Podle michprdů má uvědomělý lid vyjít do ulic a manifestovat své odhodlání nejít cestou našich kolegů z V4 Maďarska a Polska. Skutečným „problémem“ svolavatelů však nejsou Maďaři či Poláci, ale jeden anachronický přežitek: svobodné volby.

Nebýt svobodných voleb, které se ne všude podaří bruselské vrchnosti zmanipulovat, nebylo by ani zlobivých chovanců v přísném unijním internátu. Nebýt protivných svobodných voleb, které mohou tu v jedné, tu v jiné zemi dopadnout na trojku z chování, už by nic nenarušovalo jásavý pochod khaki uniforem pod rudozelenomodrými vlajkami vstříc evropské bezuhlíkové genderové multikulti nirváně.

Není to ale tak dávno, kdy nám včerejší kmotři dnešních michprdů tvrdili úplný opak. Sami sebe označovali za hrdé Středoevropany, hlásali, že Visegrádská čtyřka je náš pravý vzor, a někteří se i přechodně odstěhovali alespoň do Bratislavy, pryč od nás Čecháčků. Fakt si nikdo nepamatuje ty různé Palaty? (Mimochodem, titíž Palatové tehdy varovali před invazí různých prý méněcenných pronárodů z Balkánu či bůhvíodkud, které poničí naši kulturu i společnost a zanesou k nám AIDS, než přišly ty správné noty z bruselské centrály, že ony nové invaze jsou přece dobré invaze.)

A proč že nám tehdy byli našimi velkými Středoevropany (kteří dnes to své“ Středo“ už stydlivě zakrývají) dáváni Poláci a Maďaři za vzor? Vládli tam totiž tehdy - dnešním slovníkem řečeno - ti správní liberální demokrati. V Polsku Tusk, který později po prohraných volbách nakydal ze svého útočiště v Bruselu na rodnou vlast tolik hnoje, že už by se snad ani neměl vracet. No a v Maďarsku tenkrát vládl sociální demokrat Gyurcsány, který přivedl svou zem do takového marasmu, že mu nezbylo, než aby se kál slovy “lhali jsme vám ráno, lhali jsme vám večer“. To byly vzory našich včerejších michprdů, proto tehdy tak velebili V4 a nabádali nás k následování našich sousedů.

Jenže přišly volby a Poláci a Maďaři to Tuskovi, Gyurcsánymu a jejich stranám pěkně spočítali. Tamní přátelé dosavadních pořádků to ale nevzdali, zalezli do děr prožraného státního aparátu, justice, škol a neziskovek a v nich se zakopali. A když dnes nově zvolení politici s plným mandátem Poláků a Maďarů požadují, aby státní aparát konečně fungoval tak, jak si většina národa přeje, začali ti poražení ze svých děr skučet tak nahlas, že to dolehlo až do Bruselu. Ta hrůza! Volby mají mít nějaký efekt! Volby si dovolují měnit staré pořádky! Ano, Poláci a Maďaři zvolili změnu a Brusel s podporou své páté kolony, zaryté do masa státního aparátu jako cizopasník, té změně brání stůj co stůj. Proč? Aby bylo jednou provždy všem jasné, že volby žádnou změnu už nikdy nepřinesou, protože přinést nesmějí! A vlastně právě to nám říkají naši dnešní michprdi: nesmíme jít cestou Maďarska a Polska, nesmíme jít cestou, na které volby ještě mají svůj význam a větší váhu, než pokyny z Bruselu. A dokonce dnes mluví (ústy opět onoho Palaty) o „toxickém“ Visegrádu.

Nu, dobrá, když už víme, kterou cestou jít nemáme, kterou podle michprdů jít máme? Cestou Británie? To asi ne. Cestou Trumpovy Ameriky? To jistě také ne. To raději cestou Rakouska, kde se volil prezident tak dlouho, dokud nebyl zvolen ten správný, a kde stranu, která u voleb uspěla, bylo nutno z vlády vyštípat, aniž by k tomu bylo třeba voleb nových? Nebo cestou Itálie, kde strana, která získala důvěru voličů na základě slibů, že začne něco dělat s nekontrolovaným přílivem ilegálních přistěhovalců, byla z vlády také vyštípána ihned poté, co své sliby začala plnit? Nebo cestou Německa, kde o složení zemské vlády nerozhodují volby, ale telefonáty ze spolkového kancléřství?

To vše jsou pro michprdy lepší cesty, než kudy se ubírá dnešní Maďarsko a Polsko. Protože v očích těchto bojůvek je správnou cestou pouze ta, na níž nepřekáží volič. Vyslyší voliči jejich vábení a půjdou do ulic protestovat proti tomu, aby jejich vlastní hlas u voleb měl nějaký smysl? Půjdou demonstrovat sami proti sobě? Ano, přesně to michprdi po oslovené veřejnosti chtějí.