Projev premiéra Fialy z minulého týdne vzbudil ve společnosti rozporuplné reakce. Předseda vlády chtěl veřejnost připravit na radikální zdražování, které pohodlně hodil na covid a bývalou vládu. Přestože Fiala opět apeloval na chyby Babiše, není tato nudná, stokrát omílaná tahanice regionálního rozměru skutečnou příčinou. Tou je chybná politika Západu poslední desítky let. Fiala přesto nastínil vizi vývoje, která je plně v intenci bruselského uvažování se vším, co k tomu patří – od bezprecedentního útoku na soukromý sektor až po energetické utopie. Hlavně ale národu představil cestu extrémního zadlužování našeho státu. Ve finále nám ukázal scénář pro absolutní ztrátu české suverenity a rezignaci na prosperitu. V tomto textu bych rád zohlednil celkový kontext jeho slov, který mi mezi reakcemi na jeho vystoupení dosud chybí.

Útěk od prosperity

Fialův proslov byl zcela odtržen od reality. Ani jednou nezmínil, že viníkem současné inflace je mnohaleté extrémní zadlužování Západu. Dlouhodobá politika žití na dluh a neodpovědný rozmar západní země dovedly do situace, kdy jsme neschopni být konkurenceschopní vůči zbytku světa a náš astronomický dluh přesahuje všechny meze. Zatímco jsme si hráli na vyspělou civilizaci, proces globalizace jsme absolutně zaspali.

Představitelé západních zemí se primárně soustředili na vzájemné půtky, kdy si vzájemně uměle fixovali měnové kurzy, vedli politické unifikační projekty typu euro, adaptovali ideologie okořeněné neomarxistickými ismy, které trh a společnost destabilizovaly. To platí stejně pro Evropu jako pro Ameriku. Zdroje prosperity oba celky však ignorovaly. Asijské země se mezitím staly svou měnovou politikou (devalvací vlastní měny vůči dolaru) mocností, která přesunula prosperitu a průmysl do své části světa– šlo o tzv. strategii růstu taženou exportem, kdy celý svět byl z důvodu jejich měnové intervence zaplaven výrobky z Číny. Slabá Evropa a USA byly přesunuty do sféry zábavy a oddechu, které je pouze nadstavbou, extrémně náchylnou na finanční krize. Neschopnost USA a EU být na trhu dominantním hráčem, a přesto si neutáhnout opasky vedla ke strategii růstu taženého naopak dluhem. Toť příčina dnešních problémů s inflací, kterým nyní čelíme.

Vítěz globalizace

Zatímco jsme se dostali do nekonečné spirály astronomických dluhů, jejichž hodnota působila až nereálně, skoro virtuálně, globalizace finančních trhů měla přesto vítěze. Byly jím korporace, které Západ různými pobídkami zvýhodňoval. Například vzdělávací politika byla ve všech zásadních dokumentech EU orientována na korporace, neboť bylo avizováno, že pouze vzdělané obyvatelstvo může přilákat nadnárodní flotily na naše území a dopřát našim lidem patřičné zaměstnaní. Symbióza mezi korporáty a zhýralou politikou Západu byla také jednou z cest k dnešním problémům.

Korporace na oplátku absorbovaly do svého nitra marxistické ideologie a normativy, kterými umravňují své zaměstnance. Korporace se staly novým hráčem, který se z libůstek neosocialismu náležitě živil a odstraňoval si konkurenci. Ani s tímto naše politické reprezentace dlouhé roky nic nedělaly, nerazily českou cestu v ekonomice, nepodporovaly konkurenční prostředí a tuzemský kapitál.

Fialovo řešení je nesmyslné

Poslední roky situaci silně akceleroval covidismus, kdy ve jménu údajného zdravotní bezpečnosti dál bujel dluh, obrovský deficit státního rozpočtu, a hlavně hluboký zásah do svobody a ekonomiky, kdy nesmyslné restrikce vyvolaly nabídkový šok. Dva roky dlouhé psychické a finanční oslabování zejména střední třídy po celém západním světě vedlo k deziluzi a k narušení společenské a ekonomické stability. Dnes dva roky po začátku covidového šílenství na ni přímo navázala zhoubná strategie Green deal a válka na Ukrajině.

Celý tento kolotoč byl naplno rozehrán a naše malá země je do tohoto víru hozena. Zatímco by český premiér měl správně usilovat o co největší suverenitu své země a snažit se po vzoru Orbána stát v prvé řadě za svými lidmi, přinesl šokující vizi budoucího vývoje.

Cestu vidí ve znárodňování, které je zpochybněním polistopadového vývoje. Premiér na příkladu ČEZu obhajoval převzetí energetické soustavy státem. Akcionáře vlastnící 30 % podniku osočuje z mamonu a zájmu maximalizovat zisk na úkor občanů. Uvědomuje si Fiala převahu 70 ku 30? Ví, že je cena tepla určována státem? Na tomto příkladu demonstroval nepochopení zisku jako jednoho z důležitých atributů stability ekonomiky. Stát si chce pod svá křídla vzít významné odvětví, které v minulé finanční krizi bylo pro stabilitu naší ekonomiky velmi důležité.

Fialova začínající deprivatizace je v současné politické hře covidismu, ukrajinské války a světových obchodních válek extrémním nebezpečím. S ohledem na aktuální vidinu vlády prodat (zřejmě kvůli cash flow) státní podnik Budweiser Budvar se obávám toho, že stát ani nemá zájem hospodařit s energiemi, nýbrž další strategické podniky rozprodat zahraničním investorům, čímž bude dále snížována naše suverenita. V současné globální ekonomice je strategické ovládnutí národního majetku korporacemi skutečně obrovským rizikem.

O tom, že stát bude špatný hospodář demonstroval Fiala avizovanými vládními balíčky na ochranu proti zdražování. Místo racionální protiinflační ekonomické politiky investuje vláda naše peníze do „zelených“ energií. I kdybychom přehlédli absurditu časového efektu (2-5 let), kdy se investice dle Fialy projeví, jsou samotné dotované projekty v jádru již nesmyslné. Náhrada ruského plynu pomocí fotovoltaik a tepelných čerpadel je zřejmě nápadem, který mu zřejmě našeptali zelení fanatici. Časové využití fotovoltaického zařízení je celoročně v ČR kolem 11%, v zimě pak nesvítí téměř vůbec. Na modelových příkladech je prokázáno, že ani výstavba 14 GW Fotovoltaik by zimní deficit výroby elektřiny vůbec nezměnila.

Stejně na tom jsou tepelná čerpadla. Jejich účinnost (topný faktor) klesá výrazně při teplotách pod - 7 stupňů Celsia, kdy poté musíte používat tzv. bivalentní zdroj, který (ne)výkon tepelných čerpadel nahrazuje, což je v 95 % případů elektrokotel. Tím však vznikne obrovský nárůst spotřeby elektřiny. Při instalaci stovek tisíc tepelných čerpadel by se jednalo o několik TWh elektřiny navíc, kterou nejsme schopni v zimě vyrobit.

Ani řešení bioplynem nerespektuje realitu a ekonomické možnosti. Je to nesmírně nákladný způsob, který by vyžadoval stovky miliard korun na investiční a zřejmě i provozní podporu. Premiér zcela zapomněl (asi záměrně), že řešením je prolomení limitů hnědého uhlí (na dole ČSA a urychlení přípravy těžby na dole Bílina, na které je platné vládní usnesení). To ale zřejmě v současné zelené politice není žádoucí. Výsledkem budou další miliardy utracené za technologie nemající efekt ani alternativu. Co tedy podle Fialy znamená pojem energetická suverenita? Strategie Green dealu nás vede k vynaložení financí do majetku, který nebude na soběstačnost naší země stačit.

Porcování medvěda

Fialův projev nepřináší žádná skutečná řešení problémů, jen záplatuje průšvihy, do kterých nás dostali nezodpovědní politici západních velmocí. Možná ve světle ztráty moci vůči Číně se Západ odhodlal otevřít nůžky a své vazaly natlačit k finálnímu rozprodání českého majetku korporacím, které na nás viditelně cizopasí od počátku covidů prodejem vakcín apod. Aktuální tendence prozrazují, že se nyní zřejmě porcuje medvěd. Máme rezignovat na to vlastnit naší zemi a být pouze zaměstnaneckou kolonií, která bude žít podle diktátu jiných? Zdá se, že to je nyní cíl české vlády.

„Derusifikace“ ekonomiky je ve Fialových ústech pouhou legitimizací procesu deindustrializace a kouřovou clonou, která má náš zrak odvrátit jiným směrem od pravého viníka. Představme si, jak by politici dnes obhajovali zdražování energií bez Ruska? I v době války trh s energiemi jede dál a všichni ostatní to vědí, jen my v zájmu jiných velmocí jej překupujeme s nasazenou marží.

Silné kroky potřebují silného leadra, ne muže, který za 8 let ve vedení ODS získal ve volbách pouhých 13% hlasů. Jeho mandát je dost pochybný na tak radikální transformaci, kterou se chystá v naší zemi učinit. Česko se nesmí stát pouhou kolonií bez vlastních prostředků na seberealizaci, musí být suverénní zemí určující si svůj směr.