inzerovat, že šlapou chodník i za děti nebo zdravotně postižené? Vždyť je tolik lidských nepravostí, neřestí a slabostí, že kdyby každá hodila nějakou tu korunku na správnou a ušlechtilou hromádku, státu by se ulevilo a leckdo by se mohl těšit z kvalitnějšího života. Chceme ale k podobné idyle dospět i za cenu roztáčení kol hazardu, prostituce či bůhvíčeho dalšího?

Žijeme v demokratické společnosti, právním státě a tržní ekonomice. Bližší než direktivní zákazy by nám měla být promyšlená regulace. Nikoli však hamižností motivovaná deregulace. Tedy alespoň pokud nám ještě něco říkají etické normy a hodnoty západní, na křesťanství založené civilizace.

Psáno pro ČRo 6