Kdo sestaví příští vládu, je zatím ve hvězdách. Ovšem pravděpodobnost, že by první na pásce ve volebním klání skončili Piráti se Starosty a nezávislými, je den ze dne menší. Vždy se lépe analyzuje definitivní výsledek, leč odpověď na otázku, v čem spočívá bezmála desetiprocentní ztráta středové koalice oproti jarním měsícům, lze načrtnout už dnes.

Původním sympatizantům Bartošova týmu chybí pirátská autenticita a příznivci Starostů mohou mít obavy z pirátské nevyzpytatelnosti.

Ivan Bartoš, uchazeč liberálního tandemu o premiérské křeslo, si ale stěžuje, jak mu dezinformace šířící marketing hnutí ANO ubližuje na sociálních sítích, jak Babiš těží z toho, že je majitelem třetiny mediálního trhu, a jak Pirátům křivdí i další novináři. Stojí si za způsobem vedení volební kampaně i za svými kolegy na kandidátkách.

Žádný rozumný lídr nebude nafukovat slabiny své družiny, my však dvě zmiňme. První se týká pirátského stylu a tak trochu i programu. V minulosti Piráti lanařili protestní voliče vymezující se proti dosavadnímu provozování politiky. Byli volnomyšlenkářští, neměli rádi klišé, vyhýbali se oblekům. Teď obleky nosí, vyjadřují se jako staří rutinéři a dávají si pozor, aby neprovokovali. Když se to přesto někomu z nich podaří, ostatní si od něj poodstoupí, začnou jej omlouvat či bagatelizovat.

Je jejich věcí, jakou taktiku zvolí. Nesmějí se ale pak divit, že začínají ztrácet tam, kde byli vždy nejpevnější v kramflecích – u mladých lidí, které je vždy kumšt k urnám přitáhnout.

Vezměme si například někdejší výroky pirátských politiků k Severoatlantické alianci. Léta k ní byli kritičtí a ještě nedávno se jejich poslanec Ferjenčík nechal slyšet, že závazek NATO dávat dvě procenta HDP na obranu by se měl raději utratit na platy učitelů. Skepsí k transatlantickému bezpečnostnímu spojenectví nešetří v řadě evropských prezidentských a premiérských pracoven, u nás ona dvě procenta zpochybnila sociálnědemokratická ministryně Maláčová a po krachu afghánské mise už i prezident Zeman. Bartoš si ale dál dává záležet, aby působil státnicky, a na zvyšování zbrojních výdajů trvá.

Druhým oříškem je personální politika. Piráti rádi kádrují druhé – ať už koaliční STAN, nebo konzervativce z ODS. Na vlastním prahu však nezametají. Jak asi na voliče vystrašené infekcí nebo na usedlejší elektorát Starostů působí počínání Ondřeje Dostála, který patří mezi možné uchazeče o křeslo ministra zdravotnictví?

Nejdřív se proslavil posíláním vládní koronavirové legislativy k soudu. Pak se přel s experty z meziresortní epidemiologické skupiny MeSES. Čerstvě zaujal odmítáním odpovědi na otázku, jestli je sám proti covidu očkován. Neuvědomil si, že úkolem politiků je jít lidem příkladem, a tvrdil, že po tom médiím nic není. Nakonec potvrdil, že vakcinaci nepodstoupil, poněvadž se spoléhá na vlastní protilátky.

Piráti a STAN možná uspěchali i premiérskou nominaci. V sousedním Německu sociální a křesťanští demokraté i Zelení pečlivě zvažovali různá kritéria, koho občanům nabídnout. Brali v potaz věk, pohlaví, povahu i míru zkušeností. U nás se středové duo dohodlo na Bartošovi, protože na jaře se jako silnější část koalice jevili Piráti. Bartoš přesto dnes mluví o tom, že by přijal i ministerstvo pro místní rozvoj nebo resort specializovaný na digitalizaci. V rozhovoru pro Deník pak 24. září překvapil odmítnutím pravolevé škály formulací takřka babišovskou, že koalice Pirátů se Starosty chce dělat „politiku pro všechny občany“.

Naděje, které kdysi Piráti vzbuzovali, postupně blednou. Hrají při zdi, bojují s kdejakým drbem, ale sami tempo neudávají. Přitom někdejší nápady a program by jim kdekdo mohl závidět. Kdyby se měl po volbách rozplynout i tandem se Starosty, zavánělo by to začátkem pirátského konce.

Autor je politický analytik

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus