Spolu s řadou Čechů, Moravanů a Slezanů mířících tu do moderní Bratislavy, tu do majestátných Tater, tu do termálních lázní v Pováží musím přehodnotit plán dovolené. Mezi rizikové země s koronavirem jsme zařazeni i nám nejbližším Slovenskem.

Nemožnost cestovat za řeku Moravu je ale to nejmenší. Stokrát se může premiér Andrej Babiš (ANO) ohánět nízkou smrtností, Česká republika se ostošest promořuje od západu na východ i od severu na jih. To, že máme tak málo mrtvých, je spíš než zásluha viru nebo dokonce vlády odraz špičkové úrovně zdejšího zdravotnictví. Ale nechlácholme se: s rostoucím počtem nakažených roste i počet vážných případů, takže na lékaře i sestry může čekat další těžká zkouška.

Kdo chce spatřit viníka, nechť se – aspoň podle Babiše – podívá do zrcadla. „U nás byla jasná společenská situace, že jsme všichni chtěli rozvolnit,“ řekl v neděli. A protože nám premiér naslouchá, čte emaily a ankety na stránkách hnutí ANO, upozaďuje i názory epidemiologů. Jinak by nemohl pronést větu: „V červnu jsme měli pocit, že vir odešel, bohužel jsme se spletli.“

Probůh, to je Babiš tak naivní? Potom může v této disciplíně směle soutěžit s brazilským prezidentem Jairem Bolsonarem, americkým Donaldem Trumpem nebo běloruským Alexandrem Lukašenkem. Ještě že nás nenabádal pít vodku či rovnou dezinfekci…

Je fajn, že už náš premiér nosí respirátor a že jej vedle starobních důchodců pošle i lidem zdravotně postiženým a učitelům z nejvíce dotčených regionů. Nebylo by ale jednodušší méně poslouchat laiky a více experty? Kdybychom měli roušky na sobě již zkraje září, mohla být čísla podstatně lepší.

Rovněž se mohla dřív zkrátit otevírací doma pražských restaurací, barů a nočních klubů. Na to, že se tam někteří dobře pobavili a že vypínání ekonomiky se bránící Babiš si zkouší roli symbolu svobody a nezávislosti, nyní doplácíme i my ostatní. Sociálními sítěmi už koluje vtip, že to patrně odnese Babišova kartářka a astroložka. Na epidemiology se již vymlouvat nemůže, většina z nich si už s takto lehkomyslnou vládou zadat nehodlá.

Premiér měl možnost posypat si hlavu popelem a povolat zpět manažersky řízený Ústřední krizový štáb, který už zemi kočíroval od 15. března do 11. června. Tím by ale předal knipl sociálně demokratickému ministru vnitra Janu Hamáčkovi, jenž by na jednání zval odborníky napříč profesemi, ale i zástupce opozice.

Byl by konec přijímání a odvolávání opatření podle průzkumů veřejného mínění. Zároveň s tím by však Babiš rozdal trumfy do rukou pravicové opozice i koaliční ČSSD, pro niž je červeně oděný Hamáček jednou z posledních nadějí na důstojný výsledek podzimních voleb.

Ještě větší kouzlo než v šíbování s policisty a vojáky má krizový štáb v předávání informací napříč veřejnou správou. Ty dnes leckde chybí a Rada vlády pro zdravotní rizika tuto díru nezaceluje.

Kromě toho docházejí síly hygienikům, selhává trasování a změkčují se pravidla, kdo má být testován a jak má probíhat karanténa. Dokud se covid-19 neliší od lehčích respiračních chorob, nemusí nás to vzrušovat. Bohužel už ale klepe na dveře sociálních ústavů, kde může natropit mnohem větší paseku.

Na to všechno měla být vláda lépe připravena. Až se podzim, natožpak zima zeptá, co dělala v létě, odpověď, že „měla pocit, že vir odešel,“ bude leda k vzteku a pláči.

Autor působí na Masarykově demokratické akademii (blízké ČSSD)