Nelze vyloučit, že jednou z motivací současné reorganizace policie mohlo být narušení kompaktnosti Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Alespoň nyní prakticky v přímém přenosu v médiích můžeme tento proces na vlastní oči sledovat.

Ze změti informací, které se dostávají na veřejnost, není jednoduché jednoznačně určit motivaci, která tento proces zahájila. Přesněji řečeno, nabízejí se dvě vysvětlení. Obě vlastně vycházejí z reálné činnosti Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu pod vedením Roberta Šlachty.

Tu lze zjednodušeně charakterizovat nedůvěrou v ostatní policejní složky a nadstandardními vztahy s klíčovými státními zástupci. V praxi se to projevovalo tím, že vyšetřovali věci, které by jim běžně příslušet neměly. Se zjištěnými skutečnostmi potom nakládali nestandardně a nezanášeli je do databází.

V neposlední řadě se pustili do vyšetřování některých policistů, což by mělo příslušet Generální inspekci bezpečnostních sborů.

Ať už motivace k tomuto stylu práce byla jakákoli, svědčí to o tom, že policejní složky nefungovaly normálně. Jedno vysvětlení reorganizace dotýkající se negativně Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu může tudíž spočívat v tom, že je potřeba nasměrovat elitní policejní složku zpět do mantinelů běžného fungování. Což bez změny vedení není možné.

Jmenoval se Robert Šlachta

Druhé vysvětlení může vycházet z toho, že Šlachtovi podřízení se snaží rozkrýt vazby mezi policisty a vlivnými zákulisními hráči, případně politiky. V tom jim je potřeba zabránit a reorganizace k tomu může posloužit. První variantu vysvětlení smyslu změn v policii podle očekávání používají jejich autoři. Druhou zase ti, kterých se negativně dotýkají.

Nejnověji tuto verzi podporují výroky v médiích o tom, že je policejní prezident podezřelý z masivního úniku informací, který může mařit vyšetřování závažných kauz týkajících se hospodářské kriminality. Problém spočívá v tom, že se na veřejnosti objevilo toto nařčení, které není podloženo nezpochybnitelnými důkazy.

Pokud je policisté skutečně mají, potom by s nimi měli nakládat jiným způsobem. Ve spolupráci se státními zástupci by je měli vyhodnotit a případně konkrétní osoby obvinit a později obžalovat ze spáchání trestného činu.

Je-li jim v tom nějakým způsobem bráněno, není příliš pravděpodobné, že by jim pomohli politici. Názorným příkladem může být tzv. Kubiceho zpráva. Ta byla před několika lety politiky využita k mocenskému boji. Útvaru nijak nepomohla, protože původní tým byl postupně rozložen.

Je paradoxní, že v tom výrazným způsobem nebránil nástupce Jana Kubiceho ve vedení Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Jen tak pro připomenutí, jmenoval se Robert Šlachta.